Recenze: Green Lantern

Hal Jordan umí létat. Není sice Superman, ale je to pilot, což je pro něj to samé. Létání mu dává nad ostatními smrtelníky výškovou převahu, a tak jej kromě desperátské odvahy zdobí nabubřelé ego. A právě tento nezodpovědný náfuka, který bojuje s přízrakem svého mrtvého otce, je vybrán jakýmsi umírajícím mimozemšťanem nezdravě fialové barvy jako první člověk, který se stane vesmírným policajtem Green Lanternem, bojovníkem a strážcem intergalaktického pořádku. Moc Lanternů vychází z magického prstenu, díky němuž jeho majitel zhmotňuje výplody své fantazie, a je poháněna silou vůle. Hal na to není sám, stal se součástí ohromného sboru 3600 dalších mužíčků se zeleným prstenem. Podobně jako newyorská policie, i oni mají své okrsky, které mají pod palcem. Tedy pod prstenem. A protože jde o komiksový svět, nechybí milostný objekt, dětská láska a kopilotka Carol, arcizáporák Parallax a samozřejmě povinné rodinné freudovské drama. To zní jako formule na úspěch, no ne? Zelený svit měl rozzářit kina po celém světě, vydělat nestydaté hromady zelených papírků a konkurence měla samozřejmě zezelenat závistí. Jenže Green Lantern potupně pohořel u diváků i u kritiky - a právem, prohrává totiž na všech frontách. Cizí vesmírné světy působí jako těžká renderovaná nuda, milostná struna mezi Reynoldsem a Blake Lively zní falešně, záporák Parallax připomíná nejvíce ze všeho amorfní chobotnici, která by se mohla učit od Kranka ze Želv Ninja, a ani akce, tradiční Campbellův trumf, to nezachrání. Hlavně proto, že je jí tak málo, že by měl předcházet speciální titulek "Pozor, ojedinělá akce", aby divák nemrkl a akce nezmizela. Ve filmu se sice s kulometnou kadencí hází vznosnými slovy vůle a představivost, ale obojí samotnému filmu citelně chybí, stejně jako rozvíjení motivů humanity a spravedlnosti. Když už se něco objeví, je to vzápětí smeteno valem odpadové strusky. Poselství Green Lanterna hlasitě proklamuje, že "když se chce, tak to jde". V komiksové továrně DC zjevně nikdo nechtěl. A je to obrovská škoda. Koncept "sám sobě tvůrcem superschopností" je geniálně vymyšlený a pro diváka nesmírně přitažlivý. Kolik jen nabízí surreálných možností a prolamování nových obzorů. Právě toto měla být ta konkurenční výhoda, kterou se Green Lantern odlišuje od pevně daných superschopností bez překvapení a evoluce. Když ale nefunguje makrosvět sám o sobě, musí být nefunkční kosmos vykoupen superhrdinou. Tam, kde Iron Man boduje ostrovtipem a rockovým charismatem, kde je nám líto chlapce od vedle Spidermana a kde Batman vítězí epickou osudovostí, je v případě Lanterna zelené nic. Ani snaživý Ryan Reynolds se nezvládá dostat za hranice povrchního herectví. Se svou adonisovskou vizáží zvládá několik naučených výrazů a občas vypotí i nějaký ten humor, ale pro hrdinu, jehož moc je omezena jen dosahem jeho fantazie a vůle, je to zatraceně málo. Nepomáhá mu ani oslnivá kráska z Gossip Girl Blake Lively v roli jeho lásky Carol. Je vysoce dekorativní, ale bídná elektřina mezi nimi by nerozsvítila ani lampičku. Ani jednoho za to ale nelze vytahat za uši, protože v podstatě nemají co hrát. Kde nic není, ani prsten nebere. Rozplizlý scénář, pod který jsou podepsaní hned čtyři autoři, vznikal pravděpodobně tak, že jakýsi rutinér poslepu zalovil v pytlíčku s komiksovými klišé, cosi vytáhl, přilepil to k dalšímu klišé od jiného patlala a spokojeně pokračovali až do nezdárného konce. A bohužel ani Campbellova režisérská magie není neomezená. Což je pro mě smutné překvapení. Před pěti lety jsem totiž po projekci fantastického bondovského rebootu Casino Royale nadšeně prohlásila, že Martin Campbell by udělal strhující spektákl i ze zavařování okurek. Po zhlédnutí komiksové adaptace Green Lanterna beru své bláhové tvrzení zpět. Režisér v rozhovorech vysvětloval, že příležitost natočit jej chytil za pačesy, protože na rozdíl od Supermana nebo Batmana nabízí více světů a nelimitované možnosti, že je superhrdinou s velkým potenciálem. Jenže v tom makrovesmíru někde po cestě mezi Zemí a Ao zabloudil. A tak je jeho nový film oceánem průměrného zmaru s občasnými ostrůvky pozitivní deviace.

Originální trailer filmu Green Lantern Nejzásadnějším (a vlastně jediným) velkým kladem je postava Sinestra, což je, pokud neznáte komiksový originál, nejlepší kámoš Halova předchůdce a vůdce jednotky, pistolník, který pro drsnější slovo nejde daleko. Takový Bruce Willis z Die Hard mezi Lanterňany. Právě on ve fenomenálním podání Marka Stronga drží svou magickou silou zelený svět nad hranicí katastrofy. Ale jen o fous. Zatímco cena zlata skokově stoupá, cena fosforu v Hollywoodu nikdy nebyla níže.