Dekáda s dekádou se sešla a po "nenáročné a oddechové" Vejšce, nemluvě o "pohodovém" Gymplu, tu máme pokračování a nejspíše i uzavření (?) osudů dvou kamarádů Kolmana (Jiří Mádl) a Kocourka (Tomáš Vorel ml.) v třetí části nazvané, podobně symbolicky a jednoduše jako oba předchozí díly, Džob. 

Bezstarostná léta mládí jsou pryč a chlapci, z kterých jsou nyní už (mladí) dospělí, poznávají, co s sebou přináší toto stádium života. Zdánlivě lépe je na tom Kolman, který se uchytil v "brokerské" firmě jako manažer, zatímco doma na něj čeká frustrovaná manželka s malým děckem. Zdánlivě hůře je na tom Kocourek, který je single a dělá co může, aby se nějak protloukl.


Jak hlásá synopse distributora, oba stále spojuje stejná vášeň: graffiti. Tím se ostatně celý film také otevírá, Kolman s Kocourkem jdou "na vlak", ale celá akce se záhy změní v akci ve stylu, kdo uteče, vyhraje. Postupně zjišťujeme, že Kolman je sice úspěšný, ale svou práci nesnáší, zatímco Kocourek je vnitřně vyrovnanější a v podstatě šťastný, což neznamená, že by neměl vyšší - umělecké - ambice, které jsou u něj stále nenaplněny. Jako vedlejšák vezme lektorování nezletilých smradů, ale jeho hlavním cílem je uspořádat výstavu svých kreseb v mecce graffiti - Berlíně.

Džob je ze všech tří dílů nejvážnější. Jak by také nebyl. Stejně jako v životě, i zde tvůrci a postavy vyzrávají a dozrávají. Na humor Vorel úplně nerezignoval, zde se o něj stará postava Zrzouna (Filip Vorel), který je ozvěnou samotného Vorla režiséra a jeho postavy z legendární Pražské pětky a také jeho staršího filmu Skřítek. Zrzoun je prostě takový moderní skřítek, groteskní figurka, která svérázně glosuje sebe a své okolí. Vorel si pro změnu zase střihnul cameo policisty, který pátrá po "ruských agentech".

Tomáš Vorel zkrátka zůstává stále svůj a v našich stojatých, zatuchlých filmových vodách, jsou jeho filmy vítaným osvěžením. Že má filmařské řemeslo v malíčku, už netřeba opakovat. Jako správný selfmademan si stejně jako u Vejšky vzal do ruky i kameru, a celý film si i sám natočil. Jde o ojedinělý tvůrčí samorost v naší kinematografii a zaplať pánbůh za něj. Na ještě vyšší level pozvedá Džob závěrečná scéna, která je extrémně působivá a otřese divákovou psychikou.

Džob se mi tak jeví jako nejpůsobivější dílek Vorlovy skládačky. Vzhledem k jeho velkému diváckému úspěchu jsem zvědavý, jestli se přece jen nedočkáme dalšího pokračování. Ale pokud byl Džob opravdu The End, tak potom klobouk dolů.

Originální trailer filmu Džob