Gilderoy (Toby Jones) je filmový machr přes zvuk a ruchy, který přijíždí někdy v sedmdesátých letech do italského filmového studia, aby tu pracoval na hororovém snímku Equestrian Vortex. Atmosféra uvnitř studia se ovšem hravě vyrovnává napětí, které se má na diváky linout ze stříbrného plátna. Upjatý Brit si tak jen horko těžko udržuje zdravý rozum uprostřed svérázných italských filmařů... Zní to jako vděčný námět na komedii, tváří se to jako stylový horor, ve skutečnosti to není ani jedno. Snímek Petera Stricklanda potěší asi nejvíc labužníky, kteří by stejně jako sám režisér v případě svého debutu vrazili dědictví po strýčkovi do natočení filmu. Výsledek tedy sice možná působí zahleděně do sebe sama, na druhou stranu "nakoukanost" a láska k filmovému médiu z něj jen sálá. Takovým snímkům prominete leccos. Při sledování mi přišly na mysl hlavně filmy Výbuch / Výstřel Briana De Palmy, tedy když byste si odmysleli thrillerovou zápletku a soustředili se jen na hlavního hrdinu, a pocta italskému žánru giallo Amer, ovšem o něco méně sebežroutská a artistní. Ten, kdo se těší na nějakou sofistikovanou záhadu, resp. vlastně jakoukoliv složitější zápletku, se zlou se potáže. Peter Strickland si napsal i scénář a nejspíš tak natočil přesně to, co zamýšlel. Je potřeba se tedy poddat atmosféře, elegantní práci s kamerou a především filigránské zvukové stopě, kvůli které tohle dílo nejspíš vzniklo především. Milovníci gialla, což je pro neznalé název pro italské vizuálně vytříbené krvavé horory vzniklé hlavně v sedmdesátých letech (vřele doporučuji snímky tvůrců jako Mario Bava, Dario Argento či Sergio Martino), a osobitých podívaných s vizí vůbec by ale mohli být s touhle poctou spokojeni. Navzdory nevelkému rozpočtu a faktu, že se celý děj odehrává uvnitř několika málo místností, na vás sedmdesátá léta dýchnou velmi přesvědčivě. Vrčení cívkových magnetofonů a různých dalších mechanických zařízení včetně filmové promítačky - kdo má pro tohle slabost, užije si tenhle retro výlet dosyta. Stejně tak stylových, vizuálně lahůdkových záběrů a nápadů nabízí snímek kupu, a to navzdory faktu, že z dokončovaného filmu neuvidíme ani vteřinu. Co se hereckého obsazení týče, je sice nehvězdné, ale typově přesné - Toby Jones dává zapomenout na nepříliš přesvědčivý portrét Alfreda Hitchcocka z The Girl a role psychicky deptaného zvukaře mu padne jako ulitá. Cosimo Fusco je minimálně stejně dobrý coby všechny zastrašující producent vznikajícího snímku. A nepřehlédnutelná minimálně kvůli svému vzhledu je i bondgirl ze Skyfallu Tonia Sotiropoulou. Jestli mi něco vyloženě vadí, je to závěrečná snaha o jakési až lynchovské tajemno, která ovšem úplně nefunguje. Přeci jenom, velký David je úplně jiná liga. Stejně tak se nemůžu zbavit dojmu, že trocha víc režisérského důrazu a naléhavosti by mohly tenhle možná až příliš "táhlý" divácký zážitek zintenzivnit. A asi by mi ani vůbec nevadilo, kdyby v tom nešťastném studiu začal někdo třeba i vraždit. Aspoň trošku. Ale to už by byl mainstream. Berberian Sound Studio je typem filmu, který posbírá nějaké ty ceny po indie festivalech, pochválí ho kritici a uvidí jen hrstka nadšenců. Pokud je pro vás film vedle zábavy také vášní, neměli byste BSS navzdory jeho mírným nedostatkům minout.

Originální trailer filmu Berberian Sound Studio