Mezi nejproslulejší filmy „božské“ Marilyn patří právě ony tři nové zrestaurované a uvedené filmy, kterými jsou Páni mají radši blondýnky, Slaměný vdovec a Někdo to rád horké. Každý z těchto filmů se nějakým způsobem natrvalo zapsal jak do povědomí diváků, tak i do filmové historie. Převlekovou komedii Billy Wildera si myslím, že zná dnes asi každý alespoň trochu filmem dotčený fanda. Nezná-li samotný film, jistě bude obeznámen s nesmrtelnou hlášku z konce filmu: „Nikdo není dokonalý!“. Slaměný vdovec od stejného režiséra zase obsahuje jednu z nejznámějších a nejcitovanějších filmových scén, slavný záběr, kdy proudící vzduch větrací šachty nadzvedne herečce sukni. V této póze je navždy zvěčněna i na fotce, kterou zná snad každý nejenom filmový fanoušek.
Třetí ze snímků, který jsme si pro vás vybrali k recenzi, se zase do historie i povědomí lidí zapsal jednak svým názvem, který je zřejmě podobně proslulý a světoznámý jako věta „Nikdo není dokonalý“, a také hudebním výstupem a choreografií písně Diamonds Are a Girl´s Best Friend (Diamanty jsou nejlepším dívčiným přítelem). Ten, spolu s jejími růžovými šaty byl nesčetněkrát napodobován a citován mnoha popovými zpěvačkami, z nichž jednoznačně nejznámější je klip Madonny k písni Material Girl, který jednoduše kopíruje toto slavné hudební číslo.
Ač je titul této hudební komedie notoricky známý, nevím, nakolik je známý samotný film. Takže o co že tu vlastně jde? Marilyn a Jane Russell zde hrají dvě barové zpěvačky a tanečnice („Little girls from Little Rock“ / malé holky z Little Rocku) a kamarádky Lorelei Lee a Dorothy Shaw. Lorelei (Monroe) se chce za každou cenu provdat za milionáře, „aby měla čas na lásku“. Její přítel Gus Esmond (Tommy Noonan) se zdá být ideálním kandidátem, je bohatý a poslechne ji na slovo. Ale jeho otec ji nemá zrovna v lásce, a tak najme soukromého detektiva Ernieho Malonea (Elliott Reid), aby jí sledoval. Obě přítelkyně se spolu vydávají na cestu do Francie s detektivem v patách. Ten se neplánovaně zamiluje do Dorothy (Russell) a do příběhu zasáhne ještě celý atletický olympijský tým, svérázný majitel diamantových dolů sir Francis Beekman přezdívaný Piggy (Charles Coburn), jeho žena lady Beekmanová (Norma Varden) a především její diamantová tiára (druh šperku). Jak to ale ve správné hudební komedii má být, vše nakonec dobře dopadne.
Páni mají radši blondýnky, filmová adaptace divadelního muzikálu, je naivní, ale roztomilou hudební komedií s mnoha komickými a dobře vypointovanými situacemi, v nichž dominuje zřetelný komediální talent obou hereček. S přehledem, nadsázkou a nepředstíraným nadšením výborně zvládají všechny komické situace. Obě rovněž suverénně a přesvědčivě zvládají i své taneční a hudební výstupy, které příjemně odlehčují a zpestřují vtipnou zápletku. Jmenovitě stojí za zmínku podařená scénu u soudu, v níž exceluje vtip a chytrost Dorothy v podání Jane Russell, která tu „zaskočí“ za Lorelei. V repetici písně z předchozí scény tu vystřihne vskutku bravurní komické a taneční číslo. Samotný vrchol filmu je již zmíněný sólový výstup Lorelei v růžových šatech, který předchází scéně u soudu. Marilyn tu s neuvěřitelným šarmem, lehkostí a půvabem zazpívá a zatancuje při písni Diamonds Are a Girl´s Best Friend. Celá sekvence je dokonale choreograficky připravena a výtvarně neobyčejně působivá (dominuje zde červená barva pozadí kulis a růžové šaty Marilyn) a patří jednoznačně k nejlepšímu a nejslavnějšímu hudebně tanečnímu číslu ve filmu vůbec.
Tento film je také pamětihodný tím, jak naznačuje už jeho název, že vnesl do obecného povědomí stereotyp „hloupé blondýny“, který tu ale přitom spíše ironizuje. Lorelei Lee je sice blonďatá, ale nikoliv hloupá. Naopak, jak sama její postava říká a tím vystihuje celou podstatu problému obecně vžitého a předpojatého modelu „hloupých blondýnek” : „Umím být chytrá, když je to důležité, ale mužům se to nelíbí“. Chytrá byla nakonec nejen Lorelei, ale celá tato půvabná a nestárnoucí hudební komedie.
Konečně zde totiž naplno zazářil sexappeal i herecké nadání (původně černovlasé) Marilyn Monroe, která se v době vzniku díla (rok 1953) objevila ještě v romantické komedii Jak si vzít milionáře a v noirovém thrilleru Niagara. Všechny tyto filmy v jednom roce katapultovaly mladou Marilyn k hvězdným výšinám a úspěch filmu Páni mají radši blondýnky měl za přímý následek i to, že se obě herečky mohly zvěčnit také na hollywoodském chodníku slávy. 
