U filmů britského režiséra Johna Maddena si divák nikdy nemůže být jistý tím, co dostane. Na jednu stranu se příjemně pobaví u Zamilovaného Shakespearea nebo pokochá u výborného dramatu Dluh, na stranu druhou se ovšem bude nudit u utahané Mandolíny kapitána Corelliho, případně nepovedené kriminálky Smrtící úder. Jak tedy dopadl jeho nejnovější snímek Báječný hotel Marigold? Do ubytovacího zařízení v Indii, které dalo filmu název, se chystá partička sedmi noblesních britských důchodců, kteří zde chtějí strávit stáří důstojně a obklopeni přepychem a vymoženostmi. Když však dorazí na místo, zjistí, že reklamní letáky zatajily jednu podstatnou věc - hotel ještě není úplně dostavěn a o zmiňovaném luxusu si mohou všichni nechat leda tak zdát. Ještěže je tu příjemný a věčně optimistický majitel Sonny Kapoor, jenž nedostatek financí nahrazuje entuziasmem a nehynoucí vírou v lepší zítřky. Řídí se totiž místním příslovím, že na konci bude vše v pořádku. A pokud něco v pořádku není, tak ještě není ani konec. Nejzásadnějšími problémy Báječného hotelu Marigold jsou zřejmě jeho žánrové zařazení a celková řemeslná nedotaženost. Z úvodních minut, které jsou mimochodem velmi příjemné a ubíhají ve svěžím tempu, byste snadno mohli nabýt dojmu, že půjde o nenáročnou komedii. Tento pocit potrvá tak ještě půl hodiny, aby poté jako mávnutím kouzelného proutku začaly bez předchozího varování probleskovat stopy vážnosti a dramatu o smutném údělu stáří. To obecně vlastně nevadí, pokud se to tvůrcům podaří prodat. Asi tušíte, že v tomto případě tomu tak není. Snímek selhává v dramaturgii, v čemž je kámen úrazu. Madden evidentně nevěděl, co vlastně točí, a celou dobu se potácí mezi komedií a dramatem, aniž by alespoň jeden žánr pořádně fungoval. Možná proto už ke konci rezignuje úplně na všechno a komické prvky zcela odbourává. Není ale jen vinou režiséra, že výsledek je nevýrazný. Scénář je totiž dost překombinovaný a bohužel sleduje až moc osudů a postav, že diváka zákonitě nezasáhne tak, jak bylo asi původně zamýšleno. Tvůrci je navíc nedokážou zásadněji a zajímavěji propojit a logicky sklouzávají ke klišé a předvídatelnosti. Po velice solidně rozehraném začátku se tak jistá schematičnost odhalí v plné nahotě. Naštěstí se tvůrcům povedlo fádně napsané charaktery výtečně obsadit, čímž se zachránili před katastrofou. Na plátně tak uvidíte naprosto excelentní výkony současné britské herecké elity a je opravdu radost se na všechny dívat. Judi Dench, Tom Wilkinson, Bill Nighy nebo Maggie Smith si své party užívají a drží film nad vodou. Zejména poslední jmenovaná je v roli protivné a rasistické stařeny okouzlující a roztomilá a každou scénu, v níž se objeví, si krade pro sebe. Její ostatní kolegové však nezůstávají o moc pozadu. Jako pěst na oko pak mezi nimi působí "Milionář z chatrče" Dev Patel, kterému sice nelze upřít snahu, ale zrovna jeho postava je napsaná snad nejhůř ze všech, chová se zcela v rozporu s ostatními a jeho věčný optimismus začne lézt brzy krkem. V tak exkluzivní společnosti je bohužel poznat, jakými karikaturami mohli být všichni hrdinové, kdyby je hráli méně schopní herci. Takhle se poněkud mimózní charakter majitele hotelu dá bez problémů překousnout. Maddenovi se rozhodně musí přičíst k dobru maximální využití indických lokací. Povedlo se mu zachytit odlišnou kulturu této země a dokázal na ni navěsit i několik vtipných momentů souvisejících s pobytem Evropana v totálně cizím prostředí. Až jsem si říkal, že je škoda, že těchto momentů tu je tak málo. Kdyby raději natočil inteligentní komedii o střetu rozdílných kultur... Jak už bylo napsáno výše, Báječný hotel Marigold doplácí na nepovedenou dramaturgii, která mu prostě a jednoduše zabránila v tom, aby se stal něčím víc, než ve finále doopravdy je. Ač se tvůrci evidentně hodně snažili o to natočit podobnou klasiku jako Láska nebeská určenou lidem pokročilejšího věku, výsledek je pouze nikoho neurážející jednohubkou, na niž si po čase vzpomene jen málokdo.

Český trailer filmu Báječný hotel Marigold