Pokud může být nějaký film Woodyho Allena označen přívlastkem kultovní, pak by to byla právě Annie Hallová, která mu překvapivě přinesla i čtyři ceny Americké filmové akademie za rok 1977, mimo jiné i za nejlepší film.
Annie Hallová byla v době, kdy jí
Woody Allen točil (rok 1977), teprve jeho šestým autorským snímkem. To znamená, že byl jeho teprve šestým dílem, které si zároveň napsal i režíroval. Často v nich navíc i ztvárňoval hlavní roli stejně jako zde. Na scénáři
Annie Hallové spolupracoval ještě s
Marshallem Brickmanem, kterého poznal při společném vystupování v jednom z newyorských kabaretů. Společně už vytvořili
Spáče, o něco později
Manhattan a o mnoho let později ještě
Tajemnou vraždu na Manhattanu.

Woody měl v roce 1977 za sebou teprve pět celovečerních autorských projektů víceméně jen komediálního a parodického charakteru. Jeho prvním snímkem byla bláznivá parodie na gangsterky a vězeňská dramata
Seber prachy a zmiz a v podobném ražení pak natočil ještě
Banány, povídkovou kolekci
Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu (ale báli jste se zeptat),
Spáče a
Lásku a smrt. Všechny tyto jeho rané snímky byly veskrze komedie nabité a prošpikované slovními i situačními gagy. Vrcholem této jeho komické řady byla bezesporu parodie na ruskou klasickou literaturu
Láska a smrt. Mimoto si Woody ještě stihnul zahrát v adaptaci své divadelní hry
Zahraj to znovu, Same!, kde se zároveň i poprvé sešel před kamerou s
Diane Keaton, která v té době byla jeho kmenovou herečkou. Woody tehdy ještě nenatáčel svým dnešním tempem jeden film ročně.
Annie Hallová tak vznikla až dva roky po
Lásce a smrti.
Ať to již nazveme jakkoliv, nemůže být sporu o tom, že
Annie Hallová představuje v Allenově tehdejší tvorbě bod zlomu, nový počátek či rok nula a to z několika důvodů. V první řadě to už nebyla prvoplánově koncipovaná komedie s parodickým zaměřením jako jeho předchozí snímky. Dalším důležitým obratem bylo jeho zaměření se na ryze současné problémy především intimního charakteru u typického newyorského intelektuála.
Annie Hallová je prvním ryze „allenovským“ vztahovým dramatem s velmi silným komediálním potenciálem, není ale pochyb o tom, že oproti jeho předešlým komediím má vážnější a hlubší rozměr. V
Annie Hallové také poprvé výrazně vyprofiloval to, co pak bude mnohými chápáno jako jeho „alter ego“. Woody Allen ale hlavně tímto snímkem podnikl první krok ke své filmařské dospělosti a svou „filmařskou maturitu“ složil na výbornou.

V
Annie Hallové pojednává o neurotickém newyorském komikovi Alvym Singerovi (Woody Allen), který zde rekapituluje svůj vztah s Annie Hall (Diane Keaton) a přemýšlí nad tím, co vedlo k jejich rozchodu. Allen se zde nedrží klasické chronologické narativní linie a často skáče v čase, odbíhá, odbočuje a paralelně s hlavní dějovou linkou rozvíjí i další, epizodické dějové linky. V nich vypráví o svých dalších osobních i profesních zklamáních a ústy své postavy se vyjadřuje k mnoha rozličným převážně kulturně, ale i obecným společenským fenoménům té doby. Ať to byla televizní zábava, rozdíl mezi životem v Kalifornii (potažmo Hollywoodem) a New Yorkem, psychoanalýza, židovství, užívání drog či kritika snobství a intelektuálství.
V centru však stála postava Annie Hall a její vliv a dopad na život Alvyho Singera. Ten tu vypráví, jak jí potkal, jak se jejich vztah rozvíjel a také líčí události, které vedly k jejich odcizení a následnému rozchodu. Tuto analýzu však neprovádí klinicky, nýbrž volně a nebrání se častým odbočkám, ať už do Alvyho dětství, kde lze hledat počátky jeho neuróz, či k rodině Annie, kterou staví do protikladu ke své. Činí tak i vizuálně tím, že nechá rozdělit obraz na dvě poloviny. V celku tak
Annie Hallová nepůsobí jako sevřené dílo s jasným počátkem, průběhem a koncem, ale spíš jako experimentálně pojaté a epizodicky vystavěné vyprávění.

Woody se tu dopouští hned několika prohřešků vůči klasicky pojatému hranému filmu. Předně jím je už jeho samotný „stand-up comedy“ začátek, kdy se s intimně pojatou zpovědí obrací přímo k nám, divákům. V průběhu filmu tak podobně činí ještě několikrát, když divadelním „brechtovským“ způsobem vystupuje ze své role a oslovuje diváky, jako by byli přítomni v samotném ději filmu. Je to poměrně odvážný vyprávěcí prostředek, který zde ale funguje více než skvěle. Alvyho obracení se k publiku tu působí naprosto nenásilně a přirozeně.
V podobném duchu natočil i scénu z kina, kde Alvy nevydrží intelektuálně pojatý rozbor Felliniho filmů amerického teoretika médií Marshalla McLuhana a jednoho člověka z fronty v kině a vystoupí nejen z fronty, ale i z narativu (děje filmu) a celou scénu vypointuje v okamžiku, kdy vytáhne za plakátem stojícího skutečného Marshalla McLuhana, což Alvy komentuje slovy „
kéž by to tak fungovalo i ve skutečnosti“. Množství pozoruhodně natočených a přitom i nesmírně vtipných scén v tomto filmu je nepřeberné. V podstatě co scéna, to výborně zahraná a brilantně vypointovaná situace.
Annie Hallová, která mimochodem nese v názvu skutečné příjmení herečky Diane Keaton (Hall), znamenala první Woodyho komerční a umělecký vrchol. Americká filmová akademie ocenila tuto svěže natočenou, kousavě ironickou a hořce laděnou komedii hned čtyřmi z pěti Oscarů v hlavních kategoriích, za nejlepší film, režii, scénář a za výkon v hlavní ženské roli pro Diane Keaton. Jen Oscar za hlavní mužský výkon pro Woodyho Allena, který mu těsně unikl ve prospěch Richarda Dreyfusse v
Goodbye Girl, způsobil, že se
Annie Hallová nezařadila po bok
Přeletu nad kukaččím hnízdem se všemi pěti hlavními cenami. Jak známo, Woody Allen se oscarového ceremoniálu neúčastnil, neboť v den jeho konání (pondělí) vystupoval jako obvykle se svým newyorským jazzovým bandem.
Annie Hallová je bezpochyby „nejallenovštějším “ Woodyho snímkem a v podstatě rozdělila jeho tvorbu na tu před a po ní. Pokud bychom se podívali na jeho další uměleckou dráhu a chtěli v ní najít snímky s ní spřízněné, mohli bychom do stejné linie zařadit černobílý
Manhattan natočený o dva roky později a potom ještě vážněji laděné snímky jako
Hana a její sestry či
Zločiny a poklesky. Na úplný závěr není od věci zmínit, že
Annie Hallová měla být původně detektivkou a Allen se k jejímu původnímu námětu vrátil v detektivní komedii
Tajemná vražda na Manhattanu, kde si po letech opět zahrál s „Annie Hallovou“ Diane Keton.
Oficiální trailer filmu Annie Hallová