Pán prstenů je pro Howarda Shore bezpochyby jedním z nejdůležitějších tvůrčích období jeho kariéry. Strávil s Frodem a jeho přáteli pár let a ještě dlouho po premiéře Návratu krále nebylo novináře, který by jeho fantastické dílo kritizoval. Shore si za tři snímky odnesl nespočet cen, mezi nimiž stojí za zmínku především Grammy, Zlatý glóbus a pro mnohé ten nejcennější plešatý muž Oscar. Po devíti letech přišel čas vypravit se do Středozemě po čtvrté. Nestává se, že by jediný skladatel vydržel u celé několikadílné série (podívejme se na Pottera nebo Twilight), i když to samozřejmě není nemožné, jak to dokázal John Williams ve Star Wars. Shore se jednoduše natolik osvědčil, že bylo naprosto bezpředmětné hledat jiného tvůrce magické hudby. Pro Howarda Shore nebyl Hobit jen návratem ke starým motivům, které by bylo potřeba přetransformovat do nové podoby. Naopak Shore musel postupovat hlouběji, aby postihl podstatu tohoto zlomku útlé knížky. Strávil jsem s tou knihou spoustu času, říká Shore. I když pracuji na filmech, knížku musím mít pořád u sebe jako průvodce. Během skládání se vracím k některým důležitým pasážím. Vedle běžného soundtracku vyšla i Deluxe Edition, které budou věnovány právě následující řádky. Z důvodu velkého množství tracků byl soundtrack rozdělen na dva disky po patnácti a sedmnácti skladbách. Některé z nich jsou oproti standardnímu OSTčku prodloužené, jiné jsou docela navíc. Není divu, že stopáž to tak vytáhne přes dvě hodiny. Shore soundtrack otevírá slibnou My Dear Frodo, která je koncipovaná přesně tak, jak ve filmu postupuje i Peter Jackson – vracet se k LOTRovi, co to jde. Protože na to diváci i posluchači čekají. Kousek známé melodie a najednou mají pocit bezpečí. Není těžké vysledovat v první skladbě motivy hned z několika Shoreových nejznámějších kousků – Shire nebo Concerning Hobbits. Stačí pár tónů a náhle máte pocit, že těch několik let vlastně nebylo, že jste nikdy neopustili Středozem. Shore si na tuto důležitou retrospektivní část nechává přes osm minut času. Právě tak jako Jackson filmu přičaroval nespočet akčních scén, které třetina knižní předlohy nemůže utáhnout, i Shore se musel s touto situací vypořádat. Není to ovšem nijak výrazná změna od LOTRa, kde se ovšem přehršel dramatických střetů skutečně vyskytuje. Více než polovina soundtracku je laděná v démonicky depresivním duchu. Pod velením žesťové sekce se mohutná orchestrace prolíná s vážnými smyčcovými variacemi v po sobě jdoucích tracích Over Hill, A Thunder Battle nebo Under Hill. Následující Riddles In The Dark se velmi obratně vrací k nezaměnitelnému tématu Dvou věží z tracku Foundatious Of Stone. Jiný retrospektivní pohled přináší track Axe Of Sound, připomínající moment Společenstva prstenu, kdy Gandalf promlouvá k Frodovi v temné Morii. Shore pochopitelně nezapomíná na mohutné sbory, přičemž na tomto soundtracku upřednostňuje ženské před těmi mužskými, což je vítaná změna, protože jemné éterické hlasy dodávají skladbám jako A Good Omen nadpozemskou krásu. Mužské chóry naopak mění dramatické skladby v děsivou smršť. Je s podivem, že si Howard Shore schoval všechna svá nejlepší a nejoriginálnější témata až do bonusových tracků, které si však majitel běžné verze soundtracku nebude moci vychutnat, což je ohromná škoda. Dreaming Of Bag End vytváří harmonii flétny a houslí, které jakoby navazují na typickou Shoreovu melodii, ve správný čas se ovšem mění v neznámý motiv. Velmi pozoruhodným kouskem je skladba Erebor, v níž autor nechává naplno zaznít dudy, na což jsme zvyklí spíše u Jamese Hornera. V trochu jiném duchu než u Pána prstenů se nese titulní píseň. Po Enye, Emilianě Torrini a Annie Lennox (která si za píseň Into The West dokonce odnesla Oscara) přichází na scénu Neil Finn. Kytarista, zpěvák a autor vlastních originálních písní pocházející příznačně z Nového Zélandu nazpíval pro film píseň Song Of The Lonely Mountain. Ta se od svých předchůdců znatelně liší nejen v tom, že tentokrát ji zpívá muž. Tentokrát Shore zanechal melancholii stranou a nadělil filmu výraznější skladbu, která rozhodně nepostrádá odvahu se do dynamiky pořádně obout. Na pozadí zaslechnete údery železo o železo a zdivočelé mužské hlasy, které snadno tipnete na trpaslíky, kterým patří píseň Blunt The Knife na prvním disku. Song Of The Lonely Mountain je nepřehlédnutelným bodem, který jakoby udržoval celý soundtrack pohromadě. Závěrem je nutné zdůraznit, že OST takového rozsahu potřebuje týdny poslechu, než je opravdu možné porozumět dílčím pasážím. A i kdybychom zanedbali tento fakt, stejně je nesmírně složité tento soundtrack hodnotit. Čekala jsem víc. Ano. Ale je možné plnohodnotně navázat na tak jedinečné dílo, jímž je LOTRovská trilogie? Myslím, že jen velmi těžko. Soundtrack k Hobitovi pro mne postrádá patřičnou hloubku, na níž jsme z Pána prstenů. zvyklí. Mohl by žít více vlastním životem, než opakovaně vracet motivy trilogie. Přesto nelze nezhodnotit tento soundtrack jako překrásný kousek skladatelské práce, která si zaslouží obrovskou pozornost nejen od skalních fanoušků, ale i milovníků prvotřídní filmové hudby.
Album: Howard Shore - Hobbit: An Unexpected Journey OST
Celkový čas: 02:07:25
Skladby:
DISK 1: My Dear Frodo// Old Friends // An Unexpected Party // Blunt the Knives performed by The Dwarf Cast // Axe or Sword? // Misty Mountains performed by Richard Armitage and The Dwarf Cast // The Adventure Begins // The World is Ahead // An Ancient Enemy // Radagast the Brown // The Trollshaws // Roast Mutton // A Troll-hoard // The Hill of Sorcery // Warg-scouts.
DISK 2: The Hidden Valley // Moon Runes // The Defiler // The White Council // Over Hill // A Thunder Battle // Under Hill // Riddles in the Dark // Brass Buttons // Out of the Frying-Pan // A Good Omen // Song of the Lonely Mountain performed by Neil Finn // Dreaming of Bag End.
EXCLUSIVE BONUS TRACKS: A Very Respectable Hobbit // Erebor // The Dwarf Lords // The Edge of the Wild.

Skladba My Dear Frodo z alba Hobbit: An Unexpected Journey OST