Když je něco literárním bestsellerem, dá se očekávat, že dřív, nebo později se dočká své filmové adaptace, protože podobné označení stále táhne, ačkoli se všeobecně tvrdí, že knihy jsou na ústupu. Jméno spisovatele Noaha Gordona je poměrně slavné i u nás a jeho román Ranhojič, který poprvé vyšel v roce 1988, se těší velké oblibě a navíc je prvním dílem rozsáhlé ságy zvané Dynastie Coleových. V roce 1999 bylo na jednom španělském knižním veletrhu toto dílo zařazeno na seznam deseti nejpopulárnějších knih všech dob. Je tedy s podivem, že filmová verze přichází až nyní.

Odehrává se v 11. století, kdy v Evropě neexistují lékaři, protože všechny nemoci léčí Bůh a drobnější neduhy potulní ranhojiči (nebo bradýři, jak je nazývají české titulky). Ti fascinují malého Roba Colea, který má zvláštní schopnost vycítit, když má někdo zemřít. Po smrti své matky je oddělen od dvou sourozenců a nucen se potloukat v temném a nehostinném světě. Dokáže se ale vnutit jednomu z bradýřů, který ho po několika dnech odhánění vezme na milost a učiní z něj svého učedníka.

Jenže jak roky postupují, Rob toho chce o medicíně vědět čím dál víc, na což už jeho učitel nestačí. Když se mladík dozví, že kdesi v Orientu existuje lékařská škola moudrého Aviceny, chce se do ní za každou cenu dostat. Problémem ale je jeho křesťanství, které v muslimském světě zkrátka nemá šanci. Proto se samozvaně "stává" Židem a vydává se na dlouhou pouť, na jejímž konci by měl stanout zkušený doktor. 

Ačkoli je Ranhojič natočen v angličtině a objevují se v něm minimálně dvě zvučnější jména a z traileru může působit velkolepě, jde o čistě německou produkci. Tato informace je zcela zásadní, protože ovlivňuje divácké nároky a očekávání. Rozhodně se do filmu nepouštějte, pokud se těšíte na epickou záležitost s opulentními bojovými scénámi. Nic takového tu totiž není a nutno říci, že je to jedině dobře.

Jelikož tedy jde o ryze evropskou záležitost, mohli se tvůrci soustředit spíše na vztahy mezi postavami, dialogy a celkové vykreslení prostředí. Málo známý režisér Philipp Stölzl v tomto ohledu příliš nezklamal a od počátku nemá problém s vytvořením typické atmosféry temného středověku, v němž se skví bída, špína a všudypřítomný strach o život a snahy o to přežít další den.

K tomu navíc přidává úchvatnou kameru, která vše krásně nasnímala a místy vytváří zajímavé a estetické obrazy, na které je radost se dívat. Je tedy nutné podotknout, že pasáže z pouště se bohužel nevyhýbají typicky kýčovitým až laciným záběrům, to lze ale v tomto případě přejít, protože už se to nikdy potom ani předtím neopakuje. I z toho důvodu jde vizuálně o opravdu bezmála perfektní podívanou.

Ústřední příběh je sám o sobě zajímavý a působivý, takže Stölzlovi stačilo ho jen zručně odvyprávět a to se relativně vydařilo. Nechybí tu ani několik silných momentů a povedené masky, které vše ještě umocňují (třeba scéna tajné pitvy je nesmírně působivá a je možné, že slabším povahám se z ní udělá lehce nevolno), tudíž není nač si stěžovat.

Příjemným překvapením je debutující Tom Payne v hlavní roli, jenž je výborný a takřka bezchybný a snímek utáhne de facto sám. V úvodu mu nicméně pomáhá tradičně skvělý Stellan Skarsgård, v pozdější části poté neméně výtečný Ben Kingsley, který stále má onu potřebnou jiskru a charisma. Obsazení celkově se vydařilo, a ačkoli mimo dvou zmiňovaných už tu není žádné velké jméno, vůbec to nevadí, protože casting se povedl excelentně a není tu nikdo, kdo by nějak vadil nebo přehrával.

O to větší je škoda, že se autor vše pokusil pojmout možná až moc obsáhle a na scénu přivedl spoustu zbytečných postav, jejichž osudy tak v tom množství nezarezonují tak, jak bylo asi zamýšleno. Přece jen se tu řeší příliš problémů (konflikt náboženství, první láska, vnitřní rozpor mezi muslimy), které bohužel nemají vyústění a vyšumí tzv. do ztracena.

S tím částečně souvisí i přetažená stopáž. Dvě a půl hodiny jsou opravdu hodně a snímek, který je už tak natočen rozvláčným a pomalým tempem, se tak chvílemi vleče ještě víc a je v něm dost "vaty". Kdyby takových dvacet minut zůstalo na podlaze střižny, nic zásadního by se nestalo a naopak by vše mohlo být svižnější a ne tak utahané.

Přes závěrečné výtky ale rozhodně Ranhojič za vidění stojí, protože v záplavě mnohdy povrchních a čistě na efekt točených hollywoodských spektáklů dává divákovi možnost se zamyslet, sledovat zajímavé postavy a poslouchat dialogy "o něčem". A takových filmů je v současnosti v kinech pořád hodně málo. 

Český trailer filmu Ranhojič / The Physician