© Voyo
Druhá řada minisérie scenáristy a režiséra Michala Samira, která vznikla se souhlasem Ivetina syna Artura Štaidla, je od začátku dějově koncipována tak, aby si otevřela dvířka k řadě třetí, finálové. Tu Nova nasadí podle předpokladů za rok, k desátému výročí tragického úmrtí trojnásobné zlaté slavice. K řadě, která už bude víc než o čemokoli jiném hlavně o rozpadu osobnosti zbožňované i vysmívané ikony, vpravdě něžného stvoření, jež rozdávalo radost i rozpaky. O "nemoci", jak Ivetino potýkání se s alkoholem a prášky správně označil v roce 2008 známý producent Ivan Rössler.
© Voyo
Ivetin hlas totiž byl výjimečný. To opravdu nebylo žádné standardní kuňkání, jak občas účelově tvrdí její odpůrci, "její hlas zvonil jako čistá ocel", vzpomíná v jednom z dokumentů o Ivetě hudební skladatel Pavel Vaculík. A dodává: "Byla čistá, prostá, intonovala, zjevila se jako půvab." V tom, že Iveta "na rozdíl od mnohých jiných opravdu uměla zpívat", Vaculíka podpořil mj. i známý hudební publicista Miloš Skalka.
© Voyo
Stejně tak je to i s některými dějovými opěrnými body. S veškerým respektem k Samirově umělecké licenci znalci Ivetina života i její fanoušci budou často údivem zírat, kde na to a na tamto autoři přišli. Co do reálií, chronologicky a místopisně některé události s Ivetiným životopisem fakt docela zásadně nesedí. Tak třeba taková zlatá krabice, ze které na pódiu k božskému Kájovi vystoupí v Lucerně seriálová Iveta, se se skutečností míjí o dobrých šest až sedm let a několik kilometrů k tomu (stalo se roku 1986 na výstavišti PKOJF). Nemluvě o tom, že obě ikony v reálu tehdy ve sportovní hale zazpívaly úplně jiný duet. Stejně jako na posledním turné před porodem, na něž Iveta pozvala svou setru Ivanu, nezpívala dvojčata seriálové Scházíš mi čím dál víc, ale duet S láskou. A třeba od Ládi Štaidla Iveta neodešla před Vánocemi, ale někdy na přelomu března a dubna 1998.
© Voyo
Druhá řada minisérie Iveta je každopádně čistě o "devadesátkách", mapuje zejména Ivetin vztah k dominantnímu Ladislavu Štaidlovi (opět fascinující Ondřej Gregor Brzobohatý), krátký románek s Rudolfem Hrušínským nejmladším (Oskar Hes) během natáčení Svatby upírů (tady stojí za pozornost zejména Fialové interpretace Verdiho árie Já se vrátím), největší bulvární aféru první poloviny devadesátých let (únos Romanem Třískou v jedinečném humorném podání Miloslava Königa), respektive Ivetino doobsazení do Svobodova muzikálového fenoménu druhé poloviny devadesátých let, Draculy, s následným Sandřiným tanečním číslem Sexy den co den".
Za samostatný odstavec stojí i dvě "požitkářské" scény z dostaveníček nejvyšších kruhů špiček tehdejšího šoubyznysu, ale i dvě večeře s Ivetinými rodiči (roztomilé duo Alena Mihulová a Miroslav Hanuš). Ty totiž připraví divákovi nejedno intelektuální moudro, zároveň i nejvíce úsměvných momentů a zejména herecký koncert Ondřeje Brzobohatého a Saši Rašilova jako Karla Svobody. Opravdu byli až takoví pozéři? Jak jsem měl možnost o něco později detailně poznat právě Karla Svobodu, nebál bych se poněkud pochybovat. A jaký dojem si z třídílné druhé řady odnesete vy?
Autorem článku je Roman Janouch.