Na konci první části se trpaslíkům, Bilbovi a Gandalfovi podařilo šťastně uniknout skřetím pronásledovatelům a dostat se na dohled Osamělé hory. Bilbo si díky Prstenu moci dokázal vydobýt trochu obdivu trpasličí party a navíc si svou odvahou vysloužil i vděk a náklonnost samotného Thorina, který jím do té doby okázale pohrdal. Vedle hlavní linie se nám ale odvíjí ještě linie druhá, pro svět Středozemě dokonce naprosto klíčová, a to pátrání Gandalfa a Radagasta, kteří zjišťují, že nekromant v pevnosti Dol Guldur, bývalé pevnosti arcilotra Saurona, asi nebude jen tak nějaký nekromant. A právě ve druhé části Hobita se o jeho pravé identitě a záměrech dozvíme víc.
Gandalf proto družinu opět na čas opustí a nechá je do Temného hvozdu vejít samotné. Zde na ně čeká spousta patálií (v ukázkách jste si určitě nemohli nevšimnout přerostlých pavouků, kteří měli ostatně "cameo" už v první části) a ani následné setkání s elfy pro partu trpaslíků není zrovna příjemnou epizodou. To nejdůležitější ale přijde potom, jelikož družina se konečně dostane k Osamělé hoře a pokusí se vniknout dovnitř, kde drak Šmak odpočívá na svém uloupeném pokladu. Tak a to by z děje stačilo, řekli jsme si bez spoilerů...
Z pozitivních faktů uveďme, že oproti knize, při jejímž psaní ještě Tolkien vůbec neměl jeho postavu vymyšlenou, se vrací oblíbený blonďák Legolas, princ z Temného hvozdu (ano, princ jako syn krále) a samozřejmě nepostrádá luk, dlouhé nože ani nekonečný gymnastický skill, takže jistě proběhnou nějaké ty klasické "legolasoviny". Příležitost k nim bude především během bitek se skřety, kterým se elfové nevyhnou, jelikož Azog si nedopřeje pokoje a pronásleduje trpaslíky až do Temného hvozdu. Je to tak trochu přídavek oproti knize, jelikož tam už byl Azog touhle dobou dávno šest stop pod zemí (no, asi o dost víc než šest). Dalším výrazným Jacksonovým bonusem je prezence elfky Tauriel (Evangeline Lilly), která je původně naprosto neexistujícím charakterem, jenž by měl do filmového Hobita přinést nějaký ten ženský prvek. Z ukázek je jasné, že mezi ní a Legolasem proběhne zřejmě nějaká romance neromance, která zřejmě nedopadne úplně dobře.
Jak dokáže Legolas odolat krásné Kate z Lostu, těžko říct, ale svůj podíl na tom zřejmě bude mít jeho otec Thranduil (krátce se mihnul už v jedničce), kterého hraje Lee "Koláčník" Pace (mimochodem tuhle postavu Tolkien tehdy taky ještě neměl detailně rozpracovanou, a tak se v knize uvádí toliko coby "Elfí král"). Z dalších významných tváří určitě jmenujme Mikael Persbrandta, zkušeného švédského divadelního herce, kterého jste možná mohli zahlédnout v některém skandinávském filmu, v roli Medděda. Naprosto klíčovou postavu Barda Lučištníka pak hraje sympaťák Luke Evans, kterého známe ze spousty povětšinou vedlejších rolí. Nutnou dávku komiky a morálního znechucení pak obstará starý britský komediální mazák Stephen Fry, který ztvární prostopášného a chamtivého starostu Esgarothu - jezerního města. No a nakonec tu máme jednu tvář, kterou neuvidíte, ale Benedict Cumberbatch si v úloze draka Šmaka bohatě vystačí jen svým propastně ledovým barytonem (a ano, trochou zvukové modulace). Vidět jste ho vlastně mohli už v jedničce, jelikož kromě šupinatého záporáka si vystřihnul i roli Nekromanta, kterému pro změnu kromě hlasu propůjčil skrze motion-capturing i svou motoriku, ovšem pravou show rozjede až tentokrát.
Zmiňovat se o 3D v souvislosti s velkým blockbusterem už v dnešní době takřka nemá smysl, ale přeci jen pro jistotu - druhý Hobit třetím rozměrem samozřejmě disponovat bude. Stejně tak si na něj v náležitě vybavených kinech budete moci zajít v dvojnásobném množství okének aneb ultraplynulých "48fps" (ovšem pozor, většinou jsou na tenhle formát negativní ohlasy).
Tak či onak, nebál bych se Hobitovi prorokovat, že roztančí pokladny kin a hlavounům studií rozjasní obličeje. Ukázkami plnými nadupané akce vnadí naprosto spolehlivě a coby značka v současnosti má jen hodně malou konkurenci. Pokud se Peteru Jacksonovi podařilo vyvarovat se problémů prvního dílu, který byl máslem namazaným na příliš velký krajíc (Bilbova slova), mohl by si dost snadno doskočit pro absolutní hit roku. A hlavně konečně pro změnu potěšit Tolkienovy fandy.
