Boj s terorismem se po 11. září stal logicky velice atraktivním zbožím. Speciální jednotka debutujícího Stéphana Rybojada jde na věc od podlahy a úvod v Kosovu působí bezmála jako instruktážní video. Svižnou sekvenci narušuje jen poněkud mimomísní hudba, divák každopádně po nakopnutém startu očekává přísun adrenalinu a zručně natočené akce. Minimálně čtyřicet úvodních minut si stěžovat skutečně nemůže: film mu představí atraktivní herecké obsazení a bez zbytečných okecávaček pádí vpřed. Děj se točí kolem únosu francouzské novinářky Elsy (Diane Kruger), která šíří svou protiválečnou osvětu v Afghánistánu. Po několika oplétačkách se zmíněná žurnalistka ocitá v zajetí tálibánských zabijáků vedených fanatickým Ahmedem Zaiefem (Raz Degan). Na pomoc se jí okamžitě vydává elitní jednotka vedená charismatickým Kovaxem (Djimon Hounsou, kterého si většina z nás asi pořád nejlépe pamatuje jako černošského přítele a spolubojovníka titulní hrdiny ze Scottova Gladiátora), akce se ovšem nevydaří úplně podle plánu a skupince nezbývá nic lehčího, než se vlastními silami dostat za hranice nehostinného Pákistánu. Nebo se o to alespoň pokusit. Někde tady bohužel začínají kvality filmu umírat. Podstatným problémem je zejména nedostatečná charakterizace postav. Film je totiž dialogově poměrně strohý a k herectví rovněž nedává mnoho příležitostí, i přesto však relativně často ždímá emoce a rozehrává kolem úmrtí jednotlivých uprchlíků srdceryvné divadlo. V něm obyčejně někdo z přeživších křičí své majestátní "NEEEE!" vstříc němým nebesům a přesvědčuje diváka o všech žalech světa. Nefunguje to. Jsem možná necita, ale i jedna ze závěrečných scén, kde přijde na přetřes situace ztrápená novinářka a vojáci neschopní chůze, je spíše komická než jakkoliv emocionální. Nechtěně vtipná je rovněž momentka, v níž Elsa obdrží omluvu a pistoli od vojáka, který do té doby její osobou okázale pohrdal. Inu, vskutku působivý to obrat, chyběly už jen sušenky a kakao. Vůbec všechny chvíle, jež by chtěly dojímat či vyvolávat pocity, zůstávají ve fázi bezradného klišé a kýče. Drobné pohnutí jsem cítil až v sentimentálně vypjatém závěru, což je malinko pozdě. Protože je Speciální jednotka film především akční, pojďme se podívat, jak si vede v oblasti poletujících kulek a běhajících maskáčů. Už v úvodu recenze jsem naznačil, že bojové sekvence působí věrohodným dojmem a pochválit si kromě akce v Kosovu zaslouží i scéna osvobození novinářky. Poté však přijde výše zmíněná čtyřicátá minuta a logika všeho zobrazeného putuje do kopru. Naši elitní zabijáci náhle rádi nesmyslně opouštějí úkryt a stoje v hloučku střílí do tupě nabíhající přesily Tálibánců, přičemž si ve chvílích oddechu vyměňují banální poznámky a rádoby drsné hlášky. Jistě, všechno je to pořád efektně nasnímané, nicméně zbytek filmu je pouhou sterilní vatou, v níž jde jedna skupina zabijáků po krku té druhé a občas si vyměňují pozdravy střelbou. Stěžejní akce přijde na řadu v anonymní pákistánské vesnici. Pronásledovaná skupinka v ní krátce nabírá síly a poté putuje dál, načež ji svědomí přinutí vrátit se a pomoci vesničanům před blížícími se Tálibánci. Výsledek? Moralizující glorifikace jemně rozhádané jednotky, nepřehledná hromada mrtvol všech možných ras i vyznání a divák na pomezí bdělosti. Uvidíme ještě jednu honičku na osamělého vojáka a přechod zasněžených hor, krátce na to stominutová stopáž dokluše do finále. Zajímavá je situace kolem Ahmeda Zaiefa, vůdce Tálibánských pronásledovatelů. Nechybí mu charisma, nevinné lidi popravuje na potkání a tvůrci mu svou minimální sdílností udržují auru záhadnosti. Trošku nazmar tyto jeho kvality vycházejí v momentě, kdy je náhle zcela odstraněn z filmu (jakým způsobem, to vám samozřejmě nepovím). Vzhledem k dosavadní nevzrušivosti je to však víceménně jedno... I přes přítomnost Tálibánu a tématu boje s terorismem bych ve Speciální jednotce nehledal politický podtext - ostatně dozvíte se maximálně tolik, že teroristé zabíjejí hodné kluky ze speciálních jednotek a ti jim to potom vracejí. Pokud to mám shrnout, Speciální jednotka zůstává rutinním akčním filmem s aktuální teroristickou tematikou. Kladem je rozhodně necelá první půle, jež si udržuje tempo, napětí a solidní akci, ředěnou pouze nešťastně zvoleným hudebním podkladem. Zbytek se veze v rámci technicky zdatně, avšak nevzrušivě natočené podívané, která ráda koketuje s nejedním klišé. Jednotlivé postavy jsou vesměs sympaťáci, avšak těžko s nimi bude divák opravdu soucítit, když se o nich v průběhu filmu dozví pouze několik útržkovitých informací. Oblíbená tvář prázdné postavě život nedodá. Nedodá ani šťávu tomuto hlavu rychle opouštějícímu snímku.

Český trailer filmu Speciální jednotka