NEJLEPŠÍ JE HNED ZAPOMENOUT Nejsem přehnaný šťoural a chápu, co je to žánrová nadsázka, ale čeho je moc... Partička vědátorů z (pre)historických zobrazení několika stejně rozmístěných hvězdiček přesně identifikuje souhvězdí a planetu, na kterou se mají vydat. Zároveň z těchto obrázků vědí, resp. věří tomu, že tam naleznou naše tvůrce... Stejní vědci spolu s dalšími posilami dorazí na onu planetu, a jakmile zjistí, že v jeskyni je dýchatelné ovzduší, si všichni sundají helmy a začnou šťourat do všeho, co je v dosahu. Strašně se pak diví tomu, když je něco začne likvidovat... Střídavě hysterická vědkyně okamžitě po vyoperování cizího organismu z vlastního těla zatne zuby a s desítkami čerstvých stehů vyráží do boje... A to je jenom několik ukázek pravděpodobnosti, s jakou film pracuje. Prometheus je krásně natočená blbina, jejíž děj nedává smysl, pobíhá v ní spousta nesympatických a nezajímavých postav, jejichž chování a motivace nedávají smysl, a smysl nedává ani to, proč režisér s takovým renomé a talentem na stará kolena tráví čas s takto odfláknutým scénářem. A netvrďte mi, že to nějaká režisérská verze spraví. Jedině že by snad šlo o úplně jiný film... Eduard Spáčil: 4/10
NEDOTAŽENÝ NÁVRAT NA VÝSLUNÍ Blankytná mračna, písečné pláně, katakomby mimozemské lodi a její finální velký pád. Ridley Scott tvoří světy a tvoří sny a dokáže vás jedním záběrem pohltit, dostat do kolen. A Prometheus měl být jeho trumf, jedna velká pecka, která by vrátila na výsluní třicet let starou legendu, rozpumpovala ochablá srdce starých fanoušků a naverbovala zástupy nových. Bohužel se to nepovedlo. Dnes už je jasné, že slavný režisér zůstal někde v půli cesty. Podařilo se mu sice stvořit vizuálně nejpůsobivější snímek posledních let, jenž místy redefinuje význam slova "velkolepý", a propašoval do něj i špetku atmosféry původního Vetřelce, ovšem kde se zapomněl při výběru scénáře a výstavbě hlavní zápletky, je velká záhada. Příslib velkých pravd a sdělení se rozplynul jako pára nad hrncem a s ním i sen o dokonalé novodobé sci-fi. Jakub Brych: 6/10
MÍSTY PŘÍLIŠ HLOUPÝ NA STATUS KULTU Prometheus je rozporuplný film. Zčásti jde o kvalitní sci-fi ze staré školy s citelnými vlivy Vetřelce (pochopitelně), ale zvláště ze začátku také 2001: Vesmírné odysey. Bohužel se však postupně uchyluje k podivnému, trochu nesmyslnému a zbrklému útvaru, jehož žánrová klišé někdy skutečně bijí na poplach. Kvůli tomu nevidím v Prometheovi film, jenž by mohl kdy získat status kultu, jelikož je někdy zkrátka příliš hloupý a předvídatelný. Citelný rozdíl oproti Vetřelci je také v hudbě, jejíž líbivost zde je absolutně nepatřičná. Často se dá dočíst, že o hlavních aktérech, takzvané rase Space Jockey, se toho nedozvíme mnoho. Naopak si myslím, že bylo řečeno a ukázáno až příliš a tato entita do určité míry ztratila na svém půvabu a tajemnosti, ačkoliv snímek položí celou řadu nových otázek. Filmu se však nedá upřít obrovská míra svíravé beznaděje, jelikož málokomu tady můžete věřit a fandit. Nikdo také nepochyboval o skvělé vizuální stránce; některé úvodní záběry z vesmíru jsou určitě jedny z nejlepších, jaké filmové plátno poznalo. A pokud jste fanoušky originálního Vetřelce, určitě se budete tetelit blahem u těch několika zjevných, ale velmi milých, odkazů. Dan Patras: 7/10
SKVĚLE NATOČENÁ AUDIOVIZUÁLNĚ ORGASMICKÁ SCENÁRISTICKÁ BLBOST Prometheus není špatný film. Dal by se shrnout jako "skvěle natočená audiovizuálně orgasmická scenáristická blbost". Nechápu, proč si Scott nenapsal předlohu sám, už jenom kvůli té slávě po prvním Vetřelci (dodnes ho považuji za jeden z nejlepších sci-fi hororů vůbec), nebo proč alespoň neřekl někomu "lepšímu". Výsledek je neskutečně smutný, sterilně divný a příliš uhlazený tak, že ani srovnání se sci-fi legendou z roku ’79 nemá moc velký smysl a je potom úplně jedno, jak hezké ty obrázky na plátně jsou nebo jak úžasně to všechno zní. Dílo tak ve finále jako řadové místy-áčko-místy-béčkové sci-fi obstojí, do hořké propasti se ale řítí jako velkolepý Prometheus od Ridleyho Scotta, kde byla očekávání někde úplně jinde (velký podíl na tom má samozřejmě nezdravě vybuzený hype, který před premiérou božsky sestříhanými trailery a nadparádními tematickými videi zlákal snad každého fandu filmu). Abych ale nepsal jen slova plná zloby a nenávisti – i přes všechno a odfláknutý souboj na konci k tomu jsem si finále moc užil, padající mimozemská loď a úprk před ní mne zvedal ze sedačky a i během druhé projekce mi spolehlivě zmrazil záda. Stejně tak tomu bylo u všech scén uvnitř mimozemské kopule – ty jsou totiž natočeny skvěle, nápaditě a poměrně dost strašidelně. V těchto částech je Prometheus nafilmován skoro až mistrovsky, v jednotlivostech ale filmy nehodnotíme, jako celek film jednoduše selhává a nefunguje. Postavy se obecně chovají idiotsky, dělají nesmyslné věci a film to samozřejmě sráží. Prometheus má jinak Rkové hodnocení a je poměrně drsný – dekapitace, otevřené zlomeniny, usmažení k smrti, přejíždění přepravním vozidlem atp. Akce je nastavená na dost drsnou podívanou a přiznávám, že to se mi na filmu dost líbilo, děti pod patnáct ale do kina radši ne-e. Na sci-fi vlně vám radši doporučím řádnou domácí projekci Sunshine nebo některého z Vetřelců, na Promethea si radši pusťte jen ten trailer. Adam Hencze: 6/10
SPASITEL LIDSTVA (A SCI-FI) NEPŘIŠEL Stejně jako naivně věřící vědkyně Elizabeth Shaw čekající na zodpovězení hlubokých filozofických otázek i naivní divák vyhlížel příchod Promethea jako spásu sci-fi žánru. Virální kampaň natěšené fanoušky nabudila snad ještě více než malůvky v jeskyni a divákům nezbylo nic jiného než přepisovat žebříčky nejočekávanějších filmů roku. Ale i člověk, který v životě neviděl ani jeden díl vetřelčí ságy, musí uznat, že tady něco nehraje. Nejde jen o navázání na slavnou sci-fi sérii, ale i o soudržnost filmového díla, alespoň na základní úrovni. Na té bohužel Prometheus selhává na plné čáře. Jeho nekompaktnost přivádí k zamyšlení, zda to, co vidíme na plátně, je jen nějaká sestříhaná verze upravená pro kina, nebo jde doopravdy o tak nepromyšlený scénář, který sice načrtává jakési základní myšlenky, ale z hlediska výstavby děje a logiky si naprosto odporuje, jen na sebe po vzoru Lindelofových Ztracených vrší nedotažené mytologie a záhady. Nakonec je možná mnohem zábavnější si domýšlet mytologii vlastní než vyčítat filmu logické nedostatky, hloupě se chovající postavy, nedotažené scény a neospravedlnitelné motivace. Rezignace na tyto vazby pak divákovi dovolí si užít technicky dokonale natočené hororové sci-fi, které se navíc velmi zábavným (a také velmi nechutným) způsobem zabývá tématem mateřství (ať už v obecném nebo konkrétním smyslu). Ridley Scott už nejspíše na stará kolena neví, co točí, ale točí to náramně dobře – mladický zápal a řemeslnou úroveň (parádní práce se třetím rozměrem) by mu mohli závidět mnohem mladší hollywoodští tvůrci. Zklamání tedy pramení jen z očekávání – kdyby to netočil Scott, tak budeme Promethea velebit, že "důstojně" navázal na sérii. Takhle tady sice nemáme nový milník žánru, ale trochu brakovější horor, který proti očekáváním více připomíná například Věc: Počátek nebo Horizont události než hlubokomyslné hledání počátků lidstva z 2001: Vesmírné odysey. Martin Bubrín: 7/10
