Snímek podle komiksové předlohy se víceméně drží základního vyznění a interpretace Noemova příběhu, nicméně některé události jsou ztvárněny skrze další starozákonní texty. Po obsahové stránce tu není nic samoúčelné a většina událostí, jevů, jmen apod. vychází z věcí uvedených v Bibli. Aronofskému se daří velmi elegantně a nenásilně zasadit Noema do kontextu. V úvodních titulcích je nastíněna genealogie jeho rodu od Adama, Evy a prvotního hříchu, přes Kaina, Ábela a bratrovraždu, až po linii jeho přímých předků praotce Metuzaléma a otce Lámecha. Padlí andělé v podobě kamenných antropomorfních bytostí zrcadlí „syny boha“ zmiňované v biblickém textu. Zdařilý je také způsob, jakým Bůh k Noemu promlouvá, a naštěstí se nejedná o otřepaný voice-over nebo jednoznačné sny. V neposlední řadě je příběh o potopě zaměřený na Zemi jako takovou, což se ve filmu projevuje silně ekologickým vyzněním, evolučními časosběry a záběry na krásnou přírodu v kontrastu s krajinou zplundrovanou lidskou činností. V závěru jsou lehkou rukou nenápadně naznačené další aspekty Noemovy budoucnosti, jako například duha, která je znamením smlouvy s Bohem nebo odkaz na pěstování vinné révy. Vynikající volbou je zasazení děje filmu do časového rámce určovaného prostředím, oblečením, nástroji a dalšími rekvizitami. Aronofskému se podařilo po vizuální stránce vytvořit jakési bezčasí tak, že není jasné, jestli se jedná o úsvit lidstva, nebo post-apokalyptický svět.
Bohužel forma za obsahem a uchopením předlohy značně pokulhává. Samotnému řemeslnému ztvárnění, až na nedotažené digitální efekty, není co vytknout, nicméně použité postupy filmové řeči jsou z velké části samé klišé - celková vizuální stránka totiž vypadá jako levná kopie estetiky Pána prstenů. Už zmiňované úvodní titulky mají velmi podobný font i barvu. Průlety nad panenskou přírodou jsou samozřejmě působivé, ale nikterak objevné. Zkamenělí padlí andělé jednoznačně připomínají enty a bojové scény by byly téměř zaměnitelné, nebýt specifických podob některých postav a množství nakopírovaných komparsistů. Noe se na první pohled tváří jako blockbuster, ale aby splňoval kritéria tohoto žánru, není dostatečně efektní ani akční. Navíc zde pod nánosem bombastických obrazů úplně mizí Aronofského osobitý a nezaměnitelný rukopis. Filmu by rozhodně prospěl zásah dramaturga. Na začátku je tempo velmi volné, až meditativní, s postupujícím dějem se rytmus začíná neúměrně zrychlovat a v konečném důsledku tak Noe působí jako dva různé, žánrově odlišné kusy, násilně slepené dohromady.
Snímku se pravděpodobně dostane poměrně rozporuplného přijetí. Pro fanoušky akčních filmů bude příběh příliš zdlouhavý a málo dramatický, bez dostatečné dávky propracovaných digitálních efektů. Pro skalní zastánce věrného adaptování Bible bude možná takové míchání motivů a volné nakládání s dějem nepřístojné, přestože právě tento aspekt dělá z Noema originální filmové dílo. Aronofskému se totiž podařilo, i přes pokulhávající filmovou řeč a nevyvážené dějové tempo, vytvořit silný mytický příběh, který v sobě obsahuje hluboké porozumění lidské povaze, světu jako celku i jejich neoddělitelnosti. Jisté je jen to, že nic není jisté, a život je jeden nekončící boj o přežití. Šanci na budoucnost mají jen spravedliví.
