24. Všichni říkají: Miluji tě
V roce 1996 si Allen překvapivě vyzkoušel muzikál a výsledkem byla svěží pocta tomuto oblíbenému žánru. Zápletka je opět typicky allenovsky vtipná s několika různými postavami, jejichž osudy se navzájem proplétají. Všechno se točí kolem jedné rodiny a jejich několika členů. Je tu malý zlodějíček (vynikajicí Tim Roth), do něhož se zamiluje rozmazlená Skylar (Drew Barrymore). Pak je tu samozřejmě Allenův zkrachovalec Joe, který hledá inspiraci v Paříži, ale v Benátkách potká půvabnou Von (Julia Roberts). A při tom všem se zde tancuje a zpívá. Je to sice trochu crazy kombinace, ale vesměs přijemná a půvabná.
Seber prachy a zmiz je Allenův první celovečerní film, kterým v roce 1969 před skoro padesáti lety autorsky debutoval. A jde o velmi vydařený debut, kterému chybí jen trochu, aby mohl být zařazen mezi jeho úplnou topku. Allen si tu zahrál malého zlodějíčka Virgila Starkwella, prvního z dlouhé řady podobných postav, které mladý tvůrce tak výborně ztvárňoval. Svůj debut pojal formou pseudodokumentu a zvládl to na výbornou. Jde o velice vtipný film, kterým na několik let stanovil kurs, jakým se jeho raná tvorba ubírala.
Allenova komedie Kouzlo měsíčního svitu z roku 2014 je takový mix Sólokapra a Café society, přičemž ale oba dva zmíněné filmy strčí do kapsy. Když se to tak vezme, tak jde o druhý nejlepší Allenův film, který v letech 2011 až 2017 natočil. Skvělé herecké obsazení v čele s dvojicí Colin Firth a Emma Stone stejně jako prostředí jižní Francie a retro styl 20. let dělá z tohoto filmu čirou lahůdku. Na místě je i pochválit kameru Dariuse Khondjho, který se v té době stal Allenovým stálým kameramanem.
Komedie z roku 2011 Půlnoc v Paříži přinesla na krátký čas takovou malou allenovskou renesanci. Slavný filmař se touto rozvernou hravou komedií dokonale trefil do vkusu a nálady obecenstva, které z ní udělalo jeho komerčně nejúspěšnější titul vůbec. Allen také za tento film obdržel svého už třetího Oscara za nejlepší původní scénář. V zásadě jde o příjemný a milý film, který je v nejlepším smyslu slova divácky vděčný. Ale mezi Allenovy top snímky ho neřadím.
Allenova pocta Felliniho filmu 8 1/2. Černobílé umělecké podobenství o postavení a zoufalství populárního komika Sandyho Batese, který už nechce točit komedie, protože kolem sebe vidí jen utrpení. Film byl omylem vnímán jako autobiografický a omylem byl jeho smysl vykládán jako Allenův vlastní pohled na svou tvorbu. Poměrně depresivní, ale se silnými momenty, který právem patří k tomu nejlepšímu, co Allen za skoro 50 let vytvořil.
Originální trailer filmu Vzpomínky na hvězdný prach19. Banáni
Jednou z jeho raných komedií je politická satira Banáni, která je druhým Allenovým filmem. Ten tu ztvárnil postavu jménem Fielding Mellish, muže žijícího v New Yorku, kde testuje různé přístroje. Poté, co u jeho dveří zazvoní půvabná aktivistka Nancy (Allenova bývalá manželka Louise Lasser), rozhodne se Fielding vydat do fiktivní republiky San Marcos. Banáni jsou typická raná allenovka, crazy komedie se spoustou slovních i fyzických gagů, opravdu hodně vtipná a svěží záležitost, která patří k tomu nejlepšímu, co Allen natočil. Jde také o jediný film, kde si spolu zahráli Woody Allen a tehdy také teprve začínající Sylvester Stallone.
Romantická komedie, v níž hraje "prcičkář" Jason Biggs a Christina Ricci pár, který se rozchází, přičemž Biggsově postavě radí excentrický Allenův katastrofik David Dobel. Právě tato postava činí Cokoliv jedno z nejlepších děl, co Allen v novém tisíciletí natočil. Allenův rádce je postava, kterou by mohl napsat a zahrát jedině sám tvůrce, jenž má na podobné postavy patent. Tvůrce se také ústy své postavy poprvé výrazně vyjádřil k útoku na New York z 11. září.
Toto nostalgicky laděné komediální drama je Allenovým láskyplným vyznáním k době, kdy lidé ještě neseděli u televizorů, ale poslouchali rozhlasové vysílání. Allen tu z pozice komentátora vzpomíná na své dětství na příběhu fiktivní židovské rodiny žijící na přelomu 30. a 40. let v New Yorku. Hraje zde celá řada herců, v níž nechybí Mia Farrow nebo v malé roli také Diane Keaton. Zlaté časy rádia patří k nejnostalgičtějším a také k nejkrásnějším filmům, jaké Allen natočil. Kromě něj na tom má zásluhu také dobová hudba a kamera Carla Di Palmy. Zlaté časy rádia jsou Allenovou verzí Amarcordu.
Ve Výstřelech na Broadwayi Allen zkombinoval gangsterku a svět divadelních prken. Hlavní postavou je mladý divadelní autor David (John Cusack), který se snaží vytvořit velkou divadelní hru, ale chybí mu talent. Ten zas v sobě objeví gangster Cheech (Chazz Palminteri). Oba tak spojí síly, což má ale své následky. Výstřely na Broadwayi měly ve své době jednoznačný úspěch, což dokumentovalo i sedm oscarových nominací. Tuto cenu si pak odnesla Dianne Wiest za roli excentrické herečky Helen Sinclair, ale výborní byli všichni herci, kromě zde zmíněných ještě Jennifer Tilly v roli afektované gangsterské milenky Olive. 
Tragikomický retro snímek ze zlaté éry jazzových hudebníků předvádí život fiktivního kytaristy Emmeta Raye (skvělý Sean Penn), který je klasickým případem nesnesitelného umělce. Jako kytarista je famózní, lepší je jen Django Reinhardt, z něhož má Emmet skutečně strach, ale jako člověk je tragickým případem neskutečného egoisty. Allen film prokládá pseudodokumentárními komentáři hudebních odborníků. Film stojí na skvělém Seanu Pennovi a výborné Samanthě Morton v roli němé pradleny Hattie, kterou odkoukal z Felliniho klasického filmu Silnice. Allen se tímto filmem také vyznal ze své celoživotní lásky k jazzu. 
Tím je také jazzová sci-fi komedie Spáč z roku 1973, kde se Allenova postava Miles Monroe probudí po dvou stech letech v jakési totalitářské společnosti. Zde také potká Lunu Schlosser (Diane Keaton), do níž se zamiluje. Spáč nabídl Allenovi opět dostatečný prostor k nepřebernému množství gagů a také nabídl velkou příležitost budoucímu režisérovi Joelu Schumacherovi, který dělal na filmu futuristickou výpravu. Allen si k tomuto filmu také sám nahrál hudbu se svou jazzovou kapelou. Spáče prý podle vlastních slov natočil jako poctu komikům Groucho Marxovi a Bobu Hopeovi. Nepokrytě tu také odkazuje ke kultovní sci-fi 2001: Vesmírná Odysea ve scéně s klonováním. Aby iluze dokonalosti byla úplná, najal pro hlas počítače herce Douglase Raina, který namluvil i počítač HAL v Kubrickově filmu. 
V roce 2005 našel Allen nový impuls ke své tvorbě v podobě herečky Scarlett Johansson, která se na čas stala jeho novou múzou. Inspiraci mu také poskytla Anglie a její hlavní město Londýn, kam situoval své drama o zločinu a trestu Match Point - Hra osudu. Jeho hlavní postavou je mladý a ambiciózní učitel tenisu Chris (Jonathan Rhys Meyers). Ten se zakouká do mladé Američanky Noly, ale přednost dá jistotě v podobě dobře situované Chloe (Emily Mortimer). Match Point - Hra osudu patří k Allenovým nejlepším dramatickým filmům vůbec. 
Pozor, toto není romantická komedie, k níž by sváděl zavádějící český překlad. Zde nejde o to poznat muže, nebo ženu svých snů, zde jde o to vůbec přežít partnerské vztahy, rozchody a návraty a nevěru. Woodymu se podařilo natočit posmutnělou komedii s velmi hořkými podtóny. Herci Anthony Hopkins, Gemma Jones, Naomi Watts, Josh Brolin a Antonio Banderas ji pak povyšují na jeden z jeho pozdních vrcholných kousků. A nenechte se zmást nízkým hodnocením na CSFD, v tomto případě nemá většina pravdu. 
To snímek z roku 2001, rozverná konverzačka Prokletí žlutozeleného škorpiona ukazuje tu příjemnější Woodyho stránku. Zde nejde o to přivodit divákovi deprese ukazováním životních pravd, ale o pobavení. A bavit šlo Woodymu vždy skvěle. Tato komedie je toho nejlepším důkazem. Woody si zde střihnul roli pojistného detektiva, který se dostane do křížku s novou zaměstnankyní pojišťovny Betty Ann (Helen Hunt). Při kouzelnickém výstupu se kouzelníkovi Voltanovi (David Ogden Stiers) podaří oba zhypnotizovat a přinutit oba rivaly chovat se jako čerstvě zamilovaní novomanželé. Prokletí žlutozeleného škorpiona je velmi vtipná komedie s těmi nejlepšími dialogy, jaké dovede napsat jen Woody.
Velmi náladou podobná, a přitom docela jiná je nostalgická hořká komedie o ženském snílkovi Cecílii (Mia Farrow), která od svého buranského, i když dobrosrdečného manžela (Danny Aiello) utíká do vysněného světa filmu Purpurová růže z Káhiry, kde ji upoutá především hlavní hrdina bez bázně a hany Tom Baxter (Jeff Daniels). Jaké je její překvapení, když si náhle filmový hrdina zakřiknuté myšky všimne a vystoupí kvůli ní z plátna. A to je jen začátek. Purpurová růže z Káhiry je Allenovým láskyplným vyznáním se k opojným, ale bezzubým iluzím filmového světa. Je sladké nechat se unášet vymyšleným světem na filmovém plátně, ale žít můžeme jen v realitě. V tomto filmu se mu rozdíl mezi realitou a fikcí podařilo ukázat naprosto unikátním způsobem a v tomto smyslu je Purpurová růže z Káhiry mistrovským dílem. 
V roce 1997 se Woody vyšvihl k mimořádnému výkonu se záměrně vulgární a cynickou černou komedií Pozor na Harryho! Do té doby nebylo zvykem, aby v jeho vždy distingovaných filmech zaznívala vulgární slova v takové frekvenci. Chvílemi je Harry skoro jako film Quentina Tarantina. Ale vše tu má svůj účel. Harry je totiž vulgární postavou, jde o tu nejhorší možnou podobu Woodyho Allena, za něhož ho mnozí kritici i diváci pokládají. Harry je hrubián a děvkař, který zraňuje své okolí (hlavně ženy) a sleduje jen své zájmy. Díky této záměrné cyničnosti se ale Allenovi povedlo natočit velmi drzý a odvážně "dekonstruktivní" snímek, který kromě typických břitkých hlášek vyniká také záměrně drzou formální stránkou, v níž není nouze o rozostřený obraz a těkavé pohyby kamery. Tu zde naposledy držel italský kameraman Carlo Di Palma, s nímž Allen začal spolupracovat v roce 1986. Přítomnost hereckých osobností v Harrym je až zarážející a jejich vyjmenování by zabralo půl stránky. Za všechny tak kromě Allena zmíním Elisabeth Shue a Billyho Crystala. No a nápad s oceněním bývalého univerzitního profesora, který cestuje na svou bývalou univerzitu, si Allen vypůjčil opět od Bergmana a jeho filmu Lesní jahody. 
Černobílým filmem Stíny a mlha z roku 1991 vzdal Allen formálně hold německému filmovému expresionismu 20. let (filmaři Fritz Lang, Georg Wilhelm Pabst a Friedrich Wilhelm Murnau) a tematicky spisovateli Franzi Kafkovi a jeho Procesu. Zde probíhá proces s úředníčkem Maxem Kleinmannem (Allen), kterého místní domobrana vyburcuje ze spánku a přinutí ho s nimi hledat škrtiče, který řádí v okolí. Při osamělém nočním bloudění potká Max mladou opuštěnou ženu Irmy (Mia Farrow) a spolu pak dále bloudí ponurými stíny města a potkávají nejrůznější noční obyvatele a návštěvníky. Maxovi se s pomocí kouzelníka dokonce podaří vraha na chvíli chytit. Celý film se natáčel ve filmových ateliérech v New Yorku, kde se podařilo vytvořit působivé kulisy tohoto formálně dokonalého snímku. Stíny a mlha jsou Allenovým mistrovským dílem a jedním z jeho top 10 snímků vůbec. Ve vedlejších rolích si malá camea střihla řada celebrit v čele s Madonnou nebo Jodie Foster. 
Mistrovským dílem je také další formálně dokonalý snímek, v roce 1983 pseudodokumentárním způsobem natočená tragikomedie Zelig o lidském chameleonovi Leonardu Zeligovi, kterého neopakovatelným způsobem ztělesnil sám Allen. Fiktivní Zelig byl pozoruhodnou lidskou bytostí, která se dokázala asimilovat a přizpůsobit jakýmkoliv podmínkám a jakýmkoliv okolnostem. Allen si tu s kameramanem Gordonem Willisem opravdu vyhrál s filmovou podobou, která napodobuje reportážní styl filmových týdeníků z 20. let, době, ke které jako k "zlatému věku" tvůrce tíhnul opakovaně. Allen cimrmanovským způsobem přiřazuje Zeliga ke skutečným historickým postavám a událostem, což z něj v jistém smyslu dělá předchůdce Forresta Gumpa. 
V tragikomedii Zločiny a poklesky se Allen ve dvou dějových liniích zaobírá tématem morální zodpovědnosti za vraždu a malými poklesky s trvalými důsledky. Zatímco ctihodný oční lékař Judah (Martin Landau) trpící výčitkami nakonec unikne spravedlnosti, sympatický "darebáček" Clifford Stern (Allen) pocítí všechnu hořkost své malosti, když musí sledovat jak jeho lásku (Mia Farrow) získává arogantní a omezený Lester (Alan Alda), pro něhož musí Clifford pracovat a kterého jedinečným způsobem zesměšní v dokumentu, který má Lestera opěvovat. Zločiny a poklesky jsou svým laděním a vyzněním velmi hořké, o to silnější ale zanechávají dojem. Film snímal bergmanovský kameraman Sven Nykvist. 
Mistrovským kouskem a nejlepší Woodyho komedií vůbec je pak ruskou klasickou literaturou inspirovaná Láska a smrt. Allen zde svým typickým způsobem hraje ruského outsidera Borise Grušenka, který se vydává ignorován svou krásnou sestřenkou Soňou (Diane Keaton), do níž je zamilován, zavraždit samotného Napoleona (James Tolkan). Láska a smrt je Allenovou nejambicióznější a také nejpropracovanější komedií a je láskyplnou parodií a vyznáním obdivu ke klasickým literárním kouskům jako Vojna a mír nebo Bratři Karamazovi a vůbec duchu ruské literatury se svými tématy a filozofickými otázkami, které tu Woody obrací ve své vůbec nejlépe napsané a zahrané vtipy, jež nemají v komediích obdoby. Láska a smrt je mistrovské dílo a jedna z nejduchaplnějších komedií, jaké byly kdy natočeny.
Mistrovským Woodyho filmem je také psychologické drama Manželé a manželky natočené v pro něj zlomovém roce 1992, kdy se na veřejnost provalil jeho vztah k adoptivní dceři své tehdejší partnerky Mii Farrow Soon Yi Previn, se kterou je dnes Allen už více jak dvacet let ženatý. Manželé a manželky ale nejsou o něm, ale o fiktivních postavách dvou manželských párů, Gabeovi a Judy (Allen a Farrow) a Sally a Jackovi (Sydney Pollack a Judy Davis), které oba prochází manželskými krizemi. Allen se tu opět nechal inspirovat svým švédským vzorem Ingmarem Bergmanem a natočil svoji verzi Scén z manželského života. I tak depresivní film, jakým jsou Manželé a manželky, ale okořenil svým typickým humorem, který ho povyšuje nad obyčejné psychologické snímky z podobného ranku. Formálně pak svým záměrně viditelným střihem film zrcadlí narušenou psychiku svých postav, které nejsou bláznivé, jen se bláznivě chovají. 
Na podobné téma Allen natočil o pár let dříve komorní drama Hana a její sestry, které ale nevyznívá tak depresivně a bezvýchodně jako Manželé a manželky. Není ale o nic méně působivé. Děj se opět točí okolo několika postav, z nichž vyniká ženatý Elliot (Michael Caine), který se svou manželkou Hanou (Mia Farrow) uspořádá večeři na Den díkůvzdání, kam pozvou Haniny sestry Holly (Dianne Wiest) a Lee (Barbara Hershey), do které se Elliot zakouká. Pak je tu ještě Hanin bývalý manžel Mickey (Allen), který právě prochází existenciální krizí a pomýšlí na sebevraždu.
Allen tu opět rozehrál celou škálu nálad a témat, které mistrovsky proplétá a střídá. Ve výsledku je Hana a její sestry skvělou a propracovanou mozaikou lidských osudů a lidského hemžení a touhy po štěstí. Velkému ohlasu, který film v roce 1986 vzbudil u oscarové akademie, která ho ocenila třemi soškami za výkony herců ve vedlejších rolích a jednou soškou za scénář, přispěl nečekaně romantický a optimistický závěr, jehož Allen později litoval, neboť neodpovídal jeho představám. Tuto "chybu" později napravil v Manželích a manželkách.
2. Manhattan
Hořkosladké drama Manhattan má jeden z nejpůsobivějších filmových ántré ve filmu vůbec. Za zvuku Gershwinovy Rapsodie v modré se rozjíždí úvodní úchvatně natočená černobílá montáž oslavující hlavního filmového hrdinu, kterým je v tomto případě Allenův New York, nikoliv New York takový, jaký je, ale jak ho Allen v té době viděl a vnímal. Jako velkolepé místo plné protikladů, které sjednocuje jeho monumentální krása. Alespoň podle něj. Samozřejmě nemůže chybět i klasický příběh, v jehož centru stojí dva přátelé, televizní tvůrce Isaac Davis (Allen) a profesor Yale (Michael Murphy), který podvádí svoji ženu Emily (Anne Byrne) s atraktivní, ale nesnesitelnou intelektuálkou Mary (Diane Keaton). Isaac mezitím randí s mladou Tracy (Mariel Hemingway), ale zamilovává se do Mary. Pak je tu ještě Isaacova bývalá žena Jill (Meryl Streep), která píše o jejich bývalém manželství knihu, která "odhalí všechny ty nechutné detaily". Manhattan je fenomenální filmovou rapsódií, která velebí život se všemi jeho svízely a nesnázemi, ale která mu vždy a ve všech směrech přitakává. Manhattan je úžasná filmová báseň v próze. Manhattan je jedním z nejlepších filmů světové kinematografie vůbec. Velkou zásluhu na jeho jedinečné a krásné černobílé obrazové podobě měl geniální kameraman Gordon Willis.
Svého uměleckého a komerčního vrcholu dosáhl Allen o dva roky dříve ve svém nejznámějším filmu, v tragikomedii o mezilidských vztazích a postavení moderního intelektuála ve světě vůbec, ve slavné Annii Hallové. Allen si v tomto filmu dělá, co chce a boří zavedená pravidla. Jedním z nich je například to nejzákladnější a sice, že filmová postava nepromlouvá k divákovi a nenarušuje filmovou iluzi. Allen toto pravidlo porušoval už dříve ve Spáčovi nebo v Lásce a smrti, ale zde tento přístup dovedl k dokonalosti v řadě pamětihodných scén. Nečekaný je už překvapivě otevřený začátek, kde se hlavní postava kabaretního komika Alvyho Singera (Allen) obrací se svou zpovědí o vztahu a rozchodu s Annií Hallovou (Diane Keaton) přímo na nás, diváky. Touto svou hranou upřímností a bezprostředností zasáhne naši pozornost hned na začátku. A během děje už ji nepustí díky mnoha originálním scénám a skvěle napsaným dialogům, na něž byl Allen vždy mistr. Celkovou originalitu a novost tohoto díla ocenili svorně diváci i kritika a snímek obdržel překvapivě v roce 1977 čtyři z pěti hlavních Oscarů - za nejlepší film, režii, scénář a herečku pro Diane Keaton. Hlavní herecký Oscara pro Allena mu unikl jen o fous ve prospěch Richarda Dreyfusse ve filmu Loučím se, děvče. V hlavním oscarovém klání, v kategorii nejlepší film Annie Hallová porazila Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje, zatímco v kategorii režie porazil George Lucase i Stevena Spielberga. Allen, který ale oceňování svých filmů nikdy moc neprožíval, se slavnostního ceremoniálu neúčastnil. Ale i kdyby Annie Hall žádné Oscary neobdržela, pořád by šlo o snímek, který mu získal nesmrtelnost i navzdory jeho přání, že by raději přežil on než jeho filmy. On zcela jistě nesmrtelnosti nedosáhne, ale jeho mnohá díla už jí dávno dosáhly.
P.S.: I kdyby Allen už nikdy nic dalšího nenatočil, pořád bude patřit mezi největší americké filmaře. A nic na tom nezmění ani nynější hysterie kolem hnutí MeToo, při níž se znovu vyrojilo staré obvinění z úst Allenovy dcery Dylan Farrow, která o svém údajném obtěžování svým otcem promluvila na kameru v roce 2014. Allen už byl v minulosti nařčen z obtěžování své dcery, ale nic se nepotvrdilo. Nedošlo ani k procesu u soudu. I tak se ale od Allena pokrytecky distancovala řada tvůrců, které ke spolupráci s ním nikdo nenutil, ačkoliv museli ona obvinění znát už od roku 1992, kdy se objevila poprvé. Dokud se Allenovi neprokáže vina, platí presumpce neviny.
