Nový film Jordana Peeleho si pohrává s konvencemi velkofilmů, vydává se směle proti proudu a obaluje svůj příběh četnými metaforami, netriviální symbolikou, biblickými citacemi i cinefilními odkazy.
© CinemArt
První dva filmy režiséra, scenáristy, producenta a bývalého komika
Jordana Peeleho byly výraznými společensky kritickými satirami. Znepokojivý oscarový thriller
Uteč (2017) pracoval s motivy rasismu a rasových předsudků, zatímco metaforický hororový thriller
My (2019) se zas zabýval odvrácenou tváří současné Ameriky, snažící se zamést pod koberec staletí své krvavé historie.
Jeho třetí snímek s názvem
Nene (anglické „Nope“ je hovorovým vyjádřením nesouhlasu, avšak ve vztahu k filmu samotnému jde potenciálně i o zkratku „Not of Planet Earth“) je pro změnu žánrovou kombinací westernu a sci-fi s hororovými prvky (nicméně hororem bych jej rozhodně nenazýval). Film
Nene sice též oplývá několika odkazy na úlohu černochů v americké společnosti (v tomto případě zejména v historii americké kinematografie), avšak jeho těžiště leží tentokrát někde jinde.
© CinemArt
Nene je totiž anti-blockbuster, jenž sice naplňuje určité trendy, které jsou pro blockbustery typické, ale zároveň je svým pojetím podkopává a sebe-reflexivně tematizuje. Uvědoměle si pohrává se žánrovými konvencemi, vydává se směle proti proudu, obaluje svůj příběh četnými metaforami, netriviální symbolikou i biblickými citacemi a poučeně odkazuje k mnoha známým kinematografickým dílům, a to zejména k prvnímu blockbusteru všech dob – k
Čelistem od
Stevena Spielberga – a také k jeho
Blízkým setkáním třetího druhu. Očekávat však něco na způsob
Války světů nebo
Dne nezávislosti není na místě.
Nene je spíš meta-podívanou určenou pro přemýšlivé cinefily, protože kdo nebude ochoten číst mezi řádky a analyzovat jeho podtext, hravé filmové citace a možné interpretace, pro toho bude
Nene jen trochu umělečtější žánrovou hříčkou, kterou kvůli značně pozvolnému tempu vyprávění, minimu akce a relativně přímočarému příběhu z větší části prozívá.
Hlavními hrdiny jsou povahově odlišní sourozenci OJ (
Daniel Kaluuya) a Emerald (
Keke Palmer), kteří se po náhlé záhadné smrti jejich otce snaží na svém odlehlém kalifornském ranči udržet nad vodou rodinný podnik, jenž stojí na mnohogenerační historii chovu a tréninku koní pro potřeby filmařů a reklamních agentur. Kšeftů však ubývá, a tak je OJ nucen postupně prodávat koně do nedalekého westernového městečka, které slouží jako atrakce pro turisty stylizovaná do dob Divokého západu. Život jim navíc začnou komplikovat podivné úkazy související s tím, že se v blízkosti jejich ranče začne objevovat UFO v podobě velkého létajícího talíře, který do sebe nasaje každého, kdo si nedá dostatečný pozor.
© CinemArt
Blízká setkání třetího druhu tak film
Nene připomíná především v prvních dvou třetinách, zatímco v poslední třetině se znatelně přikloní ke zmíněným
Čelistem – ve chvíli, kdy jeho hrdinům přestane stačit létající talíř pasivně pozorovat a snažit se jej zachytit na fotografii či na videu. Snímek tím tematizuje nejen posedlost společnosti po pátrání po důkazech o existenci mimozemského života, ale i obecnou snahu chytit se každé neotřelé události a zneužít ji k jejímu přetvoření ve výdělečnou atrakci, na kterou lze lákat platící davy. Nejprve se oba sourozenci pokoušejí o pořízení videozáznamu, jenž by je proslavil a učinil bohatými (a nejsou sami), a s podobně slibnou vidinou finančního profitu přijde i majitel onoho westernového městečka, když opakovaná zjevení létajícího talíře použije jako hlavní náplň nové divácké show.
Tentýž majitel mimochodem vydělává i na výstavě upomínkových předmětů, které se vztahují k tragické události z devadesátých let, jíž byl sám účasten coby dětská hvězda (fiktivního) komediálního televizního sitkomu o rodince s šimpanzem, během jehož živého natáčení dotyčný šimpanz jednoho dne zdivočel a krvavě zabil či zranil několik lidí. Tato pasáž, k níž se děj opakovaně vrací, a která se zbytkem příběhu zdánlivě příliš nesouvisí, je ve skutečnosti pro film klíčová, neb jeho příběh obohacuje o podstatný myšlenkový kontext, a hlavně v sobě propojuje hned několik zásadních motivů, které prostupují celým filmem.
© CinemArt
Jedním z nich je divoká podstata zvířat, u nichž snaha použít je coby součást zábavního produktu může snadno vést ke katastrofě, což se ke zbylému obsahu filmu váže hned v několika rovinách (včetně plašících se koní). Druhým je výrazný motiv odvracení zraku a snahy vyvarovat se očnímu kontaktu, což může v případě ohrožení člověku zachránit život. Oba tyto motivy pak lze vztáhnout na kritický obraz zábavního průmyslu, který dělá atrakce z lecčeho, a z nějž vyplývá hlavní možná myšlenka filmu – té zábavní produkce je obrovské množství, a přestože je těžké směřovat zrak jinam, tak je třeba se to naučit, pokud nechceme být zcela pohlceni (což v tomto filmu platí doslova).
Na významové a interpretační rovině toho snímek
Nene nabízí ještě podstatně víc, avšak jeho metaforická bohatost, značné množství filmových referencí a důmyslně provázaná symbolika sotva uživí 130 minut stopáže, která je na daný typ námětu i vzhledem k jinak poměrně jednoduchému příběhu o napravování vztahu mezi dvěma sourozenci a o jejich zápolení s čímsi nepozemským až příliš rozmáchlá. Pomalé a místy i eliptické vyprávění řazené do kapitol (pojmenovaných podle koní) se často povážlivě vleče, mimo jiné i kvůli tomu, že
Jordanu Peeleovi se vyloženě nedaří budovat napětí ani hutnou atmosféru, přestože by zjevně chtěl. Stejně jako v případě jeho předešlých filmů je opět trochu problematická i jeho snaha zakomponovat do veskrze vážného filmu stopy humoru. Herce, kteří předvádějí velmi dobré a přesvědčivé výkony, však vede skvěle.
© CinemArt
Svůj osobitý přístup pak Jordan Peele otiskl i do cíle natočit opravdový velkofilm pro velká plátna, k čemuž si dopomohl nejen tématem mimozemské návštěvy a výrazným zvukovým designem, ale i angažováním IMAX kamer a kameramana
Hoyteho van Hoytema, který předtím spolupracoval kupříkladu s
Christopherem Nolanem na filmech
Tenet,
Dunkerk a
Interstellar. Potenciál audiovizuální majestátnosti se však příliš nepotkává s výsledným zpracováním, které se kvůli kladení důrazu na kritiku spektáklů a záměru ukazovat řadu věcí pouze v náznacích drží značně zpátky a působí silně minimalisticky, přestože to, co se ve filmu odehrává, je svým způsobem vlastně velkolepé. Mnohem víc než velkofilm tak
Nene vyznívá jako konceptuální film, který si s konvencemi velkofilmů pouze pohrává a namísto snahy oslnit diváky epickými scénami nachází potěšení ve vyvolávání diskuze a polemiky.
Žánrový mix sci-fi a westernu, obohacený o motiv střetu s mimozemskou entitou, nabídl před lety již snímek
Kovbojové a vetřelci (2011), což byla popcornová blbina natočená čistě pro efekt a pro povrchní zábavu. Přestože s ním film
Nene sdílí některé dílčí elementy, tak je jeho přesným opakem. Je přemýšlivý a sofistikovaný, efektnosti vůbec nejde naproti a raději se noří do metaforických sdělení, vizuálních i verbálních jinotajů a cinefilního odkazování na jiné filmy, ať už žánrově spřízněné, či nikoli. Netřeba pochybovat o tom, že intelektuál a filmový znalec Jordan Peele měl každý aspekt svého snímku a každé tvůrčí rozhodnutí pečlivě promyšlené, díky čemuž je radost rozkrývat myšlenkové přesahy, které do filmu zakomponoval. Ale také je to tentokrát bohužel to jediné, z čeho ten divácký požitek plyne.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer k filmu Nene