Přiznám se, že na projekci nového animovaného filmu s názvem Já, padouch se mi moc nechtělo. Jednak tomuhle žánru příliš neholduji, jednak jsou skoro všechny animáky v poslední době stejné a stereotypní. Může tedy být na snímku o nejlepším zločinci všech dob, který už ukradl vše, co mohl, něco nového a zajímavého? Vězte, že může. Ještě teď jsem překvapený, jak moc mě dostal. On totiž ten Gru, jak se hlavní hrdina jmenuje, není tak zlý, jak se tváří. Ale i když spáchal ty největší krádeže, pořád nemá dost. Teď chce provést zločin století. Ten spočívá v krádeži Měsíce. K tomu je ale potřeba speciální zmenšovač, který ale v současnosti vlastní nový hráč na poli zločinu, mladík jménem Vektor. Gru se ale hned tak nevzdává a s pomocí tří malých holčiček, jejichž adoptivním otcem se stane, chce potvrdit své místo na trůnu krále zločinu. Já, padouch je celý natočen ve 3D a nutno říci, že to vypadá tentokrát naprosto fantasticky. Prostorový efekt funguje beze zbytku a mnohdy máte chuť si sáhnout na letící koule, paprsky nebo pohladit hlavní hrdiny. Technická stránka je na velmi vysoké úrovni a chyby se na ní hledají jen stěží. Autoři scénáře Ken Daurio a Cinco Paul se nenechali zahanbit a na příběh je kladen stejný důraz jako na vizuální stránku. Jak je u podobných filmů zvykem, děj není příliš komplikovaný, což ale v tomto případě vůbec nevadí. Postavy mají v rámci možností určitou hloubku a ani to nezbytné morální poselství tolik nevyčuhuje. Tvůrci našli přesně tu hranici, kdy se baví dětský divák a ten dospělý si nepřipadá hloupě a jen jako nutná společnost. Vtipy a gagy opravdu fungují a těch skutečně infantilních tu najdeme minimum. Navíc akční scény velmi dobře vypadají, jsou přehledné a hlavně napínavé. Napětí v nich obsažené by jim mohl závidět leckterý hraný film. A nic na tom nemění, že je předem jasné, jak to skončí. Něco podobného jsem viděl naposledy v prvním Shrekovi. Podobně i zde najdete dost (nejen) filmových odkazů. Kupříkladu banka, kam si jde Gru zažádat o úvěr, se jmenuje Banka zla a pod tím je malinkými písmenky připsáno Dřívější Lehman Brothers. Taneční čísla v závěru zase odkazují (i hitem od Bee Gees) k hudebním filmům sedmdesátých let (Horečka sobotní noci). Tohle všechno funguje a hlavně nenudí. Zmiňovaný zelený zlobr ale zůstává nedostižným. Výsledný efekt snímku ještě podtrhává povedená původní hudba dvojice Heitor Pereira a Pharrel Williams. Je dynamická, akční, ale když je potřeba zjemní a je hravá. Nepůvodní hudební složka je vybraná trefně. Do tohoto filmu prostě patří a nebudete se stydět, když si nějaký ten hit od Bee Gees zazpíváte. Nejpříjemnější je ale skutečnost, že český dabing, kterým distributor film opatřil, se vydařil famózně. Po velmi dlouhé době nemáte pocit, že jste o něco okradeni a i zapřísáhlý dabingový odpůrce vlastně nebude mít co kritizovat. Jiří Lábus v titulní roli (v originále Steve Carell) je vynikající a užívá si ji plnými doušky. Ani ostatní nezůstávají pozadu a baví po celou dobu. Je mi jasné, že tahle recenze působí až příliš pozitivně. Já jsem si ale všechno neskutečně užíval a ta hodina a půl mi utekla jako voda. Podle mého názoru nemáte letos lepší volbu, chcete-li jít do kina s celou rodinou. Trošku se sice bojím, že až se film dostane na DVD, hodnocení o nějaký ten bod spadne, na plátně se ale jedná o výbornou zábavu, která může být vyvrcholením příjemně stráveného dne s vašimi blízkými. V českém znění: Jiří Lábus, Jan Přeučil, Jiří Hromada, Alena Kokrdová, Ivana Korolová a další.