Když v roce 2003 vtrhl na plátno popletený britský agent Johnny English s tváří slavného komika Rowana Atkinsona, setkal se u veřejnosti spíše s vlažnějším ohlasem. Přesto dokázal vydělat velice solidní sumu, která umožnila tvůrčímu týmu kalkulovat s případným pokračováním. Hlavní herecká hvězda se však k němu moc neměla, neboť ji chladnost reakcí dost mrzela. Nakonec se ale nechala po dlouhých osmi letech přesvědčit a na dvojku kývla. Zkáza britských tajných služeb se tak vrací v plné parádě. Oněch osm let, které od prvního filmu uplynulo, trávil English v tibetském klášteře, kam se uchýlil po obrovském průšvihu na misi v Mosambiku. Hledá tu sám sebe a cestu, jak být znovu dobrým bojovníkem, a nic mu nechybí. Jenomže do Velké Británie má namířeno čínský premiér a veškeré signály naznačují, že na něho bude spáchán atentát. Nová šéfová zpravodajské služby MI7 tak potřebuje někoho, kdo předsedu vlády ochrání a atentátníky odhalí. Ve své domovské organizaci se ale nemůže na nikoho spolehnout, a proto musí povolat znovu do služby právě Johnnyho Englishe. Ten výzvu milerád přijímá. Mnozí se mnou jistě nebudou souhlasit, ale Johnnyho Englishe považuji za velice příjemnou zábavu a docela povedenou parodii na bondovky (je ale fakt, že už jsem ho dlouho neviděl). A víceméně v podobném duchu se nese i pokračování s názvem Johnny English se vrací. S malou dávkou nadsázky by se dalo říct, že v devadesátých letech by tohle mohla být regulérní bondovka. Zápletka je hodně podobná dílům, kde jako James Bond úřadoval Pierce Brosnan, vše je podobně "přestřelené" a technická udělátka pomáhající tajným agentům tu hrají prim. Vše je ale samozřejmě přizpůsobeno povaze hlavního hrdiny, který se ve své podstatě vůbec nezměnil. Jen mu přibylo pár vrásek. Úvod odehrávající se v Tibetu a následně ještě chvíli ve Velké Británii překvapuje v každém momentu. Má tempo, odsýpá a hlavně je chytrý a vtipný. Honička mezi Englishem a padouchem na střeše hotelu nemá absolutně žádnou chybu a nepostrádá originalitu. To, jak tvůrci vše detailně promysleli, aby vypadala co nejreálněji, zaslouží uznání. Ke vší škodě se jedná o suverénně nejlepší scénu z celého filmu, kterou později už nic nepřekoná. To ale na druhou stranu neznamená, že zbytek stopáže by byl nudný. Jen už zkrátka není tak ukrutně vtipný. Ostatně - ti, kdo viděli jedničku, určitě ví, že nebyla nějakou extra řachandou, při níž by se divák smál na celé kino. Stejně je na tom i pokračování. Za břicho se popadat nebudete, ale s největší pravděpodobností se budete tak potutelně a sami pro sebe usmívat. Atkinson i po desítkách let v branži pořád dokáže svým neutuchajícím charismatem a smyslem pro vhodné načasování vtipných momentů s přehledem utáhnout celý film sám. Nikdy nesklouzne k trapnému přehrávání a pitvoření udrží v rozumné míře a využívá ho jen v momentech, kdy se hodí. Když už jsme u hlavního představitele - je zákonité, že po tolika kouscích legendárního Mr. Beana se zkrátka začne opakovat. Tudíž pokaždé, když vidíte nějaký gag, jde víceméně o variaci něčeho, co už tu bylo. Typicky beanovské grimasy a gesta už Atkinsonovi prostě neodpářete a s tím je nutno ho brát. Pokud tedy tento druh humoru zrovna nemusíte, vyhněte se filmu pokud možno hodně velkým obloukem, neboť právě na populárním Britovi celý film stojí. Ne, že by tu byl sám, ale ostatní herci jsou tak nějak v pozadí. Gillian Anderson jako šéfka MI7 je velmi dobrá a potěší vidět ji po letech zase na plátně, také Rosamund Pike odvádí zcela přesný výkon a chemie mezi ní a hlavním představitelem funguje na výbornou. Horší už je to se zápornými rolemi. Ať se všichni zvolení herci (jelikož nechci spoilerovat, nebudu je jmenovat) snaží, jak chtějí, někdo, jako byl úžasně slizký a zároveň zábavný John Malkovich, tu moc a moc chybí. Jinak ale obsazení není co vytknout. Ač jsem zmiňoval, že vtipy fungují, nelze si nepovšimnout jisté epizodičnosti, která ale byla již v předchůdci. Film je sledem více či méně zábavných scének, které drží pohromadě jakýs takýs děj, který je ale naštěstí tolik zajímavý, že nepůsobí jako vata. Přesto je někdy přílišná scénkovitost na obtíž. Nepříliš známý režisér hlavně adaptací Wildeových děl Oliver Parker poměrně překvapuje zručnou režií, která ale také není úplně dokonalá. V některých momentech je znát, že sledujete kaskadéry a ne herce, což šlo asi zvládnout trošku lépe. Stejně tak je zbytečné, když poznáte, že se štáb uchyluje k zadním projekcím, což je v dnešní době hodně nepříjemné. Všechno tohle se ale děje až v závěru, který je už moc přestřelený a do kontextu předchozího se moc nehodí. Nicméně i tohle se dá chápat jako úlitba k bondovkám z devadesátých let. K těm ostatně odkazuje nejedna scéna včetně úvodních a závěrečných titulků.

Český trailer filmu Johnny English se vrací Johnny English se vrací je skoro na chlup stejný jako předchozí film. Vtipný, svěží, trapný jen málokdy a plný proslulých manýr kultovního britského komika. Jestli je to dostatečným lákadlem, nechám už jen a jen na vás.