Co je Wachovským platné, že Jupiter vychází je vizuálně úchvatný, efekty vypadají velmi dobře a režírovat podobné žánrovky pořád zvládají, když se nemají o co opřít. Je znát, že příběh měl být epický a s přesahem, jenže to se bohužel ztratilo v postprodukci a nic takového nesplňuje. Je docela dost komplikovaný a vyznat se v jeho pravidlech moc nejde, postavy se navíc často chovají úplně nesmyslně, nemají tu své opodstatnění, chybí jim motivace a některé se objevují a zase mizí dle libosti. Nemohu se navíc ubránit dojmu, že to celé mělo být ještě minimálně o půl hodiny delší, protože některé střihy jsou hodně zvláštní a dost ostré.

Herecké obsazení sice vypadá zajímavě, jenže jakkoli se Channing Tatum s Milou Kunis snaží, nemají zkrátka co hrát a jsou dost nevýrazní. Chroptící a přehrávající Eddie Redmayne jakožto hlavní záporák je pak nechtěně směšný. Navíc je vše napsané tak, že tu absolutně chybí jakékoli napětí a strach o postavy, o množství klišé se raději ani nezmiňuji (i proto, že to udělal kolega níže) a pokusy o humor působí dost křečovitě. Bude teď velice zajímavé sledovat, jakým směrem se bude kariéra režírujících sourozenců ubírat dál, protože sci-fi sice točit pořád umí, jenže peníze už jim na ně pravděpodobně nikdo nedá a představa, že by se vrhli na film ze současnosti (nebo minulosti), je v kontextu podobných, avšak strašlivě nefungujících rovin z Jupitera, poměrně děsivá. (Vratislav Šálek) 

Takovou přehlídku sci-fi klišé jako v nejnovějším spektáklu sourozenců Wachowských už jsem dlouho neviděl. Když jsem nedávno u recenze na film Sedmý syn psal o amalgámu všech možných fantasy prvků, netušil jsem, že se mi ho ještě dostane i v žánru sci-fi. Režiséři a scenáristé Andy a Lana sáhli absolutně po všem, co se jim ve science fiction filmech líbilo (včetně „svého“ Matrixu a sci-fi segmentu Atlasu mraků) a upekli z toho po vzoru pejska a kočičky dort, který obsahuje dobré přísady, ale to neznamená, že nás z něj nakonec nebude bolet břicho jako toho psa, který dort snědl. A když ne břicho, tak hlava určitě, protože po zhlédnutí tohoto snímku má člověk pocit, jako by ho přes ni někdo vzal palicí.

Příběh o tom, kterak se ruská uklízečka čistící záchody stala královnou vesmíru za pomoci „terminátoroidního“ hybrida člověka a vlka už nemohl být předvídatelnější. Celý film se tak potácí mezi nudou a šokovaným úžasem, co si o nás ti tvůrci vlastně myslí. Představitelé hlavních rolí jsou nepřesvědčiví, ale chování postav je občas naprosto neuvěřitelné a sebelepší herec by s tím pravděpodobně nic nesvedl. Vůbec celá nová mytologie a svět jsou ve své podstatě velmi mělké a pravidla, která si jedním rozhovorem vybuduje, tím pozdějším bez mrknutí oka porušuje. Záporáků je hned několik, ale ani jeden si nezaslouží náš respekt. Jediné, co toto bezútěšné martyrium trochu zachraňuje, jsou vizuální triky. Viděli jsme pouze 2D verzi a já si nejednou řekl, že by ten či onen záběr dobře vypadal ve 3D, avšak na druhou stranu popravdě řečeno nejde o nic, co by nám už neukázala kdejaká marvelovka v čele s druhým Thorem a Strážci Galaxie.

A to mnohem vtipněji, protože tento snímek velmi postrádá zejména jejich nadhled a lehkost. Za mě tedy obrovské zklamání a kandidát na filmový průšvih roku. (Pavel Klimeš)

Český trailer filmu Jupiter vychází / Jupiter Ascending