Britský rodák Clint Mansell se hudbou živí již od mládí. Nejprve působil jako frontman kapely Pop Will Eat Itself, ale v roce 1998 ho objevil Darren Aronofsky a svěřil mu soundtrack ke svému snímku Pí, což Mansellovi otevřelo dveře do světa filmové hudby. Doopravdy se však proslavil až OSTčkem k dramatu Requiem za sen a od té doby patří mezi přední skladatele Hollywoodu. S Aronofským se stali blízkými přáteli a Mansell od té doby komponuje ke všem jeho snímkům, z nichž za největší dílo mezi fanoušky platí jednoznačně soundtrack k Fontáně.

Noe má rozhodně snahu na úspěch The Fountain OST navázat, protože Mansell si ke spolupráci na jeho tvorbě přizval znovu The Kronos Quartet – kvartet vynikajících cellistů ze San Francisca, kteří se podíleli jak na snímku Requiem za sen, tak i na Fontáně. Na soundtracku se objeví také píseň americké punkové zpěvačky a představitelky nové vlny Patti Smith, ale to už předbíháme. 

Album otevírá skladba In The Beginning, There Was Nothing, která spoléhá na démonický zvuk violoncella a kláves, které doplňují výrazné perkuse. Se stopáží kolem čtyř minut nemá Mansell kam spěchat a track graduje postupně. Od poloviny vypluje ve změti melodií i jeden z nejvýraznějších smyčcových motivů, který se bude objevovat ve všemožných úpravách i v dalších skladbách. V následujících tracích už Mansell na nic nečeká a startuje sekvenci dramatických témat postavených na frenetických houslových variacích doplněných o hlučivé žestě.

Objevují se pochopitelně i klidnější momenty, nikoli však jako samostatné tracky, ale Mansell preferuje zařazení mírnějších sekvencí na dřevěné dechy a smyčce v rámci delších skladeb jako Every Creeping Thing That Creeps, Your Eyes Shall Be Opened, And Ye Shall Be As Gods nebo The Spirit of the Creator Moved Upon the Face of the Waters. Snad jedinou, která si zachová tklivou atmosféru od začátku do konce, je smyčcová In Sorrow Thou Shalt Bring Forth Children.

Clint Mansell - Every Creeping Thing That Creeps

Ladění se mění v tracku Make Thee An Ark, který jakoby vzdáleně odkazoval na zvuk Morriconeho spagetti westernů, ačkoliv se v ní znatelně více dostává do popředí i elektronika. Od poloviny tracklistu přichází znatelná gradace a většina skladeb už neupouští od apokalyptického burácení - ve skladbách The Wickedness of Man, The Judgement of Man, která navazuje na Make Thee An Ark, a What Is This That Thou Hast Done?. Soundtrack uzavírá píseň keltsky laděná Merci Is, kterou složil taktéž Clint Mansell, ale nazpívala ji již zmiňovaná Patti Smith.

Ještě na začátku psaní této recenze jsem měla v úmyslu soundtrack ohodnotit úplně jinak, než nakonec udělám. Ve filmu zní soundtrack jedním slovem fantasticky, v tomto ohledu se mu nedá absolutně nic vytknout, ale jako samotné album mi přece jen přišel na prvních pár poslechů trochu ucouraný a hlučný. Ale když jsem se do jednotlivých skladeb více zahloubala, najednou začaly vyplouvat na povrch naprosto pozoruhodné detaily. Noah OST je bez debat delší, než by bylo potřeba (stejně jako názvy jednotlivých skladeb), i přesto uteče jako voda a fanoušci soundtracků, z nichž přímo dýchá historie, si skutečně pošmáknou. Tenhle soundtrack totiž jen tak nezapadne. 


Album: Clint Mansell - Noah OST
Celkový čas: 78:31
Skladby: In the Beginning,There Was Nothing // The World Was Filled with Violence // The End of All Flesh Is Before Me // Sweet Savour // The Fallen Ones // For Seasons, And for Days, And Years // Make Thee an Ark // Every Creeping Thing That Creeps // I Will Destroy Them // Flesh of My Flesh // The Wickedness of Man // In Sorrow Thou Shalt Bring Forth Children // Your Eyes Shall Be Opened, And Ye Shall Be as Gods // The Flood Waters Were Upon the World // By Man Shall His Blood Be Shed // The Judgement of Man // The Spirit of the Creator Moved Upon the Face of the Waters // Forty Days and Nights // What Is This That Thou Hast Done? // The Fear and the Dread of You // And He Remembered Noah // Day and Night Shall Not Cease // Mercy Is - Patti Smith.