1:00 - 2:30: Na youtubovém kanálu můžete živě sledovat dění z červeného koberce. Prozatím je k vidění spousta lidí vystupujících z černých limuzín a majících na sobě černé sako, spatřit lze i policii s černými brýlemi. Zatím nebyl zaznamenán žádný černoch ani černoška. Počkat, spatřen Afroameričan! Ne, moment, to je jenom moderátor, který zpovídá hvězdy, ale dovnitř nejspíš nepůjde, a tak je vše podle očekávání. Rozhovory a záběry garderób od značkových módních návrhářů prokládá spot, ve kterém Morgan Freeman (kdo jiný, že?) hovoří o tom, jak jsou Oscaři pro všechny, zatímco sledujeme archivní záznamy vítězství Whoopi Goldberg ad. afroamerických herců a hereček. Co na to říká asi Will Smith, kterého Jada Pinkett Smith na celou tu slavnost nepustila, protože nebyl nominován za Diagnóza: Šampión?

Na sociální síti a na některých serverech se začaly v různě upravených podobách objevovat návody pro ty, které nebaví sledování Oscarů, ale chtějí se nějak zabavit. Academy Awards Drinking Game má několik tipů, jak si zpříjemnit sledování předávání cen. Pijte pokaždé, když Chris Rock udělá narážku na cokoliv spojeného s kontroverzí Oscarsowhite (a nepřítomností manželů Smithových), když vyhraje Revenant a je zmíněna náročnost natáčení, když někdo v děkovné řeči vyzdvihne minoritu atd. Za FilmServer přidáváme: nechte alkohol sklouznout do krku pokaždé, když zvítězí heterosexuální bílý (a ideálně židovský) muž.  

Oscaři jsou nepochybně velkou (společenskou) událostí. Hollywood Reporter díky sérii článků, v nichž se nejmenovaní členové a členky Akademie vyjadřují ke svým rozhodnutím, připomíná, že nominace a ocenění nelze brát tak úplně vážně. Hlasují totiž lidé, a to se svými chybami i předsudky či naopak preferencemi. Nezodpovědnost přístupu je až neuvěřitelná, když se Akademici/Akademičky přiznávají, že některé tituly neviděli (nejenom kolumbijský snímek Embrace of the Serpent, ale i Creed či Osm hrozných!). Některá zdůvodnění jsou až úsměvná, když někdo preferuje Saulova syna, protože "je Žid", potažmo nebude hlasovat pro Bryana Cranstona ztvárňujícího Trumba, protože si o skutečné historické osobnosti myslí své a není to nic hezkého.

A zatímco většina médií pokrývá, co se děje na červeném koberci, některá nezapomínají i na to, co nominované osobnosti dělaly před svým příchodem. Mark Ruffalo se spolu s režisérem Spotlight a spoluscenáristou Joshem Singerem účastnili protestu proti zneužívání dětí, přičemž stáli před jedním kostelem, drželi cedule s fotografiemi některých zneužitých dětí a křičeli: "Chraňte děti. Odhalte pravdu." Cynik by napsal, že kampaň nikdy nekončí, ale vypadá to, že novinářské drama Spotlight vzniklo z přesvědčení a angažovanosti jmenovaných osob. 

2:30 - 2:45: Letos žádná montáž, zato dlouhý monolog moderátora, který se v něm zabýval pouze jedním tématem, a tím byla kauza Oscarssowhite. Namísto utahování si z nominovaných (s výjimkou Creeda) povídání o institucionálním rasismu, kdy minorita nemá stejné příležitosti jako majorita.  

2:45 - 3:00: A tak jsme se přece jenom dočkali tradiční montáže nominovaných snímků, do nichž jsou zakomponováni komici a komičky. Přesně tak, tentokrát jím není pouze sám moderátor Chris Rock, jak bylo zvykem, ale třeba i Whoopi Goldberg, která se objevila v hned několika skečových scénkách (z Joy a Marťana). Vypadá to, že running gagem oscarových ocenění bude bělost Oscarů. Chtělo by to ale dělat si legraci i z něčeho jiného.   

3:00 - 3:15: Po (pravděpodobně vítězné, a to prvním negativním ohlasům navzdory) písni ze SPECTRE jsou představeny dva na Oscara nominované snímky: Marťan a Sázka na nejistotu. Pěvecký výstup Sama Smitha dokazuje, že song Writtings on the Wall funguje lépe jako součást rozporuplně přijímané bondovky (jako předěl i jako naladění se na sentimentální atmosféru) než samotně.

3:15 - 3:30: Technická ocenění (kostýmy, výprava, masky a hairstyling) šly v rychlém sledu za sebou a ve všech kategoriích byl zcela po právu oceněn Šílený Max: Zběsilá cesta. Zdá se, že zastřešujícím tématem letošního ročníku bude diverzita, potažmo inkluze, protože ani ocenění se ve svých děkovných řečech neopomněli zmínit o tématech filmu (ekologie, feminismus).

3:30 - 4:00: V rychlém sledu za sebou byly předány ceny ve zbývajících technických kategoriích a sošku si odnesl i celovečerní a krátkometrážní animovaný film. (Ne, jenom v jednom případě zvítězil Pixar, a to podle předpokladů.) Lidé stojící za oscarovým přenosem dokazují svou profesionalitu patrnou jak na dramaturgii celého večera (tematicky blízké ceny předávány v jasně oddělených blocích, střídání divácky méně atraktivních cen s těmi atraktivnějšími), tak co do zpracování průvodních klipů představujících nominované (obzvlášť střih a mix zvuku byl efektní a efektivní zároveň).

4:00 - 4:30: Chris Rock se uchyluje ke vsuvkám, které pokračují v nastoleném tématu: opomíjení afroamerických herců a hereček. Smutné je, že anketu v ulicích jsme od Chrise Rocka viděli už v případě jeho předchozí moderace a že i animované postavy předávající ceny pro animované snímky jsou vtipnější než on. Ba co hůř, i zpovídaný běloch vymýšlející si oscarovou řeč je zábavnější. 

4:30 - 5:00: Po až překotně rychlém předávání se tato půlhodina zpomalila, aby ředitelka Akademie mohla promluvit o plánovaných změnách, protože Oscaři přece odráží svět v jeho rozmanitosti, zavzpomínalo se na zesnulé a neopomnělo se na ukázky z předávání "černošských" cen. A do toho skautky vybírají peníze. Taky se cítíte provinile, že jste bílí? Aspoň že dva dětští herci ujistili, že "na velikosti nezáleží" aneb bílé mužské ego nemohlo už utrpět víc.

5:00 - 6:00: Po zvolnění následovalo razantní nabrání obrátek, kdy se předávala jedna hlavní cena za druhou. Většina dopadla podle očekávání (DiCaprio, Morricone), ale několik dokázalo překvapit (Rylance, Spotlight). Sošky byly rozdány tak, aby byl každý - s výjimkou dle záběrů kamery zjevně nespokojeného Ridleyho Scotta - spokojený. (Pro Brooklyn byla výhrou samotná nominace, Spielberg sošku nepotřebuje vzhledem k uznání ze strany profesní komunity). Vždy je problematické předjímat, ale odvážím se tvrdit, že stejně jako v minulých letech budou vítězové spíše zapomenuti, zatímco opravdu progresivní tituly si znovu odnesly pouze ceny v technických kategoriích. Zato předávání se tvářilo jako progresivní, ale v dramaturgicky a technicky precizně ošetřeném večeru ustoupila zábava potřebě vytvářet o sobě určitý obraz a zdůrazňovat třebaže komickou formou ústřední téma. Příště by to chtělo méně žen ve vedení a Afroameričanů před kamerou a více nekorektní zábavy (napsal někdo Sacha Baron Cohen?), protože 88. Oscaři byli ukázkou skleněného stropu v praxi.

Kompletní seznam nominací včetně oceněných (v průběhu noci bude doplňován komentáři podle právě vyhlášených kategorií):

Zlí jazykové tvrdí, že Oscaři nejsou o estetických (ne)kvalitách nominovaných snímků a osobností, ale o tom, jak se chce Hollywood prezentovat na venek (což předpokládá od všech vědomé a v podstatě domluvené hlasování). Při pohledu na oceněné by se člověku těm zlým jazykům chtělo i věřit, protože pokud dominantním tématem dnešního předávání byla diverzita a inkluze, oceněné snímky tuto sebeprezentaci potvrzují. Pozornost si získaly utlačované ženy napříč kontinenty (Amy, A Girl in the River: The Price of Forgiveness), ekologická témata (Šílený Max: Zběsilá cesta, Revenant: Zmrtvýchvstání) i mezi nominovanými absentující Afroameričané/Afroameričanky, kteří byli running gagem/agitačním tématem moderátora. 

Výhra Spotlight v hlavní kategorii se může jevit jako překvapující (vzhledem k předchozím oceněním večera a předpokladanému vítězství Zmrtvýchvstání). Zase tak překvapující ale není, protože jednak jsou v USA oblíbená dramata z novinářského prostředí, protože v nich jsou ukázány Spojené státy jako demokratické zřízení úspěšně usilující o lepší svět, jednak je oceňováno plnění si amerického snu, což pro režírující herce jako Thomas McCarthy platí (vzpomeňme z nedávné doby Afflecka). 

Spotlight přitom své ožehavé téma (zneužívání dětí představiteli církve) na rozdíl od Room nevyužívá k umělecké exploataci, nepůsobí vypravěčsky nesoudržně a tematicky neujasněně jako Revenant. V porovnání s dalšími prospívá, že není chápán jako žánrová zábava, jejíž přítomnost mezi nominovanými mnohé překvapila, byť potěšila (Marťan, Šílený Max: Zběsilá cesta, Brooklyn). A problém nečinilo ani znevýhodňující srovnání s předchozími snímky režiséra (Most špiónů, ale i Marťan). 

 

Alejandor G. Iñárritu Revenantem dokázal, že Mexičani ve Spojených státech dělají práci, kterou Američané dělat nechtějí. Projekt Zmrtvýchvstání byl v Hollywoodu dlouhé roky, jeho realizace byla vzhledem k souboru filmařských voleb nesmírně náročná - a právě to bylo nejspíš důležité při přiklonění se, pro koho hlasovat. Škoda, že sošku má režisér, jímž zvolené postupy působí jako snaha se předvést, celek se mu rozpadá do vzájemně nekomunikativních - pokaždé jinak vystavěných - částí a vyznění je rozklíženo mezi midcultově působící spirituální přesah a fyzicky působivý zážitek.

 

Všichni viděli anebo četli snad všechny vtipy na téma "Leo a Oscar", a tak pozbývá smysl zde psát, že se Leo k Oscarovi konečně doplazil, že se vyplatilo nechat se znásilnit CGI medvědem, že na rozdíl od nás dokázal dohrát onu flashovou hru atd. Je na místě na jednu stranu uznat, že Leonardo DiCaprio podal ve Zmrtvýchvstání svůj (z nominací) nejslabší - protože až přiliš se na vidinu ceny spoléhající (fyzická proměna, velké nasazení) - výkon. Na druhou stranu je třeba vyzdvihnout, že jeho hra za pomocí mimiky a očí bez spoléhání se na mluvené slovo je působivá nehledě na až otravnou oscarovou kampaň studia o oddanosti roli.

 

Rozhodovalo se mezi Cate Blanchett a Brie Larson, přičemž lesbické melodrama Carol si nakonec neodnáší ani jednu sošku a Room "alespoň" za hlavní ženský herecký výkon. I odpůrci onoho emocionálně manipulativního pseudoumění uznávají, že výkon Brie Larson je kvalitní, byť jeho expresivnost je součástí celku útočícího svým tématem a stylistickým uchopením na emoce. 

 

Mírné překvapení. Alicia Vikander nepatřila mezi favorizované, protože nejčastěji byla zmiňována Rooney Mara a v závěsu za ní Kate Winslet. Výkon Jennifer Jason Leigh sice byl velmi dobře hodnocen snad všemi, ale snímku jednak uškodilo, že v souvislosti s její postavou byl skloňován šovinismus až mizogynie, jednak to, že Osm hrozných není považováno za nejlepší "tarantinovku". Vikander k vítězství mohl dopomoci i výkon v Ex Machina, který byl stejně subtilní a úslužný celku jako ten v Dánské dívce (na rozdíl od jejích mužských hereckých kolegů v obou jmenovaných titulech).

 

Cena pro V hlavě byla považována za jistou. Namísto toho, abychom k ní přistupovali jako k pouhému odškrtnutí kolonky, ji můžeme chápat jako uznání, že Pixar se po sérii ne až tak dobře přijímaných snímků znovu navrací komerčním a kritickým hitem. Tematicky vyspělý, emocionálně působivý a vypravěčsky důmyslný (několik vzájemně se ovlivňujících rovin, změna počtu protagonistů, pečlivé zužitkování každého nastíněného prvku) snímek V hlavě je zároveň dokladem preferencí hlasujících. Nezvítězil loutkový art Anomalisa, s jednoduchou dvourozměrnou animací pracující Boy and the World či k poetice nemluvné kinematografie se navracející Ovečka Shaun, ale počítačem animovaná, pro dospívající i dospělé určená (post)klasická podívaná V hlavě.

 

Dá se předpokládat, že hlasující ocenili zejména to, že podle faktografické knihy vzniknul fikční - byť ze skutečných událostí vycházející - film a že komplikovaná problematika byla srozumitelně a přitom zábavně osvětlena. Soška pro scénář zároveň znamená, že snímek může v průběhu večera ještě překvapit, byť favoritem je v hlavních kategoriích survival Revenant. Osobně si ale víc než Sázky na nejistotu cením Goddardovy žánrové a vícemediální kombinatroniky v Marťanovi.

 

 

Podle očekávání zvítězil společensky angažovaný snímek Spotlight, za jehož scénářem stála bezpochyby pečlivá rešerše týkající se skutečné události. V konkurenci vypravěčských experimentů jako V hlavě anebo Ex Machina trochu zklamání, i s ohledem na lépe napsanou týmovku Straight Outta Compton, která dokonce podřizuje svou výstavbu společenské problematice, převládá mrzení z výsledku. Osobně mě nejvíc mrzí opomenutí Mostu špiónů, přepisovaném bratry Coenovými, protože tato díky Spielbergovi přiznaná caprovština si nápaditě pohrává s určitými kontinuitními postupy (komická a zároveň ideologická funkce dialogových háčků přemosťující scény, výstavba do bloků s vypouštěním klimatických scén s výjimkou záměrně roztažené závěrečné atd.).

 

Emmanuel Lubezki si na své konto připsal třetího Oscara, přičemž si zlatou sošku odnesl i v předchozích dvou letech (za Gravitaci, resp. Birdmana). Zdá se, že stačí natáčet v delších záběrech, než je zvykem, a nechat marketingové oddělení, aby se postaralo o dostatečně výraznou propagaci ve znění "natáčení byla vážně těžká dřina". Škoda, že cena byla na úkor méně okázalých, ale ve výsledku promyšlenějších počinů jako na 70mm natočených Osm hrozných (důmyslně pracující se záběrováním a inscenováním postav v omezeném prostoru), svým tonálním laděním z korpusu post-apo děl se vyčleňující Šílený Max (dominance teplných barev) či promyšleným způsobem snímání (střídání detailů a celků, práce s více plány najednou) napětí vytvářející Sicario.

 

Po překvapení v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli skončily Nejlepší kostýmy podle očekávání. Zatímco Zmrtvýchvstání, Dánská dívka i Carol jsou historickými snímky, kde šlo o věrnost, Šílený Max: Zběsilá cesta stvořil vlastní, promyšlený a soudržný fikční svět, což bylo nejspíš především oceněno. Konkurovat mohla leda Popelka, ale ta pouze okouzlila scénou bálu. 

 

Mezi nominovanými dokumenty byly tři otevřeně politické (na The Act of Killing navazující The Look of Silence, který zase jinak nápaditě kloubí performativní a reflexivní postupy, manipulativní a jednostranný Winter on Fire o ukrajinské krizi, observační Cartel Land) a dva o slavných zpěvačkách (Amy a What Happened, Miss Simone?). Amy se dostalo největší mediální pozornosti a potěšující je, že na rozdíl od What Happened, Miss Simone? není tradičním biografickým dokumentem o slavné osobnosti, ale (dle některých kritiků pokryteckou, protože soukromé záznamy využívající) kritikou mediální praxe. Neuškodila ani kritika ze strany otce Amy W. a jeho hrozba žalobou. K vítězství mohla pomoct i poslední dobou diskutovaná kauza o jiné zneužívané zpěvačce, takže Oscar nepřestává být politikum ani tentokrát, když nevyhrál otevřeně politický dokument.

 

Sharmeen Obaid-Chinoy si přebírá již druhého Oscara za Nejlepší krátký dokumentární film. Prvního vyhrála za Zachovat si tvář, druhého teď za A Girl in the River: The Price of Forgiveness. Oba pojednávají o vraždě ze cti, přičemž druhému jmenovanému se povedlo dosáhnout legislativní změny (ve prospěch žen, škarohlídi).

 

 

Mírné překvapení, protože se předpokládalo ocenění Sázky na nejistotu, ale rozhodně zasloužená výhra pro Šílený Max: Zběsilá cesta. Na rozhodování se mohl podílet i dobře známý fakt o množství materiálu, s nímž se střihačka - režisérova žena - musela potýkat. "Příběh v pozadí" ale nemění nic na tom, že Šílený Max si navzdory rychlému střihu akčních sekvencí udržuje díky zapojování kontinuitních postupů (linie pohledu, nadhledy) dokonalou přehlednost a díky pečlivé výstavbě (nasměrování vyprávění dalším směrem každých cca deset minut) i precizní rytmus. Někteří navíc předvídají, že by to nemuselo zůstat u technických kategorií. Je totiž známo, že v těch za střih hlasuje nejvíce lidí z Akademie a kdo získá cenu za střih, povětšinou si odnese i sošku hlavní (za film).

Židovská Akademie udělila na 88. ročníku cenu evropskému filmu z prostředí koncentračního tábora. Náhoda? Nemyslíme si! Takto by se dalo značně politicky nekorektně vtipkovat a nemuseli bychom ani moc přehánět, když jsou známy zdůvodnění některých Akademiků a mezi nimi i stojí, že při rozhodování sehrávala příslušnost k židovské identitě. Kulturologický rozměr stranou, Saulův syn je z nominovaných zdaleka nejlepší, protože dává jinak nahlédnout a prožít tolik zprofanované téma, jakým bezpochyby druhá světová válka a koncentrační tábory je. Minimalismem (omezené, značně nekomunikativní vyprávění - tak je to jeho syn? - s převládajícími detaily) k maximálnímu možnému účinku.

 

Zde to bylo jasné předem. Morricone sice jednoho Oscara má, ale "pouze" toho čestného, jinak několik neproměněných nominací z dřívějška. Panuje obecná shoda, že Thomas Newman je v Mostu špiónů zdatným žákem Johna Williamse, ale nikoliv zdatnějším; Carter Burwell v Carol imituje kompozice Phillipa Glasse, ale nedosahuje takové působivosti; John Williams složil několik nových motivů, ale ani jeden z nich nebude tak legendární jako Duel of the Fates. Morricone neudělal, co se od něj očekávalo, protože namísto westernové hudby ala leoneovky se jeho kompozice více blíží survivalu ala Věc (ne náhodou bylo několik nepoužitých skladeb z Carpenterova hororu použito v Osm hrozných). Jeho hudba přitom nejenom vytváří správně paranoidní atmosféru, ale znepokojuje i postupně rozvíjeným ústředním tématem. Tarantinovi se upozadění nepůvodních songů a první plná spolupráce se skladatelem vyplatila, a nejenom jemu.

 

 

Chilský kraťas získal Oscara. Jestli jste ho neviděli, budete mít příležitost první březnovou středu v několika kinech v České republice. Medvědi letos učarovali Akademii, ať již v Revenantovi či v Bear Story.

 

Benjamin Cleary napsal několik scénářů ke krátkometrážním snímkům svých kolegů (The Great Fall, Love is a Sting) a napsal, sestříhal a režíroval Stutterer, za který si odnesl Oscara. Může být láska ve věku online i offline?, ptá se ve svém autorském kraťasu. 

 

 
Šílený Max si k potěšení mnohých fanoušků a fanynek odnáší další sošku a jedna z nejzdařileších montáží nominovaných ukazuje, že zaslouženě. V Dolby Atmos mixu je navázání na madmaxovskou sérii obzvlášť opojné.   

 

Vítězné tažení Šíleného Maxe v technických kategoriích narušila Ex Machina, která i vzhledem k ocenění Alicie Vikander musí být tajným favoritem Akademiků a Akademiček. Celovečerní režijní debut Alexandra Garlanda se od ostatních nominovaných odlišuje jednak tím, že nevznikal před zeleným plátnem, jednak uvěřitelností triků, přestože je z počátku zdůrazňována jejich artificiálnost, jednak jejich podřízením potřebám postavy a jejího vývoje. Star Wars a Šílenému Maxovi mohlo uškodit, že jejich kampaň byla postavena na zdůrazňování toho, že byly při realizaci upřednostňovány praktické před vizuálními efekty, byť si těmi ve velké míře vypomáhaly.