Woody Allen nemá v posledních letech na růžích ustláno. V USA je momentálně kvůli vlně MeToo a kauze údajného sexuálního obtěžování adoptivní dcery Dylan, k níž se znovu pokusil upnout pozornost dokument HBO
Allen v. Farrow, persona non grata a fakticky se tak ocitl na černé listině. V USA s ním nikdo nechce točit, nikdo nechce distribuovat jeho nové filmy, někteří herci litují, že s ním v minulosti pracovali. Nikoliv však v Evropě, kde měli pro Allena vždy více pochopení a dokázali ho jako umělce dostatečně ocenit.
© Gravier Productions
Allen tak svůj poslední snímek nazvaný
Festival pana Rifkina natočil ve Španělsku, kde před lety vznikla i hravá komedie
Vicky Cristina Barcelona. Festival pana Rifkina je film tentokrát o něco vážnější. Allen se tu vrací ke svým oblíbeným tématům a otázkám, které jsou a zůstávají stále stejné: kdo jsme, kam směřujeme a jaký má náš život smysl. Pro představitele role, kterou obvykle hrával sám, si Allen vybral herce
Wallace Shawna, s nímž poprvé spolupracoval v době, která se zdá dnes být už věčností, ve svém legendárním černobílém snímku
Manhattan.
Shawn hraje bývalého učitele filmové historie Morta Rifkina, který s láskou vzpomíná na legraci, jakou si užil zvláště při výkladech klasických děl velkých evropských režisérů, jako byli Truffaut, Godard, Fellini, Bergman nebo Buňuel. Rifkin se vydává se svou ženou Sue (
Gina Gershon) na filmový festival do španělského letoviska San Sebastian, nikoliv však kvůli filmům, ale protože jí podezřívá z nevěry. Sue pracuje jako PR agentka se slabostí pro uznávaného francouzského režiséra Phillipa (
Louis Garrel). Frustrovaný Mort navštíví místní doktorku Jo Rojas (
Elena Anaya), s níž se cítí lépe než ve společnosti Sue a Phillipa.
© Gravier Productions
Festival pana Rifkina je klasickou allenovsky hořkosladkou romancí pojednávající o pozvolném odcizování partnerů, v níž nechybí žádný z režisérových oblíbených atributů včetně sezení u psychoanalytika, které tvoří rámec filmu. Kromě vztahových šachů se tu Allen znovu vyznává ze své lásky k filmu a v sérii snových scén cituje některé z těch oblíbených, jako jsou
Občan Kane,
Jules a Jim,
Persona nebo
Sedmá pečeť, kde si cameo v roli smrťáka střihnul
Christoph Waltz. Allen stále píše chytré dialogy a stále umí vykouzlit příjemnou nostalgickou atmosféru, výrazně mu v tom pomohl také kameraman
Vittorio Storaro, díky němuž je obrazová stránka filmu slast pro oko.
Woody to zkrátka zahrál znovu a stále umí. Je jasné, že doby, kdy byl Allen v kurzu nebo točil divácky úspěšné snímky jako
Půlnoc v Paříži, jsou nenávratně pryč, ale jeho opravdoví fanoušci si možnost zhlédnout jeho nový snímek určitě nenechají ujít.
Trailer filmu Festival pana Rifkina s českými titulky