Muž leží v posteli a spí vedle své ženy. Zdá se mu sen o tom, že je v hale, kde je také živý krokodýl. Najednou se otevřou dveře a vchází zcela nahá dáma, která se pomalu přibližuje ke zvířeti. Postupně mu vleze do chřtánu, až z ní není nic vidět. Muž ve spánku dostává erekci. V tom zvoní telefon a sen končí. Tak takhle nějak zhruba vypadá úplně první záběr francouzsko-belgického dramatu Ministr. Jak se zanedlouho dozvíme, právě jeden ze členů francouzské vlády je tím mužem, který snil tak bizarní sen. Telefon, který ho vyrušil, mu oznamuje, že došlo k závažné nehodě autobusu a on jakožto ministr dopravy musí jet na místo a vyjádřit účast příbuzným několika obětí. Tak začíná jeho dlouhý den. Po prohlášení v médiích se vrací na zasedání vlády, kde se dozvídá, že v době ekonomické krize je třeba provést privatizaci železnic, ačkoli jeho ministerstvo nedávno vydalo zprávu, v níž ji popřelo. Brzy pochopí, že aby si udržel své místo, bude se muset vzdát ideálů a podřídit se premiérovi, který nemá problém s tím ho přesunout jinam. Na Ministrovi je nejvíc sympatický fakt, že se snaží nahlížet na dnešní politickou situaci realisticky a bez příkras. Uakzuje, že všude na světě je to prakticky stejné a jakýkoli člen vlády žije v uzavřeném světě a se svými spoluobčany se potkává jen velmi výjimečně. Přemýšlí v úplně jiných dimenzích a menší než milionové částky ho nezajímají. Navíc se odcizuje své rodině, protože zkrátka je pořád v úřadě. O to větší škoda je, že film si nevybral, zda bude satirou, nebo opravdovým dramatem. Některé momenty jsou totiž čistě satirické a natočeny jsou s nadhledem (třeba právě zmiňovaný úvod filmu), některé jsou naopak ryze dramatické a míněné naprosto vážně. Po celou stopáž se pravidelně střídají a výsledek tudíž zůstává na půli cesty. Stejně tak je to i s tempem. Režírující Pierre Schöller necitlivě střídá scény pomalé a zbytečné s těmi strhujícími a zajímavými, což opět nepůsobí nejlépe. Naštěstí dokáže pracovat s ruční kamerou, díky níž se postavám dostáváme hodně pod kůži a pokud nám to tvůrce umožní, velice slušně se do nich vcítíme a uděláme si představu o tom, čím prochází. Excelentním příkladem budiž na artovější film naprosto fantasticky zvládnutá autmobilová nehoda, která působí hodně realisticky a sugestivně. Stydět by se za ni nemuseli ani mnozí renomovaní režiséři. Bohužel tu takových chvilek není víc. Je nicméně vidět, že když Schöller chce, je nápaditý a poměrně originální. Třeba to, aby bylo na celém plátně vidět displej mobilního telefonu s sms zprávou nebo seznamem kontaktů a v pozadí stále probíhal děj, je neobvyklé a rozhodně to zaujme. Opět ale platí, že by toho bylo potřeba víc. Po takových scénách vždy následuje nějaká ta konvenční a naprosto rutinní, což opět získanou pozornost malinko rozptyluje. Za zmínku určitě stojí i neotřelá a na žánr překvapivě velkolepá (a místy i lehce hororová) hudba. Proti obsazení nelze mít větších námitek. Olivier Gourmet je jako ministr civilní a nevolí přehnaná gesta, je spíše umírněný a postavu "prožívá". Pro Michela Blanca v roli jeho poradce platí v podstatě to samé. Právě oni dva utkví v paměti nejdéle. Jejich vztah je načrtnut zcela jasně a postupem příběhu se vyvíjí a po celou dobu diváka zajímá. A tak to má vlastně být. O to víc mrzí nedotažený scénář, který pomíjí některé dost podstatné věci (pochybuji, že jízda ministra po uzavřené a nedostavěné silnici by zůstala bez mediálního ohlasu) a řeší naopak ty méně důležité, které by šlo přeskočit nebo ztvárnit v pár minutách. O žánrové nevyhraněnosti, která výsledku jednoznačně škodí, jsem už psal. Možná, že tvůrci měli vyšší ambice a chtěli přinést hlubší pohled do světa politiky. Bohužel se jim to nepovedlo a Ministr je naprosto standardní film, kterému by neškodilo více odvahy.

Český trailer filmu Ministr