Patnáct šedesátiminutových epizod zabývajících se historií kinematografie na celém světě - tak je realizován ambiciózní dokumentární počin režiséra Marka Cousinse Příběh filmu: Odysea. Díky společnosti Film Europe ho můžete vidět i u nás, jen se musíte podívat ve svém kině, kdy přesně je na programu, neboť nějaká striktní pravidla na jeho zařazení nejsou. I o tomto projektu jsme si při příležitosti tvůrcovy návštěvy v Praze obsáhle popovídali. Řeč ale přišla i na úplně jiné věci.

Mohl byste svůj projekt Příběh filmu: Odysea představit našim čtenářům? Jaký je jeho hlavní smysl?

Příběh filmu: Odysea je patnáctiapůlhodinový projekt, který má za cíl představit historii kinematografie po celém světě. Je určen všem, kteří milují film. Někdo mi proto přezdívá "drog pusher", protože jsem vlastně něco jako drogový dealer - distrubuuji lidem drogu jménem film. Chci zkrátka ukázat lidem, že kinematografie není jen to, co můžete vidět v multiplexech.

Pro jaké diváky je projekt zamýšlen?

Je to pro každého, kdo má oči a uši a může vidět a slyšet. Dokument není zahlcen technickými termíny, ale je uzpůsoben úplně každému, není plný mluvících hlav a snaží se být přístupný.

Jak projekt vznikal?

Projekt vznikl jednoduše. Miluju filmy a přečetl jsem spousty knih o historii kinematografie. Když jsem se pak bavil s několika nakladateli, vyměnili jsme si pár postřehů, tak jsem říkal, že by mělo vzniknout něco komplexního, co by dějiny stručně a výstižně zachytilo. Oni se zeptali jen: "Proč to teda nenatočíš?". V tu chvíli jsem si uvědomil, že by to nemusel být špatný nápad. Tak jsem se do toho pustil.

Jaké období v kinematografii máte nejraději a proč?

Jednoznačně nejraději mám současnou kinematografii. Mnoho lidí sice lpí na historii a tvrdí, že šedesátá léta byla zlatou érou kinematografie, ale já myslím, že současné filmy jsou velmi vzrušující a je radost se na ně dívat.

Jaký film máte aktuálně nejraději?

Poslední film, který jsem viděl, byl Under the Skin, kde hraje hlavní roli Scarlett Johansson. Ztvárňuje tu mimozemšťanku a je úžasná stejně jako celý film, který natočil Jonathan Glazer.

Je nějaké období, které rád nemáte?

V podstatě neexistuje rok, který bych neměl rád. Problematické je u některých lidí období osmdesátých let, ale já ho beru takové, jaké bylo. Říká se, že zejména americké filmy byly dost machistické, ale to k tomu patřilo. Navíc, jak jsem procestoval svět, tak jsem zjistil, že i tohle období má něco do sebe. Takže vyloženě neoblíbenou éru nemám.

V celém projektu máte přes 1100 filmových ukázek. Byl nějaký problém s autorskými právy?

Absolutně ne. Když používáte jakýkoli výsek, klip, ukázku z filmu, případně část hudebního tématu k vzdělávacím účelům nebo určitému kritickému pohledu, autorská práva se na tyto případy nevážou. Takže jsem to mohl používat volně a zdarma. 

Byl problém s tím přesvědčit některé tvůrce, aby promluvili ve vašem filmu?

Nebylo to jednoduché. Používal jsem několik metod. První, co jsem udělal, bylo, že jsem si dal sklenici piva a napsal dlouhý a obsáhlý dopis o tom, že jsme spolu už dělali interview a tak vím, že by mohli být schopni se znovu vyjadřovat. To ale bylo jen na začátku, protože jak jsem začal cestovat, tak jsem potkával různé lidi z branže, kteří pak přesvědčili své kolegy, aby se mnou mluvili, že jsem tzv. v pohodě. 

Našel se přece jen někdo, kdo vaši výzvu nepřijal?

David Lynch. Ale s tím jsem dělal rozhovor už třikrát, takže to nebyl takový problém. Řekl mi, že ten projekt vypadá velmi dobře a zajímá ho, ale že vím, že nerad mluví o svých filmech, tak zdvořile odmítl.

Procestoval jste čtyři kontinenty? Je něco, co vás překvapilo? A kde se vám líbilo nejvíc?

Největším překvapením pro mě byl rozhodně Írán, kde je zajímavá krajina. Nicméně všude se mi líbilo, měl jsem štěstí na vstřícné lidi a mohl jsem poznat dost odlišné kultury a hudbu, která je pro každý národ typická.  

Ve své kariéře jste dělal rozhovory s mnoha slavnými herci a režiséry. Je nějaké interview, na které nezapomenete?

Rozhodně. Kupříkladu to s Romanem Polanskim, který miluje hovořit o hraní a filmování, protože je to jeho vášeň. Další nezapomenutelný rozhovor byl s Woodym Allenem, jemuž jsem pouštěl několik ukázek z jeho filmů, jenže on se na ně nedíval a otočil se ke zdi. A ani o svých filmech se nechtěl příliš bavit. David Lynch pro změnu v polovině povídání navrhl, abychom si šli zakouřit. Tak jsme pět minut jen seděli, kouřili a mlčeli. Vzpomínám si ještě třeba na Paula Schradera, jenž zase řekl: "Pojďme se opít". Tak jsme se šli opít. 

Mluvil jste o Davidu Lynchovi. Jaký druh člověka to je? Máte rád jeho filmy?

David Lynch je velice trpělivý. Vydrží velmi dlouho mluvit o věcech, které jsou zdánlivě banální, jako například o složení a uspořádání místnosti, ve které jste, a o barvách, které v ní jsou. Sám si připadá, jako kdyby pocházel z jiné planety. Je dost bojácný a tvrdí, že všechna města na světě ho děsí. Dělat s ním rozhovor je radost, jenže nikdy nevíte, o čem začne mluvit v příštím okamžiku.

Co se jeho filmů týče, ty absolutně zbožňuji. Když přišel do kin Inland Empire, všichni mi říkali, že ho nemám šanci pochopit. Ale po první hodině jsem si říkal, že všemu rozumím, jenže pak věci nabraly jiný spád, všechno se roztočilo jak na spirále a já jsem samozřejmě nechápal. Moc se mi líbí jeho snové vize, které ve filmech zachycuje.

Znáte českou (československou) kinematografii? Máte ji rád?

Ano, znám ji a mám ji rád. Filmy, které znám nejlépe, jsou ty nejslavnější ze šedesátých let od Miloše Formana, s kterým jsem měl tu čest se později setkat, Věry Chytilové a dalších. Zajímají mne na nich ta obyčejná témata, která jsou perfektně zpracovaná. Přiznám se, že současnou tvorbu už moc nesleduji, i když asi před patnácti lety jsem viděl film Papírové hlavy a ten se mi dost líbil.  

Pocházíte z Irska. Co tamní kinematografie?

Irové byli a jsou výborní v literatruře, ale ne až tak ve filmu. Éra lidí jako například Neil Jordan je pryč a nejlepší filmy teď vznikají od cizinců. Pár let zpátky přišel výborný snímek Hlad od Stevea McQueena, naprosto brilantní záležitost. Nejlepší irští filmaři jsou zkrátka ti, kteří mají irský původ, ale točí v cizině. Příkladem může být třeba slavný westernový režisér John Ford, který měl irské kořeny.

Vadí vám, že mnoho lidí mluví o irské literatuře jako o britské?

Absolutně ne, Británie sestává ze čtyř národů, takže je logické, že se to takto globalizuje. Pokud mluvíte o irské literatuře jako o britské, není to problém. Pokud ovšem o skotských filmech řeknete, že jsou britské, je to hodně špatné. Nedělejte to.

Proč jste v Praze?

V Praze jsem proto, abych tu představil svůj projekt Příběh filmu: Odysea, vedl tu různé workshopy a diskuze. Chci se taky porozhlédnout po architektuře, protože Praha je naprosto úžasná, třeba Židovská čtvrť je nádherná. Poprvé jsem tu byl v roce 1988, tedy v éře komunistického režimu a už tehdy se mi tu moc líbilo. Musím potvrdit, že tu jsou opravdu báječní lidé, prostředí i krásné obchody.

Zítra (tj. 26. 10., pozn. red.) se navíc chystám do Terezína. I když jsem slyšel, že je to temné a depresivní místo. Hrozně mě ovšem zajímá to, co se tam dělo. Zastávám názor, že ani těmto kapitolám historie bychom se neměli vyhýbat. 

Jaké máte plány do budoucna?

Přesunu se do Stockholmu, kde budu natáčet svůj další film. Tentokráte to bude muzikál. A taky bych už konečně rád natočil něco ve svém rodném městě, protože jsem procestoval svět a rád bych vytvořil něco doma.

Slyšel jsem, že máte tělo plné tetování. Máte nějaké speciální?

Ano, tetování mám rád, moc mě to baví. Speciální mám snad jen iniciály WB, které značí jméno Walter Bateman. To byl první kritik, který mne dojal, což pro mě byl velmi silný zážitek, proto jsem si nechal jeho iniciály vytetovat.

Co děláte ve volném čase?

Miluju filozofii (nejvíce Wittgensteina), přečetl jsem mnoho filozofických knih. Líbí se mi jejich vášeň a zapálení pro věc a také ta pluralita názorů. Literaturu obecně mám rád. Když jsem chodil do školy, byl jsem diagnostikován jako "pomalý čtenář", což mi vydrželo dodnes. Někdo jede na dovolenou a přečte tam třeba pět knih, což já nedělám. Rád se procházím po okolí, vnímám kulturu a tak čtu prostě pomalu. Absolutně miluji historickou literaturu a romány.

Sám jsem napsal čtyři knihy o kinematografii, což bylo také hodně náročné. Na nic jiného mi příliš času nezbývá.