(Všichni sice ve filmu mluví o kavárně a oficiální materiály tvrdí totéž, ale ve skutečnosti jde o obyčejný zaplivaný pivní pajzl a nalejvárnu s opadanou omítkou, lešením u vchodu a s otvíračkou do dvou do rána, kterou každý večer navštěvují pravidelní štamgasti, tvořeni většinou mladými lidmi mezi dvaceti a třiceti lety. Šestadvacetiletá Johanka hospodu sama provozuje, sama v ní obsluhuje a dokonce v ní i bydlí.)Film byl samozřejmě laciný a odehrává se z drtivé většiny uvnitř hospody, takže místy spíš než film nutně připomíná televizní záznam nějaké divadelní inscenace, což ještě podtrhuje nepříliš vhodně zvolený jazzový hudební doprovod, jenž mnoha scénám dodává činoherní vzezření. Jinak si nemyslím, že by tvůrci filmu nebyli schopní nebo bez talentu – režie je na debutanta slušná a dialogy působí velmi reálně a přirozeně, což byl zřejmě záměr. Snímek se nicméně potýká hned s několika problémy, z nichž nejmarkantnější jsou nezajímavý děj a nesympatická hlavní hrdinka.
Cílem filmu zřejmě bylo podat výpověď o současné mladé generaci, která se narodila do svobodného světa, kde si ovšem z nejrůznějších důvodů horko těžko hledá své místo, a tak se v něm plácá bez cíle a bez motivace a místo toho se zabývá malichernými pseudoproblémy. Hrdinové filmu tuto generaci reprezentují dokonale. Vykládají si karty, aniž by rozuměli jejich výkladu, litují se a namísto smysluplné konverzace mlátí prázdnou slámu, brečí a ládují se antidepresivy, protože se s nimi rozešel někdo, koho znali ani ne 24 hodin, a jediným světlým bodem je pro ně stálé místo v hospodě, kde si mohou v alkoholovém opojení zazoufat nad svým osudem s podobně ztracenými jedinci.Snímek nabízí zajímavé srovnání s tematicky podobnou Hany režiséra Michala Samira (taktéž tehdy debutujícího). Tam se veškeré události odehrávají v rámci jediného večera, tudíž postavy mohou působit dojmem, že mají normální práci a normální život, a že návštěvy hospod a tanečních party vykonávají jen jednou za čas za účelem vypuštění páry a odreagování se od stereotypu (tak jako většina dnešních mladých). V Laputě se jako stereotyp naopak jeví právě to dennodenní vysedávání u piva a neřízená zábava dlouho do noci. Ironicky jde ale o depresivnější, ponuřejší a unavenější podívanou, než byste mohli čekat, zatímco Hany byla v tomto ohledu dravá, dynamická, krutá a intenzivní (a lépe uchopená). Na rozdíl od Hany pak dění v Laputě nedosáhne žádné vyhrocené eskalace nebo hluboké katarze – její hrdinové jsou na konci zhruba ve stejném srabu jako na začátku, přičemž jejich snaha o změnu byla v průběhu filmu minimální.
Záměr filmu reflektovat nějakou současnou realitu se tedy vydařil, leč nabízí se otázka, nakolik je zajímavé, zábavné nebo přínosné sledovat film, z jehož sledování můžete získat podobný dojem, jakého byste dosáhli, kdybyste vyrazili na pivo s vlastními kamarády a poslouchali je po šestém kousku. Pravděpodobně by to bylo zajímavější, protože byste se alespoň mohli sami účastnit diskuze, a ne jen pasivně naslouchat lidem, které neznáte, a jsou vám víceméně u zádi. Hany tohle částečně vyřešila nezvyklou a poměrně atraktivní formou, kdy celý film vznikal s naprosto minimálním počtem střihů, zatímco Laputa je natočená veskrze standardně.Funkčnost zápletky točící se kolem toho, že se hlavní hrdinka (ne)snaží vypořádat se svou nejistotou, neukotveností a milostnými poměry, se bude odvíjet od toho, jestli se s dotyčnou dokážete identifikovat, a jestli vám bude připadat dostatečně sympatická. Mně sympatická nepřipadala, protože:
- Je hrozně apatická, nic ji nebaví, nic ji nezajímá, nemá žádné koníčky, nemá ambice, a jediný důvod, proč se kolem ní točí chlapi, je ten, že je nejhezčí holkou v okolí (spolu se svou mladší sestrou).
- Zcela náhodně (možná podle nálady) střídá v posteli nejméně dva muže, z nichž jeden je žárlivý idiot a druhý je pohledný sukničkář, kvůli kterému dívky pláčou a on si kvůli nim občas řeže žíly.
- Vede svůj podnik velmi laxně (občas přenechá dozor nad výčepem někomu ze zákazníků a odejde na dlouho pryč, sem tam vynechá kasírování hostů, nevede si viditelně účty) a není vůbec jasné, jak jí to může fungovat.
- Existenční problémy řeší tím, že se rozhodne zavřít hospodu a otevřít si masážní salon, přičemž ale o masážích a masážních salonech neví lautr nic.
Z vedlejších postav je trochu zajímavá akorát Johančina maminka (Ivana Chýlková), která je ovšem ve filmu pouze dvě minuty, a Johančin starší ženatý soused, který jí často a ochotně s ledasčím vypomáhá a možná by s ní i chtěl něco mít, ale není mu dopřáno. Zbytek osazenstva je napůl opilá, případně zcela opilá pakáž, co vede prázdné debaty o ničem a cokoli pozoruhodného pouze naznačí a okamžitě odhodí (jeden z mladíků např. údajně otěhotněl o pětatřicet let starší ženu, ale je to jen letmo zmíněno). Celkem přirozeně ji přitom hrají dobře obsazení a slušní herci a stejně tak Tereza Voříšková v hlavní roli je velmi přesvědčivá a podává dobrý výkon. To, že její postava není moc dobře napsaná, ale už neovlivní.Na Laputě je především hodně vidět, že ji natočili teprve začínající filmaři, pro něž to byl jejich první velký film. Je možné, že se od nich časem dočkáme něčeho skvělého, ale teď ta chvíle ještě nenastala, protože jenom nastavit zrcadlo společnosti, byť zdařile, zkrátka nestačí.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
