Pokud jde divák do kina na Zero Dark Thirty a čeká servis sequelu Hurt Lockera na stříbrném podnose s oblohou, bude víceméně solidně zklamán. Bigelow pokračuje ve vlastním profilování a pryč jsou doby čiré adrenalinové akce Bod zlomu nebo K-19. Kathryn už klouže na okraji kategorie akademické režie, ve které si ale stále zachovává svůj styl, a to jak na vizuální, tak produkční úrovni. Byla to malá senzace, když na předávání Oscarů před třemi lety dostala exmanželka Jamese Camerona ocenění za nejlepší režii a porazila tak despotu z minulosti v kategorii, kde doposud dominoval on (a svým Hurt Lockerem porazila jeho velkofilm Avatar). Renomované režisérce byly věštěny světlé zítřky a srdce mnohých fanoušků tak logicky zaplesala, když se doslechla o novince popisující lov největšího teroristy moderní doby. Jedná se o ryze ženské duo - Jessica Chastain, ve filmu CIA agentka Maya, režírována Kathryn Bigelow. Agenturní workoholička s ostrými lokty v křehkém těle, jejíž cíl uniká americké spravedlnosti dvanáct let. Pátrání po nejvyšších pánech afghánských a pákistánských buněk Al-Kaidy je frustrující a neúspěšné, ale co naplat, když divák přesně ví, jak vše skončí. Není třeba lekce z dějepisu, neboť se jedná o události mediálně rozmazané a nedávné - režisérka si toho byla dobře vědoma a nestavěla tak zbytečné okamžiky napětí a vyvarovala se nějakým radikálním dějovým twistům. V protipólu od Smrt čeká všude, který byl napětím nasáknutý a jehož atmosféra se místy krájela jak týden tvrdý chléb, se struktura scénáře a tempo Zero Dark pohybuje odlišnými proudy. Děj je silně epizodní, čemuž dopomáhá i ztmívačka oddělující cirka dvacetiminutové sekvence, odehrávající se obvykle ve velkých časových odstupech a na jiných místech. Nějaká emoční pojítka proto nejsou logicky možná a dojem ze snímku je silně dokumentární, což není chyba. Chybou je naopak definice filmu samotného, hnidopichové se budou ptát "Proč mám strávit půl třetí hodiny u filmu, jehož děj už přibližně znám předem?". Návštěvníci kina by měli znát přesnou, nebo alespoň přibližnou odpověď na tuto otázku, protože kromě filmařiny světové úrovně se nějaké příběhové katarze opravdu nedočkají. O to zajímavější je ale pohled do zákulisí přípravy odplaty na Bin Ládinovi. Kontroverze, která snímku předchází a kterou vtipně zmiňovali například i moderátorky Zlatých Glóbů, má své odůvodnění. Autorka se snaží vyprávět podle pravdy, divák je tedy svědkem mučení zajatců, ve snímku má své místo i tolikrát zmiňovaný waterboarding, kamera nás několikrát zavede do tajných CIA "black site" míst, dokonce ironicky sleduje televizní obrazovku, kde prezident Obama zrovna odmítá námitky o mučení vězňů z Afghánistánu a jeho sousedů. Nevynášení rozsudků nad jednou, či druhou stranou je sympatické. Divák rozhoduje dle vlastního svědomí. Mark Strong se ve filmu objeví na pět minut, Kyle Chandler se ohřívá déle a nejvíce prostoru dostal Jason Clarke, který upřímně překvapil a předčil vysoká očekávání, nepřítomný vývoj jeho postavy je logický, i když (stejně jako většina postav ve filmu) zastává jenom roli rozvedení charakteru Mayi, což je škoda. Výkon samotné Jessicy Chastain, tedy očí diváka, je vrcholový a i když není její postava extrémně výrazná, Jess si s Kate evidentně padly do noty. Odraz jejích rudých vlasů ve skle zarámované americké vlajky nedá filmovým fanouškům ještě nějakou chvíli spát - důkaz zasloužené nominace nejlepší herečky Cen Akademie. Popisnou, emočně plochou dvouhodinovku přeruší živá akce posledních dvaceti minut, kdy dochází k samotnému aktu. Tady si je čočka Greiga Frasera jistá a celá sekvence se tak stává pastvou pro oči. Přehledná, čistá akce skrz noční vidění od kameramana stojícího například za scénami z Call of Duty: Black Ops je třešničkou na dortu armádofilům, či zaslouženou odměnou lidem, co vydrželi sto dvacet minut dramatu. Jisté je, že Kathryn je s údernými jednotkami, rychlou střelbou a taktickým čištěním místností jako doma. Scénář Marka Boala je funkčně sestaven, režie jistá, chladná, herci skvělí a finální scéna v prázdném nákladním letadle domů je citově víc, než celý zbytek filmu. Spousta lidí namítne přílišnou aktuálnost tématu, zbytečnost filmu. Už kvůli zajímavým informacím a perfektně odvedené filmařské práce se to ale bez problému smete ze stolu. Bigelow pokračuje v krasojízdě. Bez emocí, s mírným napětím v konci, s katarzí, s rudovláskou, dokumentárně. Skvěle.

Oficiální trailer k filmu Zero Dark Thirty