Jeden z prvních hraných filmů dílny Georgese Mélièse na počátku dvacátého století uchvátil svět a předběhl svou dobu, i když s sebou přinesl i nemálo zklamání. Čas, kdy bylo vše nové a vzrušující a kdy nelegální šíření filmů přišlo ruku v ruce s příchodem filmu samotného.
Civilizace slavila z hospodářského blahobytu. Byl konec devatenáctého století a na člověka čekala krom dvou světových válek hromada úžasných vynálezů s dalšími dekádami technického rozvoje, jaký svět ještě neviděl. Kromě elektrifikace, spalovacích motorů, prvních elektráren a barevných fotografií tu byl Francouz
Georges Méliès, jeden z prvních filmových průkopníků.
Méliès využil vzrušující kinematografické vynálezy bratří Lumiérů vlastním způsobem a začal točit první krátké hrané filmy.
Cesta "
toho filmu s obličejem na měsíci" ke slávě nebyla vůbec jednoduchá – po jeho vypuštění do světa si jeho potenciál neuvědomoval pouze
Georges, docházelo k případům plagiátorství (například technici Thomase Edisona film kopírující a šířící po americkém kontinentu) a francouzský filmový kouzelník tak ve smutném finále kvůli prvnímu světovému blockbusteru zbankrotoval. Kopie filmu byly ničeny a ty dochované se musely složitě restaurovat. Nic z toho ale naštěstí od filmařiny
Mélièse neodradilo a za sedmdesát šest let svého života natočil přes pět set filmů, ze kterých se dnes dochovalo v archivech něco přes dvě stě.
Poctu před velkou osobou a její životní tvorbou složil před rokem
Martin Scorsese se svým
Hugem, kterému se také více než zadobře dařilo v souboji Oscarů (pět sošek). Katapultem do sféry legend kinematografie byl čtrnáctiminutový dobrodružný short, který kombinuje více žánrových prvků a který upoutal svou lehkostí, nadhledem a na svou dobu nevídanými vizuálními efekty. V tom byl Francouz opravdu borec, jedním z prvních borců svého druhu.
Jak zaškatulkovat mistrovo krátké veledílo. Nad Science Fiction se tyčí dobrodružné prvky a svými úžasnými kulisami a devatenácti snímky za sekundu film připomíná fantastickou pohádku z neznámých světů. Aby taky ne, když se režisér / kouzelník inspiroval z děl autorů jako je Jules Verne nebo H. G. Wells. Prvky jejich románů dokázal přenést na plátno vzhledem k době a technice vskutku bravurně a výsledek tak může sloužit jako zdroj nekonečných rozborů filmových znalců a expertů, stejně tak jako úžasný večerníček pro vaše děcka.
Děj v sobě skrývá pohádkovou myšlenku letu na lunu, který byl realizován v režisérově francouzském studiu a který sestává z několika velkých záběrů, připomínajících spíše prkna, co znamenají svět, a co značí autorův specifický podpis. Samotná explorace doposud neznámé přirozené družice Země působí nadmíru vtipně a i dnes vzbuzuje v divákovi zájem o děj,
Mélièsův stop trik (na který přišel náhodou, když se mu na ulici zastavila kamera) funguje i dnes a dílo je ucelené, svěží a má svou vlastní dynamiku. Národ Selenitů, kteří obývají měsíc je společně s novátorskými nápady a divadelním pohledem na věc tím hlavním kouzlem, které se rozprostírá na téměř celém
Mélièsově životním díle.
Cesta na měsíc je jedním z nejslavnějších filmů
Georgese Mélièse, ne-li nejslavnějším vůbec. Kromě fantaskního příběhu podaného kouzelnou formou představuje klidnou svobodu a relativní naivitu světa, kde bylo vše nové, vzrušující a kde se rodily nové generace nových typů lidí. Režisérovy krátké filmy započaly novou etapu hraného filmu a definovaly směr, kudy se další roky a dekády nový průmysl ubíral.
Le Voyage dans la Lune předběhla krom všeho ostatního svou dobu a má tak zaslouženě jednu z nejvyšších pozic v pomyslené filmové síni slávy.
Ukázky z filmu Cesta na Měsíc