S pokusy o tématicky závažnější tuzemské filmy to většinou nedopadá dobře. Od skoro oscarového úspěchu Hřebejkova dramatu Musíme si pomáhat a lehce kýčovitých Želar v podstatě nevznikly kvalitativně srovnatelné kousky. Stačí vzpomenout na promarněné příležitosti v podobě Lidic a 7 dní hříchů. Vystoupit z tohoto stínu by rádo chtělo drama Colette vycházející z novely slavného Arnošta Lustiga. Podařilo se mu to?

Vzhledem ke jménu autora literární předlohy je asi jasné, že více jak devadesát procent snímku se odehrává v koncentračním táboře. Právě tady se potkává mladý Žid Vili s belgickou Židovkou Colette, které pomůže v začátku přežít, neboť jí poradí, jak se vyhnout okamžitému transportu na smrt. Ti dva se do sebe zamilují a začnou plánovat společný útěk a společnou budoucnost. To samozřejmě nebude nic jednoduchého, když každý den umírají tisíce lidí a Colette navíc musí být po vůli vedoucímu tábora. Jak to s nimi nakonec dopadne?

Novela, z níž snímek vychází, dle ohlasu čtenářů nemá ucelený příběh a sestává ze střípků vzpomínek Viliho. Proto je obdivuhodné, že scenárista a režisér v jedné osobě Milan Cieslar jakous takous příběhovou linii vymyslel. Jenže epizodičnost zde zůstala a to se ukazuje být jedním z mnoha problémů, které snímek má. Naprosto klíčové je i to, že začátek se odehrává v New Yorku sedmdesátých let, kde dospělý Vili jde navštívit nadcházející nevěstu svého syna. Logicky tedy víme, že hrůzy tábora přežil. Ono by to vlastně nevadilo, jenže to by musel být scénář lépe napsaný.

V celém snímku se totiž objeví dost postav (a logicky i dost herců), jejichž osudy jsou lehce načrtnuty. Divák se s nimi tudíž nemůže snadno identifikovat, z čehož poté rezultuje jistá citová inertnost. To znamená, že se nejspíše stane, že vám bude jedno, kdo zemře a kdo přežije (nehledě na to, že víte, že oba hlavní aktéři vše přečkají), což u podobného snímku považuji za velkou chybu. Protože pokud se ve válečném filmu nebojíte o postavy, asi je něco špatně.

Tím pádem ani herci nemají příliš co hrát a stávají se jen figurkami, které odříkávají předepsané repliky, objeví se a zase zmizí. A ač jich tu uvidíte poměrně dost (Ondřej Vetchý, Ivan Franěk, Andrej Hryc a další), jediný, kdo utkví v paměti delší dobu, je Jiří Mádl. Ten z minima vytěžuje maximum a Vilimu propůjčuje určité charisma a i ve slabších chvílích drží snímek nad vodou. To se příliš nedá říci o Clémence Thioly, která je sice potřebně křehká, zranitelná a něžná, zároveň ale strašně nevýrazná. Jejich vztah a sympatie vzniknou příliš rychle na to, aby působily věrohodněji. 

Kapitolou sama pro sebe pak je samotný závěr a pointa snímku, které mají být smířlivé a svým způsobem happyendové. Jenže opak je pravdou. Vyvrcholení příběhu je na můj vkus až moc "šroubované" a spoléhá na tak obrovskou a v devadesáti devíti procentech případů nepravděpodobnou náhodu, že ho zkrátka nemohu akceptovat. Tím se pro mě osobně jakási důvěryhodnost toho celého vytrácí.

Řemeslně toho ovšem příliš vytknout nejde. Cieslarova režie je poměrně jistá, vytvořená atmosféra nepříjemně hutná až depresivní a taktéž hudba je potřebně dramatická. I kamera je velmi zdařilá (ač se bohužel nevyhýbá prvoplánově kýčovitým záběrům) a některé obrazové kompozice stojí za vidění. Sice tu chybí nějaký emočně silnější moment (náznaků je tu ale víc než dost), který by z divákem vyloženě zacloumal, ale to se dá připsat na vrub i již zmiňovanému ne úplně vydařenému scénáři.  

Co ale film velmi citelně sráží dolů, je zvuková a postprodukční stránka, která je velmi špatná. Cieslar totiž natáčel snímek v angličtině a do našich kin se ho rozhodl poslat předabovaný. A právě to je kámen úrazu. Dialogy znějí slyšitelně studiově, ruchy jsou potlačeny a navíc se tu objevuje podobně kuriózní věc, kdy třeba na nádraží v Antverpách mluví úředník z ničeho nic slovensky. To je bohužel kardinální chyba, která výrazně pokazí sledování a celkový zážitek z už tak rozpačitého filmu, který měl možná vyšší ambice, než sám dokázal naplnit.

Colette je ryze průměrný film, který mohl a také měl být něčím víc, protože jméno Arnošta Lustiga uvozuje určitá divácká očekávaní, která v tomto případě rozhodně naplněna nebyla. Vzhledem k tomu, že samotný spisovatel se prý podílel na scénáři, to naopak vzbuzuje dojem, že kniha je podobně nevydařená (ale věřím, že tomu tak není). A to určitě není dobrá vizitka.

Oficiální trailer filmu Colette