Marvel přiostřuje, kosti praští, krev prýští. Ne že by Daredevil dosahoval násilnických kvót her o trůny a podobných zvrhlostí, rozhodně ale rozbíjí pro marvelovky typický nízký rating. A přitom není samoúčelný. Ale hezky popořadě – ti z vás, kdo nemají ani potuchu o tom, kdo Daredevil je, vězte, že jde o maskovaného superhrdinu (civilním jménem Matt Murdock), který přišel o zrak, ale díky radioaktivní chemikálii zesílily jeho zbývající smysly. Ty jeho indispozici zdatně kompenzují, ba dokonce fungují přímo nadlidsky, což Daredevilovi dává obrovskou výhodu, kterou využívá pro boj se zločinem.

Je fajn dopředu tyhle věci vědět, protože seriál vás nehodlá vodit za ručičku, flashbacky a informace sype postupně a spíš než „superschopnostem“ se věnuje Mattově motivaci pramenící ze vztahu k otci a rodné pekelné hroudě. Superschopnosti píšu v uvozovkách, protože Daredevil nemá v rukávu klasickou sadu triků jako nezničitelnost a supersíla, jeho arzenál tvoří právě jen zesílené čtyři smysly a tvrdý trénink. Má vlastně dost blízko k Batmanovi, jak absencí fyzikálních extrémů, tak temnou aurou (nezbytný chraplák neminul ani Charlieho Coxe) a bojem s městskou špínou. Seriál se proto ve svých počátcích soustředí právě na budování postav, na výjevy z Mattovy minulosti a jeho vztah s otcem a na to, že jeho domovská čtvrť Hell’s Kitchen je zkorumpovanější než Haiti.

Strach a hnus je tak jednou miskou na vybalancovaných vahách, na té druhé spočívá vypiplaná choreografie a živelnost bitek. Ty mají velmi bezprostřední podobu a prim hrají pěsti a kopance. Nikde se zbytečně nezkracuje, šarvátky jsou jednou z hlavních devíz Daredevila, takže jich dostanete řádný kopec. Jsou hodně nadsazené, ale ne sterilně, jde se v nich až na krev, místy dokonce na vnitřnosti a otevřené zlomeniny. Přímých pohledů na to nejhorší jste ušetření, i tak je ale nutné se připravit na spoustu krve a sem tam částečky mozkové kůry. Daredevil není svatý, a i když nepřekračuje jistou morální mez, ublížit zlotřilcům se rozhodně nebojí, podobně jako třeba Rorschach v Mooreových Watchmen.

Charlie Cox navíc nezahálel a pro Daredevila řádně zapracoval na své fyzičce a bojových kompetencích (a mimo jiné i na americkém akcentu). I když při náročnějších scénách a chvatech musí přijít ke slovu dabl, velkou část pěstních konfrontací zvládá Cox sám. Zatím absolutním vrcholem a na televizním poli unikátem je neurony drásající potyčka s ruskými mafiány v úzké podzemní chodbě, která se zvládla celá na jeden záběr. Choreografie vznikala a realizovala se v řádu dní a zaslouží obdiv, protože vypadá naprosto neprůstřelně. Jasně, nejde o tak náročnou bojovou sekvenci jako v Oldboyovi a neobešla se bez účasti dabléra, i tak je ale čirá radost se na ni dívat, a právě ona je zlomovým bodem úvodu seriálu, protože vás definitivně přesvědčí, že sledujete něco mimořádného.

Během prvních pěti dílů se navíc dokážete dokonale sžít s celou hereckou sebrankou. Cox vás neustále utvrzuje v tom, že je zvolený perfektně, bezelstným kukučem boduje jako právník, perfektním fyzičnem zase jako maskovaný mstitel. Jeho parťák Foggy Nelson je klasický trošku otravný vtipálek (pravda, občas možná trošku moc otravný) a sekretářka Karen je prostě hezká holka. Rosario Dawson zůstává maličko stranou, trošku i proto, že v rámci málo okoukaného obsazení je „ta slavnější“. Tomuhle osudu se naštěstí vyhýbá matador Vincent D'Onofrio, protože jako Wilson Fisk je ztraceně daleko vizáži, kterou si pamatujete ze Zákona a pořádku, popřípadě z Mužů v černém. Fiskova postava navíc zaujme pojetím, především tím, že jako kontrapunkt Fiska chladného manipulátora je tu Fisk křehký romantik. Jakkoliv to zní jako klišé, D’Onofrio ho spolehlivě prodává.

Verdikt v otázce dívat se/nedívat se tedy zní „Sakra jo!“. Komiksům nehovící obecenstvo z něj sice asi budu muset vyjmout, jinak ale každý, kdo má jen trošku rád maskované hrdiny, ostrou akci a temnou atmosféru, by po Daredevilovi měl bez okolků sáhnout. Je to už trošku ohraná písnička, ale Marvel to prostě zase jednou vyhrál. K nablýskaným a veskrze bezúhonným filmovým hrátkám teď do svého univerza přihodil jednu s botama v bahně a rukama od krve a je to skvělá změna.

P.S.: Koho zajímá, jak to je s napojením Daredevila na MCU, vězte, že očekávat cameo Thora nebo Black Widow budete marně. Nedává to moc smysl příběhově ani produkčně, takže se musíte spokojit s narážkami. Co ovšem trošku chybí, je Starkův mrakodrap, který na rozdíl od teaseru v seriálu neuvidíte (snad z finančních důvodů?). Na druhou stranu nelze vyloučit Daredevilovu účast v některém z marveláckých filmů, Charlie Cox je rozhodně pro a s ohledem na komiks je to logický krok. Jak DD tak Wilson Fisk hrají zásadní roli ve spoustě původních příběhů, především ve Spider-Manovi – Spidey a Daredevil jsou dobří kámoši a Fisk pavoukovi párkrát taky dost solidně zatopí. Za sebe říkám, že do Civil War by „dédéčko“ zapadl perfektně. Přinejmenším do nějaké potitulkovky...

Originální trailer seriálu Daredevil