Zapomeňte na drink Cosmopolitan a sexuální eskapády ve žlutém taxíku. Fiktivní vzory singlů jako emancipovaná právnička Ally McBeal nebo čtveřice kamarádek ze seriálu Sex ve městě tradičně představují jakousi výkladní skříň metropolitního singlovství. Režisérka Jana Počtová svůj dokument Generace singles pojala jako nehodnotící, ale empatický vhled do života šesti obyčejných českých singlů. Nejprve definuje singles jako lidi ve věku 25-40 let, kteří (vlastní volbou i nedobrovolně) žijí bez partnera. V Česku se tento fenomén spolu s vysokou rozvodovostí, nízkou sňatečností a oslabením rodiny projevil se zpožděním až s pádem železné opony. Zhruba třetina lidí ve věku 25-40 let u nás žije bez partnera. Sociolog Zygmunt Bauman říká, že jsme se ocitli v postmoderní "tekuté" době, kterou charakterizuje množství příležitostí, ale velká proměnlivost a nejistota. Nejinak je tomu na poli partnerských vztahů, které už zpravidla nedrží pohromadě ekonomické tmelivo a jsou více řízeny konzumním vzorcem spotřeby. Když to nefunguje, tak proč to opravovat, když za rohem může číhat pan Božský? Nejzásadnějším faktorem pro úspěch celého dokumentu byla rozhodně šťastná ruka při castingu. Podařilo se vybrat šestici lidí, kteří mají různé důvody, proč být sami, procházejí střídavými fázemi dobrovolné i nedobrovolné samoty a především jsou to profesně úspěšní třicátníci a čtyřicátníci, kteří umějí o svých pocitech a zkušenostech mluvit, nechybí jim sebereflexe a až na výjimku i smysl pro humor. Počtová jim sice klade otázky stejným stylem jako sportovní komentátor, který se udýchaného útočníka bezprostředně po zápase zeptá, jak se cítil, když dal gól nebo když prohráli kvůli jeho neproměněné penaltě zápas, ale to paradoxně nevadí, protože jakmile je nechá volně mluvit, platí, že nejlepší příběhy píše sám život. V rámci časosběrné metody sleduje jednatřicetiletá režisérka, která má podle rozhovorů se singlovstvím osobní zkušenosti, své protagonisty v proměnách čtvera ročních období a prochází s nimi vztahovou sinusoidou. Provází je (nebo dokonce inscenuje) organizovaným seznamováním a nahlíží zvědavou kamerou do jejich příbytků. Jiří, novinář a scenárista seriálu Comeback Jiří je z dramaturgického hlediska nejvděčnější postava dokumentu. Rozvedený charismatický bohém hrající v kapele svou mluvou a hlasem připomíná kreace Jiřího Macháčka ze Samotářů a jde v náhledu na lásku a partnerský život doslova ode zdi ke zdi. S vizáží blonďatého věčného klučiny, tričkem Young primitive a uměleckou duší nemá jako prototyp úspěšného urban youth problém sehnat si dívku (ostatně úspěch na speeddatingu hovoří za vše, tedy za VŠE), zároveň mu často vztahy připadají banální a má přirozenou tendenci hledat si komplikované vztahy a komplikované osobnosti, které ho následně vyčerpávají, protože jeho život nesmí být žádná nuda. Není úplně jasné, do jaké míry se jedná o pózu, momentální psychický stav nebo míru zkouřenosti, každopádně život kolem sebe umí vtipně a bystře komentovat, takže není divu, že na projekci se stalo tohle věčné dítě miláčkem publika. Režisérka mu k jeho exhibicionismu dala dostatečný prostor, mrazí jen z rozhovoru s jeho exmanželkou, když popisují rozpad svého manželství. Pozice dobrovolného a nedobrovolného singlovství se samozřejmostí sobě vlastní neustále střídá. Honza, umělecký kovář Ani pro sympatického a pohledného kováře Honzu není problém sehnat si partnerský vedlejšák, ale podle svých slov je už rozladěn z toho, že ve svých jednatřiceti není schopen mít dlouhodobý partnerský vztah, který by vyústil v založení rodiny. Působí váhavě, jako by potřeboval chytit příležitost za pačesy nebo popostrčit od protějšku. Pozice osamělého rytíře smutné postavy jej viditelně trápí a neví přesně, co dělá špatně. Domnívám se ale, že po odvysílání tohoto dokumentu se jeho šance na lásku (a taky na nakládačku od podváděných manželů) exponenciálně zvyšují. Jan, investiční bankéř Tento téměř čtyřicátník s dospělým sedmnáctiletým synem má podle vlastních slov "hodně co nabídnout, jako málokdo" a je obětí své vlastní vybíravosti, především tedy požadavky na kvalitní exteriér potenciální uchazečky, což se ukáže na seznamovacím kurzu vaření. Vztah by chtěl, ale ne za každou cenu, málokterá žena jej zaujme natolik, aby byl ochoten v čemkoliv slevit či udělat kompromis. Za masku úspěšného macha nahlédneme vlastně jen jednou, když jej odzbrojí jeho vlastní syn, který se na procházce s vražednou upřímností teenagera vyjádří, že by nechtěl dopadnout jako jeho otec, skončit sám, bez lásky, bez partnera. Najednou působí smutně, bezradně, lidsky. Režisérka se ale právě v jeho segmentu dopustí poměrně závažného zásahu do soukromí úplně cizích starších žen, které se náhodou koupaly na protějším břehu řeky. Zbytečné a hloupé. Veronika (povolání jsem nezaregistrovala) Veronika má za sebou tragický příběh a jako jediná ze šestice působí se svým stavem relativně smířeně a upíná se na svého psa, protože vztahy nechce lámat přes koleno, její náhled na české muže je znatelně skeptický (ponožky v sandálech). Režisérka s ní především probírá onen inkriminovaný osudový vztah, který zásadně převrátil její život, a snaží se s ní hledat naději na postupnou změnu. Zuzana, konzultantka evropských fondů Zuzana je v lecčems učebnicový příklad emancipované městské ženy s úspěšnou kariérou, vysokými nároky na partnerský vztah a lehce feministickými názory. Její samostatnost nám dramaturgie demonstruje jednak tím, že si sama maluje byt a montuje dřez, jednak tím, že má kamarády gaye a kamarády s přidanou hodnotou (vtipný český překlad termínu friends with benefits - kamarádi na sex). Nicméně i tato jednolitá maska spokojeného singla se začne postupem času drolit. Eva, vědkyně Třicátnice Eva, kterou vidíme v laboratoři (ale nedozvíme se, co přesně tam dělá) a mezi koňmi, je mladá žena s porouchaným sebevědomím, nešťastným dětstvím a problematickou partnerskou minulostí. Žádný z jejích partnerů jí nedal to, co potřebovala, cítila se ve vztahu ještě víc sama než jako singl a její partneři se raději nezodpovědně bavili. Jinými slovy, jako partneři nestáli za nic. Tedy z jejího pohledu, perspektivu druhé strany nevidíme. Proto je Eva pochopitelně zahořklá, ale zároveň neztrácí naději na založení rodiny. Na seznamovací party rádia Krokodýl, kam ji dotáhne režisérka, v doupěti skutečných nefalšovaných zoufalců a bizarně úchylných seznamovacích soutěží (varování: sledování soutěže med kolem huby poškozuje psychické zdraví), si uvědomí, že na tom není tak špatně a na partnera má stále určité nároky, ze kterých nesleví. Problematiku generace za zenitem pak sebeironicky komentuje v rozhovoru s kamarádkami.

Originální trailer filmu Generace singles Od tohoto typu dokumentu nelze čekat překvapivou pointu ani závěrečné poselství, ale Generace singles nechce (a neumí) objevovat Ameriku, hledat širší souvislosti či kázat evangelium toho jediného správného stylu života. Příběhy jsou izolované a jednotliví aktéři se zjevně při natáčení společně nepotkali, takže celek působí roztříštěně, ale pestře a věrohodně. Na konci se v titulcích pouze rámcově dozvíme, jak to s nimi nakonec dopadlo, přičemž čekat můžete happyend, nedokončené příběhy i škodolibou režijní poznámku. Jen je škoda, že se nepodařilo najít sedmého "čistého" dobrovolného singla, který si svůj život v jedné osobě náležitě užívá a nehodlá na něm nic měnit. Jakýsi kontrapunkt. Protože tato zprvu nesourodá šestice vlastně v závěru působí nečekaně kompaktně, všichni v důsledku naplňují roli samotářů nového tisíciletí. Generace singles není nic víc než zábavná, řemeslně vyspělá, epizodická sonda do života šesti českých singlů. Ale to vlastně není tak málo.