Seznamte se s Wallingovými a Ostroffovými, dvěma rodinami žijícími v ulici Orange Drive v jedné z předměstských oblastí New Jersey. David a Paige Wallingovi (Hugh Laurie, Catherine Keener) a Terry a Cathy Ostroffovi (Oliver Platt, Allison Janney) jsou nejenom soudedy, ale i nejlepšími přáteli, kteří společně oslavují svátky, grilují na zahradě, chodí běhat a rozebírají svůj život. Jejich klid však jednoho dne naruší příjezd čtyřiadvacetileté Niny (Leighton Meester), dcery Terryho a Cathy, která se v Orange Drive ukázala naposledy před pěti lety a která se svým nečekaným návratem stane katalyzátorem všech problémů, které doposud nevyplynuly na povrch. David a Paige už totiž delší dobu nejsou zrovna nejspokojenějším párem pod sluncem a navrátivší se Nina zase nijak netouží po tom, aby jí matka mluvila do života, natož aby se ji snažila nenápadně vtlačit do vztahu s Tobym (Adam Brody), synem Davida a Paige. Netrvá to tedy dlouho a David a Nina zjistí, že si spolu vzájemně rozumí více, než by jim kvůli konvencím bylo milé. Své náklonnosti dají volný průběh a poté, co Ninina matka jejich vztah odhalí, se před svými nejbližšími rozhodnou nic nezapírat. Jejich nečekaná aféra vykolejí nejvíce Vanessu (Alia Shawkat), Davidovu dceru, bývalou Nininu nejlepší kamarádku a vypravěčku celého příběhu. The Oranges, které si svou premiéru odbylo na Mezinárodním filmovém festivalu v Torontu, asi není typem filmu, který byste po zhlédnutí traileru očekávali. Na komedii není dostatečně vtipný, na drama v něm najdete příliš málo emocionálních scén, na dílo, které v amerických kinech provází přístupnost R, zas působí nesmírně uhlazeně. Pro některé diváky to jistě bude hlavním problémem, jiní ale možná ocení žánrovou nezařaditelnost a nevyhrocené situace, kvůli kterým vyznívá poměrně realisticky. Přiznejme si to narovinu; zápletka točící se kolem padesátníka, který po téměř třiceti letech manželství propadne ženě ve věku své dcery, rozhodně nemožná není. A situace, kdy se onou novou přítelkyní stane dcera jeho nejlepšího kamaráda, zvlášť vezmeme-li v úvahu, že ji hlavní hrdina minimálně posledních pět let neviděl, také nevyznívá úplně nesmyslně. (Zdravím Jamese Woodse.*) The Oranges navíc na celou aféru pohlíží jinak, než je pro většinu filmů natočených na podobné téma běžné. Nevěra tady nezobrazuje čiré zlo, které rozbíjí rodiny, a žena, která se zaplete s mužem o třicet let starším, není ve scénáři Iana Helfera a Jaye Reisse vylíčena jako proradná mrcha toužící primárně po penězích svého dobře zajištěného milence. Na druhou stranu se film nesnaží vnutit divákovi ani vizi, podle které je rozbití několikaletého vztahu správné jen za předpokladu, že dotyčný ženu, kvůli které opouští svou manželku, bezmezně miluje. David a Nina totiž prototypem dvojice, která si od prvních momentů plánuje společně strávený zbytek života, rozhodně nejsou. Jediné, o co oba usilují, je být šťastní. Pokud byste se ostatně pokoušeli shrnout hlavní myšlenku filmu do jediného spojení, asi žádné se nenabízí více než "příběh o hledání štěstí". Snad i proto toto dílko debutujícího filmového režiséra Juliana Farina v mnohém připomíná Americkou krásu. Oproti té je však působí mnohem pozitivnějším, optimističtějším, pohodovějším a méně zkaženým dojmem. Postavy v The Oranges možná mají jisté problémy; nic před ostatními nicméně nepředstírají a antagonistu byste tu také však hledali jen stěží. The Oranges je jedním z těch decentních, pro festival natočených filmů, které vás nejspíše nedojmou, ani neohromí svými hereckými výkony nebo precizní audiovizuální stránkou. To však rozhodně neznamená, že si nezaslouží pozornost. * James Woods je posledních několik let vídán po boku téměř o čtyřicet let mladší Ashley Madison, kterou znal od jejích pěti let. Otec Ashley je totiž jedním z jeho blízkých přátel.

Originální trailer filmu The Oranges