Woody Allen nemá v posledních letech na růžích ustláno. V USA je momentálně kvůli vlně MeToo a kauze údajného sexuálního obtěžování adoptivní dcery Dylan, k níž se znovu pokusil upnout pozornost dokument HBO Allen v. Farrow, persona non grata a fakticky se tak ocitl na černé listině. V USA s ním nikdo nechce točit, nikdo nechce distribuovat jeho nové filmy, někteří herci litují, že s ním v minulosti pracovali. Nikoliv však v Evropě, kde měli pro Allena vždy více pochopení a dokázali ho jako umělce dostatečně ocenit. 

Allen tak svůj poslední snímek nazvaný Festival pana Rifkina natočil ve Španělsku, kde před lety vznikla i hravá komedie Vicky Cristina Barcelona. Festival pana Rifkina je film tentokrát o něco vážnější. Allen se tu vrací ke svým oblíbeným tématům a otázkám, které jsou a zůstávají stále stejné: kdo jsme, kam směřujeme a jaký má náš život smysl. Pro představitele role, kterou obvykle hrával sám, si Allen vybral herce Wallace Shawna, s nímž poprvé spolupracoval v době, která se zdá dnes být už věčností, ve svém legendárním černobílém snímku Manhattan.

Shawn hraje bývalého učitele filmové historie Morta Rifkina, který s láskou vzpomíná na legraci, jakou si užil zvláště při výkladech klasických děl velkých evropských režisérů, jako byli Truffaut, Godard, Fellini, Bergman nebo Buňuel. Rifkin se vydává se svou ženou Sue (Gina Gershon) na filmový festival do španělského letoviska San Sebastian, nikoliv však kvůli filmům, ale protože jí podezřívá z nevěry. Sue pracuje jako PR agentka se slabostí pro uznávaného francouzského režiséra Phillipa (Louis Garrel). Frustrovaný Mort navštíví místní doktorku Jo Rojas (Elena Anaya), s níž se cítí lépe než ve společnosti Sue a Phillipa. 

Festival pana Rifkina je klasickou allenovsky hořkosladkou romancí pojednávající o pozvolném odcizování partnerů, v níž nechybí žádný z režisérových oblíbených atributů včetně sezení u psychoanalytika, které tvoří rámec filmu. Kromě vztahových šachů se tu Allen znovu vyznává ze své lásky k filmu a v sérii snových scén cituje některé z těch oblíbených, jako jsou Občan Kane, Jules a Jim, Persona nebo Sedmá pečeť, kde si cameo v roli smrťáka střihnul Christoph Waltz. Allen stále píše chytré dialogy a stále umí vykouzlit příjemnou nostalgickou atmosféru, výrazně mu v tom pomohl také kameraman Vittorio Storaro, díky němuž je obrazová stránka filmu slast pro oko.

Woody to zkrátka zahrál znovu a stále umí. Je jasné, že doby, kdy byl Allen v kurzu nebo točil divácky úspěšné snímky jako Půlnoc v Paříži, jsou nenávratně pryč, ale jeho opravdoví fanoušci si možnost zhlédnout jeho nový snímek určitě nenechají ujít.

Trailer filmu Festival pana Rifkina s českými titulky