Mel Gibson a Vince Vaughn hrajou dvojici suspendovaných policistů, kteří se chystají okrást bankovní lupiče v kriminálním thrilleru Na špatné straně.
Třetí film režiséra a scenáristy
S. Craiga Zahlera Na špatné straně lze po projekcích na světových festivalech (debutoval loni v Benátkách) konečně vidět na právě probíhajícím
Febiofestu (a mimo to je už dostupný i online). Autorský tvůrce z Floridy se na filmové scéně prosadil před čtyřmi roky kanibalským westernem
Kosti a skalp, který kromě nebývalé brutálních scén v závěru upoutal i jasným režijním stylem a pevnou tvůrčí rukou. Nešlo o žádný zmatený amatérský debut filmového začátečníka, jako to často vidíme v českém filmu, ale o profesionální a svébytný snímek tvůrce, který přesně ví, co a jak chce říct a ukázat.

Zahler se vrátil za dva roky s vězeňským thrillerem
Blok 99, v němž exceloval drsný
Vince Vaughn v roli bývalého boxera, který se ocitne ve vězení.
Blok 99 byl jednoduše jedním z nejlepších filmů roku 2017 a jedním z nejdrsnějších filmů odehrávajících se za mřížemi. Zahlerovi stačily tyto dva filmy, aby se vyšvihnul na přední pozice moderního amerického nezávislého filmu.
Jeho třetí snímek
Na špatné straně je zatím jeho nejambicióznější a také nejdelší film a je opět vysoce originální a velmi svébytný. Žánrově je blízký
Bloku 99, jde o temně laděný kriminální thriller odehrávající se tentokrát "na svobodě". Jeho protagonisty jsou dva detektivové, zkušený Brett Ridgeman (
Mel Gibson) a jeho o dvacet let mladší parťák Anthony Lurasetti (
Vince Vaughn). Ridgeman se nikdy nedočkal povýšení, na rozdíl od svého bývalého parťáka Calverta (
Don Johnson), který mu dnes velí, protože věděl, jak být politicky korektní, zatímco Ridgeman na to příliš nedbal.

Dalšími postavami jsou právě propuštěný vězeň Henry Johns (
Tory Kittles) a jeho kámoš Biscuit (
Michael Jai White), kteří získají nebezpečný kšeft jako řidiči psychopatického lupiče Vogelmanna (
Thomas Kretschmann) plánujícího bankovní loupež. Mezi ně se připletou toho času suspendovaní Ridgeman s Lurasettim, kteří si chtějí urvat to, co si myslí, že jim za jejich tvrdou práci náleží. Jednoduše řečeno, chtějí okrást lupiče.
Asi nejvíce připomíná Zahlerův kriminální thriller klasiku heist (loupeže, krádeže) subžánru
Nelítostný souboj. Oba filmy mají epickou délku, naturalisticky natočené scény loupeží a přepadení a také řadu postav, které sledujeme i v jejich rodinném zázemí. Oba se ale také v mnohem liší.
Nelítostný souboj byl klasickým střetem dobra a zla, kde byli jasně definovaní ti špatní (lupiči) a ti dobří (policisté).

Ve filmu
Na špatné straně neexistuje žádné rozdělení na ty správné a špatné, jsou zde jen různé vrstvy a stupně gaunerů. Gibsonův Ridgeman, Vaughnův Lurasetti a nejednoznačná postava Henryho Johnse - ti všichni mají daleko do nějaké učebnicové dobroty. Ovšem v temném - valná většina scén filmu se odehrává buď ve tmě, nebo v příšeří s barevným laděním do černožluta (kameramanem byl opět
Benji Bakshi) - neonoirovém světě už žádná morálka neplatí a jde tu jen o přežití.
Na špatné straně je opět mistrovským kouskem, který je zatím po filmařské stránce asi nejvyspělejším Zahlerovým filmem. Jde o film, kde do sebe všechno perfektně zapadá, ale musíte dávat velký pozor, aby vám tu něco neuniklo, což je zejména v první půli poměrně náročné kvůli několika rozehraným dějům, jejichž význam se ukáže později. Druhá půle filmu vše bohatě vynahradí.
Zahler svým třetím filmem definitivně potvrdil, že má jedinečný talent a je přitom zcela originálním tvůrcem. Myslím, že se brzo začne používat přízvisko "zahlerovský", podobně jako se dnes používá například přídomek "tarantinovský".
Originální trailer filmu Na špatné straně