Od filmu ale naštěstí neutekl, nýbrž si vzal jen krátkou pauzu. Po třech letech od Absolventa natočil adaptaci klasického protiválečného románu Josepha Hellera Hlava 22, která už se ale nedočkala žádných oscarových nominací. Po raketovém vzestupu a úspěchu jeho prvních dvou filmů se dá mluvit o pomalém, ale jistém ústupu z výsluní všeobecného obdivu, kterým mladého režiséra zpočátku diváci i kritika zahrnuli. Nicholsův čtvrtý film Tělesné vztahy patří ale opět na vrchol a dá se napsat, že s ním předběhl svou dobu nebo lépe, že vytvořil film ve své platnosti nadčasový.
Časový rámec děje zahrnuje období zhruba pětadvaceti let. Během této dlouhé doby sledujeme dva nerozlučné přátelé Sandyho (Art Garfunkel) a Jonathana (Jack Nicholson), které poprvé vidíme jako studenty a spolubydlící na Amherst College (soukromá prestižní humanitní vysoká škola v Massachusetts). Oba přátelé jsou rozhodnutí ztratit zde své panictví. Pragmatičtější Jonathan ponouká naivnějšího Sandyho, aby na seznamovacím večírku oslovil Susan (Candice Bergen), která se oběma líbí. Susan na nesmělé návrhy Sandyho přistoupí, ale za jeho zády si vyjde na rande s Jonathanem. Nakonec je to právě protřelejší a drzejší Jonathan, který se se Susan vyspí první. Susan dá i přesto přednost v dalším vztahu pomalejšímu Sandymu. Po mnoha letech se Sandy a Jonathan ještě několikrát znovu setkávají v rozdílných etapách svých životů.
Tělesné vztahy mají tři nestejně dlouhé dějové fragmenty. První, podrobněji popsaný v předchozím odstavci, se věnuje young adult období obou povahově rozdílných kamarádů a jejich prvním krokům v milostném životě. Druhá pomyslná část filmu se zaměřuje více na milostný život Jonathana, který začne žít s Bobbie (Ann-Margret), aniž by se k ní ale chtěl vázat manželstvím nebo rodičovstvím. I zde se ale v jedné scéně krátce objevuje Sandy, který žije ve zdánlivě spokojeném manželství se Susan. Susan, jak je zřejmé z jejího krátkého rozhovoru s Jonathanem, nebude s poněkud nudným Sandym zcela spokojená, zatímco Jonathan by schůzku se Susan uvítal jako příjemné rozptýlení v čím dál tím více deprimujícím vztahu s atraktivní, ale neurotickou Bobbie. Konečně ve třetí a nejkratší části Jonathan svému příteli Sandymu, který již se Susan nežije, rekapituluje svůj bohatý, ale neuspokojující milostný život formou "přehlídky" diapozitivů s vysvětlujcím a cynickým komentářem.
Nicholsovi se podle znamenitého scénáře novinového kreslíře a cartoonisty Julese Feiffera (ten ho na režisérovo doporučení předělal z hry na scénář) povedlo v každém časovém období skvěle vystihnout a zobecnit jednak povahové rysy rozdílných mužských typů (plachý proti světáckému) a rovněž ve zkratce dějově velmi hutně nabitého příběhu vypíchnout podstatu fungování a rovněž nefungování vztahů mezi muži a ženami i mezi mužskými přáteli obecně. Ani jeden z obou typů tu není nijak upřednostněn a Nichols se nám nesnaží vnutit myšlenku, že ten či onen přístup či životní postoj je lepší než ten druhý. V nepřikrášleném světle naopak vychází najevo, aniž by to bylo předkládáno jako fakt, že najít štěstí a uspokojení v milostném životě je alespoň pro obě mužské postavy nemožné. Cynický, ale inteligentní Jonathan se nechce vázat a partnerky střídá s nahodilou nepravidelností. Zpočátku naivní a později konformní Sandy sice založí rodinu a vyzkouší si manželský život, spokojenost a klid v něm ale také docela nenachází. Z posledního dějového fragmentu navíc vychází najevo, že zkrachoval podobně jako Jonathan.
Tělesné vztahy jsou filmem konverzačním, který oplývá především na svou dobu velmi otevřenými dialogy a nepatetickým pohledem na romantiku a sexualitu. O sexu se zde hlavně mluví, o to ale otevřeněji. Tělesné vztahy jsou mimo jiné vůbec prvním filmem, kde na plátně postava vytahuje kondom. Natočení nahé scény mezi Nicholsonem a Ann-Margret, která tvoří vrchol druhé části filmu, trvalo celý týden a herci ji odehráli s takovou intenzitou, že po ní oba přišli o hlas. Nichols tu nahotou nevzbuzuje erotické fantasie, ale nemilosrdně obnažuje charaktery postav.
Jediné oscarové nominaci se nakonec dostalo jen vedlejšímu hereckému výkonu švédské herečky Ann-Margret za ztvárnění frustrované Bobbie. Herecké výkony, na kterých kromě slova a dialogů film převážně stojí, jsou tu výborné a byly podmíněny pečlivým Nicholsovým výběrem i originálním vedením. Postavy tu často promlouvají směrem k divákovi, aniž by se tím Nichols snažil narušit filmovou iluzi. Daří se mu ale dění na plátně divákovi více přiblížit a navázat s ním niternější spolupráci. Mike Nichols strávil výběrem role, kterou získala Ann-Margret, šest měsíců a jeho sítem neprošly ani takové hvězdy jako byly Jane Fonda nebo Raquel Welch. Pro roli Sandyho si Nichols vybral muzikanta, který mu složil hudbu k Absolventovi, Arta Garfunkela a ten i bez hereckého vzdělání obdařil svoji postavu přesně těmi rysy, které měl mít. Nejpřesvědčivější je Garfunkel v první části filmu jako romanticky zamilovaný mladíček, čemuž napomáhá i jeho "nekňubovské" vzezření.
Hlavní hvězdou je tu ale Jack Nicholson, který měl za sebou průlomovou vedlejší roli v Bezstarostné jízdě a první velkou hlavní roli v civilním dramatu Malé životní etudy. V roli Jonathana je jednoduše famózní a přesně dokáže svým inteligentním a dravým i úsporným hereckým projevem vystihnout celou škálu pocitů i frustrací své postavy. V uvedené scéně hádky s Bobbie pak nechá naplno rozeznít svůj temperament a mění tuto scénu v nesmírně intenzivní výbuch potlačovaného vzteku a frustrace.
Nicholson se ukázal být pro Mika Nicholse ideálním hereckým představitelem a v budoucnu pak spolu ještě několikrát spolupracovali, naposledy v netradičním hororu Vlk z roku 1994. Že za Jonathana neobdržel oscarovou nominaci, je skutečně trestuhodným přehlédnutím vynikajícího Nicholsonova výkonu. Oscarové nominace by si ale zasloužili i Nichols za inteligentní a nápaditou režii, stejně jako Feiffer za originální a i dnes působivý scénář. Celkové beznadějnosti a depresivní civilnosti Tělesných vztahů pak ještě pomáhá neatraktivní "chladný" obraz, za který byl zodpovědný italský kameraman Giuseppe Rotunno.
Nicholsova další režijní kariéra pak pokračovala dále a zahrnula celá léta sedmdesátá, osmdesátá, devadesátá a skončila v nultých. Jeho posledním dokončeným filmem před smrtí byla Soukromá válka pana Wilsona. Pokud bychom v jeho filmografii ještě chtěli najít dílo, které se k Tělesným vztahům nějakým způsobem vrací, pak bychom asi za typově nejbližší snímek označili jeho předposlední film Na dotek. Také zde na příkladu milostného čtyřlístku obnažuje mechanismy složitosti fungování a nefungování vztahů s rovněž velmi otevřenými dialogy. Není toho opravdu málo, co se Nicholsovi podařilo v Tělesných vztazích ukázat. A ještě ten jedinečný způsob, jakým to ukázal. Bez jakékoliv podbízivosti, falše, sentimentu a nádechu falešného romantizování. Právě to byl asi důvod, proč se "hnusným" Tělesným vztahům nedostalo (a stále nedostává) takového kreditu, jaký mu získal "krásný" Absolvent. Ukazuje jednoduše na odvrácenou a stinnou stránku toho, co mnozí z nás na vlastní kůži zažili, a možná proto to neradi vidí. Na druhé straně pokud jste správná cílová skupina, nemůžete než před brilantním a nadčasovým Nicholsovým filmem jen obdivně smeknout.
