Billymu Wilderovi, scenáristovi, producentovi a režisérovi takových klasik světové kinematografie, jakými jsou bezpochyby například (a nejen) Pojistka smrti, Sunset Blvd., Eso v rukávu, Slaměný vdovec, Svědek obžaloby, Někdo to rád horké, Byt či Raz, dva, tři, se často vyčítá cynismus a misantropie. U jednoho z jeho posledních snímků, hořké nebo spíš černé romantické komedie Nebožtíci přejí lásce, o tom však nemůže být řeč. Když se na konci dva milenci loučí a nemohou se ani políbit, aby se neprozradili, dojímá se i proti sentimentu jinak poměrně odolný divák. Což neznamená, že jím zároveň nezmítají pochyby, jestli tahle love story není tak trochu amorální. Wendel Ambruster senior, zámožný podnikatel z Baltimoru, jezdil pravidelně posledních deset roků léto co léto na italský ostrov Ischia léčit neduhy těla. Při vyjížďce autem ale v zatáčce nezvládl řízení a havárii nepřežil. Jeho syn Wendel Ambruster junior okamžitě sedl na letadlo do Itálie, aby převzal tělo a dopravil ho na majestátní pohřeb, který má být přenášený na uzavřeném televizním okruhu pro armádu tisíců zaměstnanců jejich firmy po celém světě. Wendel jako typický Američan ovšem nepočítal s dlouhými italskými poledními pauzami, nedostatkem zinkových rakví, nečekanou mlhou ve strategických oblastech, vynalézavou zákeřností neapolských obyvatel ostrova, fatální žárlivostí personálu hotelu a hlavně šokujícím tajemstvím o pravé povaze každoročních pobytů svého otce na tomto malebném středozemním ostrově. Čiperný tatík totiž měl celých deset let milenku, se kterou se zde rok co rok na měsíc scházel. V onom osudném autě, které se zřítilo ze srázu do vinohradu pochybné famílie Trottů, nebyl totiž jen on sám, ale i jeho anglická láska Katherine Piggot. Junior se tak seznamuje s její blonďatou dcerou Pamelou. Ta má možná mírnou nadváhu, kvůli které propadá střídavě depresím a hysterii, zároveň z ní ale čiší hrdost a životní energie, které ho nenechávají úplně chladným. Hotel, ve kterém jsou oba ubytováni, má pod palcem rafinovaný a všehoschopný manažer Carlo Carlucci, který pro své čestné hosty udělá první poslední. Scénář snímku je dílem zavedené autorské dvojice Wilder - I. A. L. Diamond (spolu byli nominováni na tři Oscary, získali jednoho za Byt), kteří přepracovali hru Samuela Taylora, která se dočkala na Broadwayi v roce 1968 pouhých jednadvaceti uvedení. Jejich letní ostrovní romantika v sobě má osten reality, zároveň jde ruku v ruce s černým humorem či satirou. V době nekonfliktních uměl(ohmotn)ých romancí jde o příjemnou změnu, protože naši hrdinové žijí ve skutečném světě, musejí se tedy z "ráje" navrátit ke svým životům. I kdyby se každý rok scházeli jako jejich rodiče, jak šťastní mohou být po zbývajících jedenáct měsíců? Scénář nevěru neomlouvá, na druhou stranu ani nemoralizuje a prostě upřímně reflektuje lidské chování. Osvědčeným Wilderovým spolupracovníkem byl i Jack Lemmon, jehož industrialista Brewster představuje typického workoholika, zvyklého dirigovat druhé, který se musí srovnat s tím, že nemá tentokrát věci pod kontrolou, ať už se to týká rázovitých obyvatel ostrova či temperamentní "prdelaté" Angličanky. Představitelku energické a svobodomyslné Pamely, nepříliš známou anglickou herečku Juliet Mills, si Wilder vyhlédl v televizi a roli jí dal pod příslibem, že přibere 25 liber. Stejně šťastná byla i volba nezapomenutelného hotelového manažera Carlucciho v podání Clivea Revilla. Bez ohledu na britskou národnost si střihl vděčnou roli Itala, který všechno ví a zařídí, zcela suverénně bez nabízejícího se přehrávání.

Kritika ani diváci při uvedení snímku v kinech nadšením příliš nehýřili. Snad proto, že Wilder prostě patřil do jiných časů a doba klasického Hollywoodu byla pryč. Možná proto, že dvě hodiny osmnáct je na komedii opravdu hodně a letně uvolněný snímek nemá sevřenost, kadenci vtipů a tempo jako o život uhánějící Někdo to rád horké nebo Raz, dva, tři. Sám režisér ve své autobiografii na snímek pohlížel jako na neúspěch, selhání. Možná už dnes filmy nemají úroveň jako kdysi, ale musím s ním ostře nesouhlasit. Co bychom si bez Wendela, Pamely a Carlucciho počali? Který jiný film by nám připomínal, že je potřeba nejen pracovat, ale také si vzít dovolenou a žít?