Sotva průměrný film o napravení jednoho hříšníka a záchraně tisíců dětských životů nefunguje takřka v žádné rovině. Je hrozně směšný a jeho hlavní hrdina nemá moc šancí diváky zaujmout. Obrovské zklamání na celé čáře. Ruce pryč.
Za zvláštním a stejně tak atraktivním jako hloupým českým názvem
Kazatel Kalašnikov se skrývá film vyprávějící skutečné osudy bývalého drogového dealera Sama Childerse, který se po propuštění z vězení rozhodl radikálně změnit svůj život. Zaujala ho situace unesených a osiřelých dětí ve válkou zmítaném Súdánu, kam odcestoval a začal tu stavět sirotčinec přímo uprostřed zuřících bojů. Brzy ale pochopil, že bez zbraně v ruce toho mnoho nedokáže, tudíž zorganizoval ozbrojené mise, díky nimž nebohé dětičky zachraňuje.
Když si divák přečte jména tvůrců, nikterak objevný námět začne vzbuzovat určitá očekávání. A není divu, na režisérské křeslo usedl režisér takových kousků jako
Ples příšer,
Hledání Země Nezemě nebo
Lovec draků Marc Forster a hlavní roli (a také pozici spoluproducenta) ztvárnil oblíbený a charismatický
Gerard Butler. Z tohoto lehce neobvyklého spojení převážně artovějšího filmaře a nejen akční hvězdy a nástinu příběhu by se na první pohled mohlo zdát, že nás čeká jedinečný zážitek a možná nějaký ten černý kůň v různých filmových anketách, kterých je na začátku roku plno. Opak je bohužel pravdou.
Elementárním a zcela zásadním problémem celého filmu je jeho hlavní postava. Childers totiž "prozřel" a o hladovějící sirotky se začal starat jen na základě toho, že ho prý "osvítil Bůh a vnukl mu jeho poslání a úkol." To samo o sobě už zní dost lacině a kýčovitě, ale způsob, jakým jeho proměnu prodávají tvůrci, jde daleko za tuto hranici. Chápu to, že v USA, které mají k náboženství úplně jiný vztah než většina Evropy, tohle možná projde, u tuzemského diváka ale nemá (při jakékoli míře náboženské tolerance) Childers ani tu nejmenší šanci získat si nějaké sympatie.
Forster se možná držel skutečnosti dost věrně (jak dokazují záběry při závěrečných titulcích, kde se skutečný předobraz objeví), což ale nic nemění na tom, že Childers vypadá a chová se jako totální blázen a zaslepenec. Spíše než jakéhosi posla míru připomíná guru libovolné sekty, který "oblbuje" méně inteligentní lidi a přesvědčuje je o tom, že jen a pouze jeho náhled na život a svět kolem něj je ten správný.
Jelikož dialogy a promluvy v podobném duchu tvoří více než tři čtvrtiny filmu, je jasné, že celkový dojem nemůže být nikterak pozitivní. Trochu záhadou je mi to, proč zrovna tomuhle filmu věřil
Gerard Butler natolik, že se stal jedním z jeho koproducentů. Možná, že usiloval o zisk nějakého ocenění, těžko říct. Na jeho výkonu je ostatně znát snaha o - s nadsázkou řečeno - minimálně oscarovou nominaci. O to směšněji to celé působí.
Proti
Butlerovi vůbec nic nemám, ale tahle role je nad jeho síly. Má-li vyjádřit emoce, nějaký pocit nebo dokonce soucit s někým, úděsně přehrává a dělá z ústřední postavy ještě většího cvoka, než už je. Místo toho, aby se divák snažil chápat jeho motivaci, směje se od ucha k uchu a nedočkavě čeká, čím ještě své projevy vyšperkuje. Když naopak sáhne po zbrani a jde do akce, což ale není nikterak často, je to přesně ten
Butler, kterého bychom chtěli vidět. Proměnu v hodného samaritána mu ale zkrátka neuvěříte.
Abych byl spravedlivý, vina neleží ani zdaleka jen na hlavním představiteli. Scenárista předepisuje tak "šílené" dialogy, že se divák místy až cítí uražen tím, co všechno musí poslouchat. Příkladem budiž scéna, v níž první postavený sirotčinec okamžitě zničí tlupa povstalců a rozzlobený Childers chce se vším praštit a jet domů. Zavolá tedy své přítelkyni a proběhne následující dialog:
On:
"Miláčku, všechno je pryč. Je to zničeno. Jedu domů."
Ona:
"Same, to nesmíš. Je to zkouška. Bůh tě pokouší, aby viděl, zda to všechno myslíš vážně."
On:
"Tak jo, máš pravdu. Zůstanu."
Tohle zní jak z povedené parodie, ale ne ze seriózně míněného snímku.
Když už jsme jen tak mimochodem u hrdinovy přítelkyně (bývalé striptérky a feťačky), zmíním, že ji ztvárňuje
Michelle Monaghan, která jediná dělá co může, a vychází ze všeho s poměrně solidním štítem a v rámci možností nepůsobí její charakter až tak zábavně. Navíc jí proměnu uvěříte mnohem více než jejímu kolegovi, a to je dost na pováženou.
Osobně mě ale nejvíce překvapila (bohužel nepříjemně)
Forsterova režie. Za celé skoro dvě a čtvrt hodiny nepřijde s ničím zajímavým a osvěžujícím a nechá diváky plácat se v celkové bídě. Občas sice zvolí neobvyklý úhel kamery a vystřihne solidní akční scénu, to je ale vše. Navíc absolutně nepochopitelně pracuje s tolik oblíbenou a moderní ruční kamerou, s níž neumí zacházet, což dokázal také v průměrné bondovce
Quantum of Solace. Používá ji na naprosto nevhodných místech a zabíjí tím poslední možný potenciál některých scén. Tomuhle filmu by podle mého názoru sedla čistě statická kamera a promyšlené záběry.
O nějakých emočně silnějších momentech nemůže být ani řeč, i když jejich náznaky se spatřit dají. Ať už jde o hromadné masové hroby nebo ukázky praktik samozvaných afrických vojevůdců, žádná scéna není zvládnuta natolik dobře, aby ji divák vůbec pořádně zpracoval, natož "prožil". A to mi na tvůrce kalibru
Marca Forstera přijde zoufale málo. To, že se tu vlastně vůbec neřeší, kdo stojí ve válce na špatné a dobré straně, je už ten nejmenší problém. V průměrných vodách tak nakonec film tak tak udrží pár již zmiňovaných hezkých obrázků africké krajiny, podobné množství solidních akčních scén,
Gerard Butler v poloze akčního hrdiny a drsňáka a poměrně podařená hudba.
Český trailer filmu Kazatel Kalašnikov
Kazatel Kalašnikov měl možná dost velké ambice a asi až příliš spoléhal na režijní jistotu zkušeného tvůrce, který ale zklamal na celé čáře a nedokázal odhadnout, kdy je něčeho moc a kdy je třeba přijít s něčím novým. Tenhle film nestojí za vaše peníze, protože nemá co nabídnout. Podobně se zasmějete v podstatě u jakékoli lepší parodie. Palec dolů.