Mladý režisér Jan Komasa patří k nastupující generaci talentovaných polských režisérů, kteří by v budoucnu mohli sbírat ocenění na různých festivalech a dělat kinematografii našich sousedů dobré jméno. Jeho drama Místnost sebevrahů už nějakou dobu běží v tuzemských kinech a my jsme ho měli možnost při krátkém pobytu na našem území vyzpovídat. Prozradil mimo jiné, jak by měl být jeho film chápán, jak vybíral herce a co chystá do budoucna. Jak jste došel k názvu filmu? Film se původně měl jmenovat anglicky, protože jsem si ho půjčil z internetu, kde jsou různé chatroomy a podobně. Jelikož ale polština nemá dobré slovo pro překlad těchto výrazů, vybral jsem si slovo "sala", jakožto místnost, kde se setkávají lidé. Dá se to použít i v souvislosti s názvem jakéhosi pokoje. Kdy jste se rozhodl, že snímek bude kombinací klasicky hraného filmu s počítačovou animací? Jsem velký fanda her a přemýšlel jsem o tom, jaké by to bylo natočit čistě počítačový film, kde by se všechny nápisy přenášely na avatary. První scénář vlastně vznikl ve formě chatu, to ale nebyl nejlepší nápad, protože internet je zábavnější, když je člověk v roli aktivního uživatele. Hledal jsem tedy dále atraktivní formu, jakou film ztvárnit. Nejprve jsem chtěl využít systém Second life, kde si jedinec vytváří vlastního avatara. Jenže společnost, která za tímto systémem stojí, mi neudělila práva, takže jsem to musel vytvořil úplně nově. Stejně tak nesouhlasily Facebook a YouTube, protože nechtějí být spojovány s touto tématikou. Jejich vzhled jsem tak byl nucen pozměnit. Jaké jste očekával reakce a ohlasy na film? Záleželo mi primárně na tom, abych problémy současnosti ukázal nějak barevně a zároveň univerzálně. Neočekával jsem určité reakce, ale předpokládal jsem, že budou kontroverzní, takže mě to posléze nezaskočilo. Zároveň jsem doufal, že otevřu téma, které je samo o sobě kontroverzní, protože je kolem nás a ne jen ve filmu. Vždycky jsem tvrdil, že film je dialog. Když sleduji film, který se mnou nekomunikuje, připadám si osamělý. Místnost sebevrahů měl být pokusem o dialog v naší době. Předstíraných dialogů je dnes sice dost, skutečná diskuse ale chybí. Jaké má být poselství filmu? Cením si na něm toho, že není jasně určený jeho závěr, což pochopitelně vyvolává dialog. Názory několika lidí jsou rozdílné a dochází v nich k několika sporným bodům. Natočil jsem film o tom, čemu hluboce věřím. Soucítím s těmi, kteří trpí depresemi. Určitě se jim ale dá pomoct a vyléčit je - tohle je určité poslání snímku. Je to spojeno s již zmíněným uměním dialogu, které by se mělo neustále zlepšovat. Ten film je vlastně natažená ruka vůči druhému člověku. Jsem také otcem dvou dětí, což to celé ovlivnilo, neboť rodičovská perspektiva je v náhledu na tento snímek také důležitá. Mnoho diváků má problém s tím, že postavy nejsou příliš sympatické. Jak se na tohle díváte? Jsem si dobře vědom toho, že hodně lidí říká, že v tom filmu vlastně nejsou pozitivní postavy. Každou lze ale vnímat několika způsoby - někdo tvrdí, že Dominik je rozmazlený, protože má všechno, já naopak říkám, že on nemá vlastně nic. Stejně tak ústřední dívka Sylvie nemá žádný život a nahrazuje si ho virtuálně. Se svými hrdiny ale soucítím a zároveň bych nechtěl být na místě žádného z nich. Ve výsledku ale nejde o to, jak vnímáme hrdiny, jako spíš o to, jak je sledujeme a jak jsou důležití. Spousta filmů má vlastně antihrdiny, takže v tom problém nevidím. Jaké byly reakce doma v Polsku? Reakce byly jako skoro všude různorodé, někteří kritici film nepochopili, jiným se naopak líbil. Zajímavé je, že ho lépe přijímaly ženy, které k němu byly přívětivější. V Polsku se také dost mluví o sexuálních menšinách, takže snímek vyvolal velkou diskuzi, v níž se výrazně projevovali homofobové, kteří hrdinu nazývali teploušem, tudíž na něj nechodili. Je ale potřeba natáhnout ruku k jiným lidem a ukázat jim, že nemají mít strach bojovat. Místnost sebevrahů je film o odvaze. Pozitivní ohlasy měl film v USA, což mě těší, protože jsem se inspiroval americkou kulturou. Na iTunes se objevil dokonce v sekci doporučených, což byl velký úspěch, neboť se to polskému dílu snad nikdy nepovedlo. Křesťané neměli výrazné reakce, a když už, tak byly spíše pozitivní. Prestižní katolický týdeník napsal, že jde o film přitakávající životu a rozhodně ne o oslavu sebevraždy. Je to dobře, protože skutečná víra je otevřena dialogu. Místnost sebevrahů je částečně také o hledání náboženství. Sylvie je v podstatě guru - sledovali jsme sekty a podle nich jsme vystavěli onu místnost. Inspiroval jsem se zcela konkrétní sektou Jima Jonese, jejíž všichni členové spáchali sebevraždu. Šli jsme tak daleko, že jsme si vypůjčili autentické citáty. Lidé zkrátka mají sklony k tomu hledat autority, což je dobře. Problém ovšem je, když je autorita vyprázdněná a obrací se proti lidem samotným. Jak probíhal casting? Byl Jakub Gierszał první volbou pro hlavní roli? Jakub byl první, kdo přišel na konkurz. A i přes stovky dalších dobrých uchazečů jsem se k němu vrátil. Je to totiž nadčasový herec, který se do role zcela položil. Je dost výjimečný a univerzální. Navíc ho natáčení zastihlo v poslední fázi jeho života, kdy se měnil v muže. To jsem chtěl zachytit, proto se ve filmu objevuje často odhalený - jde o hru těla, které už nikdy nebude takové. Mladí lidé si prostě své mládí neuvědomují, když ho mají. Já sám jsem musel dospět velmi brzy, protože jsem se už v devatenácti letech stal otcem. Místnost sebevrahů je vlastně takovou mojí touhou po mládí, které jsem úplně neměl a nevyřešil jsem ho, protože jsem ho musel přerušit. Na festivalu Art Film Fest v Trenčíně jste získal cenu za režii. Co to pro vás znamená? Jelikož mám velkou rodinu, ceny pro mě znamenají hlavně to, že stálo za to, že jsem s ní dlouho nebyl. To ocenění patří především jim, oni ji i tak vnímají. Důležitý vedlejší efekt je i ten, že film je kontroverzní a řada lidí o něm tudíž nechtěla přemýšlet. Když dostal nějakou cenu, tak se to najednou změnilo, protože na něj šli. U tohoto publika to tedy pomohlo. Velkým štěstím bylo i to, že jsme se dostali do sekce Panorama na Berlinale, což vytvořilo jakousi obranu proti odmítnutí. Přijel jste svůj film osobně představit do Prahy. Máte tu ještě nějaké plány, nebo jste tu skutečně jen kvůli propagaci? Se mnou tu je i kostýmní výtvarnice, která vybírá kostýmy pro můj nový film o varšavském povstání. Je to vysokorozpočtový snímek (asi 5 milionů Euro), na němž bychom chtěli spolupracovat s UPP. Takže kromě propagace Místnosti sebevrahů tady navazujeme spolupráci s českou stranou. Mluvil jste o svém novém filmu. Na co se v něm mohou diváci těšit a budete spolupracovat s českou stranou i ve smyslu přímého natáčení ve zdejších lokacích? Bude se jmenovat Město a točit začnu začátkem května a celý proces potrvá přesně třiašedesát dní, protože stejně tak dlouho trvalo ono povstání. Premiéra bude příští rok 1. srpna, protože v ten den se bude slavit kulatých sedmdesát let od zahájení povstání. Natáčet se bude jen v Polsku, ale vše proběhne v celém státě, protože Varšava je dnes už zcela jiným městem než před těmi sedmdesáti lety. Podporu jsem taktéž sbíral v celém Polsku. Recenzi na snímek Místnost sebevrahů najdete zde.