Tři nejprestižnější ceny pro Strom života, Kluka na kole a Tenkrát v Anatolii V neděli 22. května skončil ve francouzském Cannes slavnostním vyhlašováním vítězů 64. ročník zdejšího filmového festivalu. Zlatou palmu pro nejlepší film získal americký režisér Terrence Malick za Strom života, který na festivalu osobně uvedl jeho hlavní mužský herecký představitel Brad Pitt. Cenu pak za nepřítomného Malicka převzali producenti filmu Dede Gardner a Bill Pohlad. Na rodinné drama situované v období padesátých let, v němž se kromě Pitta představí i Sean Penn či Jessica Chastain, se čeští diváci mohou těšit v druhé polovině července, kdy jej do našich kin uvede distribuční společnost Film Europe. O druhé nejprestižnější ocenění, tzv. Velkou cenu, se v Cannes svorně podělili belgická režisérská dvojice bratří Dardennů za film Le gamin au vélo (Kluk na kole) a turecký režisér Nuri Bilge Ceylan za snímek Bir zamanlar Anadolu'da (Tenkrát v Anatolii). Cenu poroty, v níž letos v čele s Robertem De Nirem usedli Jude Law, Uma Thurman, Martina Gusman, Nansun Shi, Linn Ullmann, Olivier Assayas, Mahamat Saleh Haroun a Johnnie To, získal francouzský snímek Polisse režisérky, scenáristky a herečky v jedné osobě Maïwenn Le Besco. Cenu za nejlepší režii obdržel dánský tvůrce Nicolas Winding Refn za moderní film noir Drive s Ryanem Goslingem v hlavní roli a cenu za nejlepší scénář si odnesl izraelský tvůrce Joseph Cedar (Footnote). Zlatou kamerou pro nejlepší debut byl oceněn Argentinec Pablo Giorgelli za film Las Acacias. Herecké hvězdy Cannes a a persona non grata Lars von Trier V hereckých kategoriích uspěl francouzský herec Jean Dujardin, přestože ve snímku L'artiste režiséra Micheal Hazaniviciuse, který byl do soutěžní sekce přidán na poslední chvíli, nepromluvil jediné slovo. Mezi herečkami porazila favorizovanou Britku Tildu Swinton (We need to talk about Kevin) její americká kolegyně Kirsten Dunst, která byla oceněna za roli frustrované nevěsty v Melancholii rebela Larse von Triera. Jméno Larse von Triera, který byl doposud považován za miláčka canneského publika (o Zlatou palmu zde soutěžilo celkem devět jeho filmů!), bylo během konání letošního ročníku skloňováno ve všech pádech a denně se objevovalo na titulních stranách všech médií. Trier, proslulý svými nonkonformními názory, se letos postaral o největší skandál, když na tiskové konferenci ke svému filmu uvedl, že "chápe Hitlera" a definitivně si tím pod sebou podřezal větev, přestože se v dalších vyjádřeních pokoušel své kontroverzní výroky vysvětlit, zejména tím, že jako od provokatéra se od něj čekalo, že bude novináře "bavit". Přestože Trier byl jako persona non grata z festivalu vyloučen, jeho film v soutěži zůstal. I když byla Melancholia na začátku festivalu jedním z horkých kandidátů na hlavní cenu, jen málokdo nakonec čekal, že by kvůli skandálu spjatému s osobností jeho režiséra v klání o Zlatou palmu uspěla. Samotný Trier byl dokonce vyzván, aby si v případě, že jeho snímek vyhraje, pro cenu nepřišel. Ocenění jedné z hlavních hereckých představitelek Melancholie Kirsten Dunst je tak mnohými vnímána jako "náplast" za režisérovu prohru v hlavní soutěži. Jiný pohled: Kim Ki-duk a Andreas Dresen V rámci druhé nejvýznamnější sekce Mezinárodního filmového festivalu v Cannes Un Certain Regard (Jiný pohled) byly oceněny filmy Arirang korejského tvůrce Kima Ki-duka a Halt auf freier Strecke německého režiséra Andrease Dresena. Zvláštní cenu udělila porota sekce Un Certain Regard v čele s režisérem Emirem Kusturicou snímku Elena ruského režiséra Andreje Zvjaginceva. Cena za nejlepší režii byla udělena v Íránu vězněnému režisérovi Mohammadovi Rasoulofovi za snímek Au Revoir. V sekci bylo promítáno celkem jednadvacet snímků z devatenácti různých zemí světa.