Doposud jednu z nejlepších a nejočekávanějších epizod režíroval Matt Shakman a scénář, stejně jako v minulém díle, pochází přímo od samotných hlavních tvůrců seriálu Davida Benioffa a D.B. Weisse. Jak už bylo řečeno u minulých dílů sedmé řady, je zde velmi znát rychlejší tempo celého vyprávění, kdy se už prakticky vytratil pocit protahování a teď již vše uhání ke konci úžasnou rychlostí, třebaže občas dochází k jisté zkratkovitosti. Při porovnání s první sezónou se skoro zdá, jako by šlo o úplně jiný seriál. Svou zásluhu na tom určitě má i nižší počet dílů sezóny, kdy v podstatě není čas na dějové odbočky; naopak dochází k opětovnému spojení dvou dlouhodobých dějových linií.
V Zimohradu opět vychází na světlo světa nešťastná dýka z valyrijské oceli, kterou byl málem zavražděn Bran Stark (Isaac Hempstead Wright) a která nepřímo zapříčinila válku pěti králů. Malíček (Aidan Gillen), tak jako před ním Sansa (Sophie Turner) i řada jiných, pozná, že mladý lord Stark není už tím, kdo se před lety vydal za Zeď, aby se mohl opět postavit na nohy. Jasnovidecké schopnosti Tříoké vrány se však začínají ukazovat cennými a je pouze otázkou času, kdy přispějí k nějakému zásadnímu zvratu. Opětovné shledání sourozenců Starkových je pak na jednu stranu dojemné, ale, jak už bylo řečeno v minulé recenzi, se velice výrazně projevuje proměna všech zúčastněných, kterou měly za následek velice rozdílné útrapy, které členové rodu Starků prožívali.
V Králově přístavišti Cersei pokračuje v jednání se zástupcem Železné banky v Braavosu Tychem Nestorisem (Mark Gatiss). Kromě dalších náznaků, že královna Sedmi království se ještě zdaleka nemíní vzdát, je zmíněna jedna další reálie, která tomu má napomoci a která byla doposud v seriálu zmíněna pouze několikrát – Zlaté společenství. Jde o jednu z nejlepších žoldnéřských společností v Essosu. Když je řeč o východním kontinentu, velice mi už minule udělala obrovská mapa na podlaze v Rudé baště. Podobně poučná je i linie na Dračím kameni, kde se dozvíme řadu zajímavých informací o historii a kulturách známého světa. Na druhou stranu v určitých prohlášeních Daenerys se objevují úskalí výše zmíněné zkratkovitosti děje (u zmínky o spojencích z Dorne zcela chybí vysvětlení kontextu – armády Martellů by měly být stále v plné síle!).
Příběhová linie, která u této epizody vzbudí největší ohlas je pak dění v Rovině, kde se po dobytí Vysoké zahrady a smrtí lady Olenny vrací Jaime a Bronn (Jerome Flynn) se svou kořistí. Oba tito protagonisté jsou v této epizodě naprosto skvělí a je skutečně vidět, že napětí vzrůstá exponenciálně s tím, kolik se objevuje hlavních postav, na nichž nám záleží. Bitva v této epizodě svou epičností předčí řadu předchozích střetů, možná dokonce i obléhání Bílých chodců v epizodě Tvrdodomov. Vizuální nadupanost se pak může směle postavit po bok středně drahých filmových produkcí. Konec epizody mě pak vysloveně překvapil a velice navnadil na další díl a věřím, že nejsem jediný. V konečném zhodnocení jde o další naprosto úžasnou epizodu sedmé řady, kdy dochází k mnoha očekávaným událostem, které jsou však zároveň podávány zajímavě a s nebývalým švihem. Řada jiných seriálu v pozdějších řadách začíná ztrácet dech, pro Hru o trůny to však neplatí. Pokud se nastavené tempo udrží, bude tato řada doposud tím nejlepším, co seriál dokázal nabídnout.
