Američan Jerry (Gene Kelly) sloužil ve druhé světové válce a posléze zakotvil v Paříži, kde živoří jako malíř, neúspěšně prodávající na ulici svoje díla. Jednoho dne ho zahlédne osamělá bohatá panička Milo (Nina Foch), která mu chce skrze své přátele pomoci. Jako vděk očekává lásku pohledného nadějného umělce, ten ale ztratil své srdce pro mladičkou Lise (Leslie Caron), ovšem netuší, že ta je přítelkyní jeho kamaráda Henriho (Georges Guetáry)... Američan v Paříži asi není nejlepší a nejoblíbenější film Gena Kellyho - jenže když se srovnáváte s nejlepším muzikálem všech dob, jak je Zpívání v dešti často označováno, není druhé místo vůbec k zahození. Šest Oscarů plus čestné ocenění Akademie pro Gena Kellyho bylo potvrzením, že jeho touha, aby byl muzikál vnímán už nejen jako úniková zábava, ale také jako umění, došla naplnění. Připomenu, že snímek soutěžil ten rok v konkurenci "seriózních" dramat, jako bylo Místo na výsluní, Quo Vadis nebo Tramvaj do stanice Touha. Počátečním impulzem ke vzniku snímku byla pravidelná kulečníková partie mezi jedním z nejproslulejších producentů filmových muzikálů Arthurem Freedem (jehož skupina spolupracovníků, tzv. Freed Unit, udávala směr žánru díky snímkům jako Setkáme se v St. Louis, Ve městě či již zmíněnému Zpívání v dešti) a textařem Irou Gershwinem, bratrem hudebního génia, skladatele George Gershwina, který zemřel ve roce 1937 v pouhých osmatřiceti letech. Freed měl původně zájem o skladbu a název American in Paris, ale Ira si kladl podmínku, aby všechny skladby použité ve snímku byly Georgovy. Freed souhlasil. V Američanovi tak zazní klasiky jako ´S Wonderful, Our Love Is Here To Stay či I Got Rhytm. Dalším do party byl režisér Vincente Minnelli, který se kromě muzikálu (Pirát, Brigadoon, Gigi) věnoval i komedii (Nevěstin otec a Jak je těžké býti dědečkem se Spencerem Tracym a Elizabeth Taylor) či dramatu (Město iluzí s Lanou Turner a Kirkem Douglasem). Minnelli proslul svým až malířským přístupem k filmovému plátnu, jemnou prací se světlem a stínem, hloubkou obrazu a detailem, akci zachycoval v dlouhých, plynulých záběrech. Hlavní role, choreografie a režie tanečních scén nepatřily nikomu jinému než Genu Kellyovi, vedle Freda Astaira asi nejproslulejší filmové muzikálové hvězdě. Zatímco Astair byl vychrtlý elegán z vysoké společnosti, Kelly se rád prezentoval coby muzikálový "dělník", obyčejný Američan, svalnatý atlet. Zatímco Astair se ladně vznášel, Kelly rád tančil "při zemi". Když už se mu nepodařilo prosadit natáčení snímku v pařížských exteriérech, vynutil si aspoň za partnerku osmnáctiletou francouzskou tanečnici a filmovou debutantku Leslie Caron. Třetí vrchol milostného čtyřúhelníku ztvárnil "francouzský Fred Astaire" George Guetáry, ten čtvrtý pak holandská rodačka Nina Foch. Jestliže většina filmu se dá díky nepříliš komplikované zápletce (dost povrchně) odbýt jako "takový normální muzikál" - byť brilantně zahraný, zazpívaný, odtančený a natočený - finále představuje sedmnáct a půl minuty dlouhá baletní pasáž, odehrávající se uprostřed několika pařížských lokalit, zobrazených ve stylu slavných impresionistických malířů. Hlavní hrdina se tak protančí skrz "obrazy" Dufyho, Renoira, Utrilla, Rousseaua, Van Gogha a Toulouse-Lautreca. Tuto pasáž natočil milovníkům filmů noir důvěrně známý kameraman John Alton (He Walked By Night, The Big Combo, T-Men) a za svůj první barevný počin (což také svědčí o touze a odvaze tvůrců experimentovat) byl právem odměněn Oscarem.

Ale dost řečí. Psát o muzikálu je jako tančit o architektuře (nebo jak bylo to přirovnání). Američan v Paříži musí být viděn, slyšen a procítěn. Ideální je k tomu precizní edice na Blu-rayi, která obsahuje i film o natáčení a hodinu a půl trvající výborný dokument o životě a kariéře Gena Kellyho se spoustou úžasných ukázek. Doporučuji! Doporučuji! Doporučuji!