Taboo je společnou produkcí stanic FX a BBC, přičemž samotný projekt inicioval Tom Hardy, který po svém otci Chipsovi žádal, aby přišel s něčím pro něj. Námět o Jamesi Delaneym, který se roku 1814 vrací z Afriky do Londýna na pohřeb svého otce, do scénáře rozvedl Steven Knight, který o odvrácené straně hlavního města Velké Británie pojednával již ve filmech Špína Londýna, Východní přísliby či Crazy Joe. Knight navíc Hardyho obsadil do hlavní role svého autorského (režie i scénář) snímku Noční jízda a do výrazné vedlejší druhé a třetí řady jím napsaného seriálu Peaky Blinders - Gangy z Birminghamu. 

Jména tvůrců vyvolávají řadu očekávání odvislých od jejich předchozí tvorby, ale Taboo bývá vymezováno hlavně negativně, tj. s poukazem na to, čím ve srovnání s jinými pořady není. Před svým uvedením si vysloužilo přezdívku antiPoldark. Oba pořady vypráví o muži, který se po dlouhé době vrátí do Anglie z důvodu smrti svého otce, aby zjistil, že jeho láska je s jiným mužem. V recenzované minisérii je však ona láska mezi bratrem a nevlastní sestrou a namísto estetizovaného melodramatu (úvodní příklad se sluncem prosvítajícím korunami stromů narážel právě na Poldark) se nám dostává pulpu.

Cílovým publikem nejsou konzervativnější diváci a divačky sledující Panství Downton (příklad s úvodními titulky odkazoval právě k této populární sérii), protože místo luxusu vyšších tříd se ukazuje hnus (pitva mrtvoly, syfilické zuby bordelmamá, koňské sračky na ulici) a ústřední konflikt není třídní, nýbrž založený na střetu jednotlivce a korporace/komunity. Žánrovým příslibem je motiv pomsty, avšak nedočkáme se vršení atrakcí příznačných pro kabelové televize (příklad s bitevní atrakcí a obnaženou ženou byl aluzí na revenge historické drama Mistr popravčí), které explicitní vyobrazování násilí a sexu vydávají za dospělý obsah. Na bitku s krvavými následky si musíme počkat až do konce druhého dílu, žánrová potěcha je totiž dlouho oddalována ve prospěch vytváření napětí a očekávání věcí příštích. 

Taboo působí jako opak výše uvedených seriálů, až může některým připadat chtěně, až nabubřele, přitom bez jakéhokoliv odlehčení. Alespoň takové výtky zaznívají od některých angloamerických kritiků a recenzentů, jimž vadí, že v podstatě jednoduchý příběh o pomstě je podáván jako temná podívaná s enigmatickou ústřední postavou a velmi, velmi nekomunikativním vyprávěním. Zapomínají na to, že vedle toho negativního vymezení (Taboo není jako Poldark, Panství Downton či Mistr popravčí) lze pořad vymezit i pozitivně z hlediska tvůrce (Steven Knight) a žánru (pulp). 

"Protagonista" James Delaney může na některé působit jako věšák toho, co si lidé představují jako hlavního "hrdinu" quality TV: ambivalentní figuru, s níž je problematické se identifikovat, ale jíž je fascinující sledovat. Tradice je dlouhodobá, táhne se minimálně od Rodiny Sopránů, potažmo od typů postav, které pro placené stanice psali Alan Ball či Terence Winter. Bylo by to vnímání skrz nesprávnou mřížku, protože Delaney má styčné body s postavami z Knightem napsaných/režírovaných snímků, ovšem oproti nim čerpá nikoliv z filmových, nýbrž původně literárních tradic.

Je konstruován jako někdo, jehož minulost je pomalu odhalována, přičemž právě ta je důvodem jeho současného stavu. Pozornost na sebe strhává nejenom díky hvězdnému obsazení a času stráveném na obrazovce, ale i proto, že ve scénach, v nichž se neobjevuje, o něm ostatní vedou dialog. Odhodlaný dosáhnout toho, co si vytyčil, přitom v podstatě na útěku před minulým životem, který ho dohání, ocitající se mezi dvěma krajními polohami. Takoví jsou Nikolaj (Východní přísliby - Nikolaj je člen ruského gangu, zároveň nasazený agent), Locke (Noční jízda - Ivan Locke je podnikatel a otec od rodiny, který se rozhodne zachovat lépe, než kdysi učinil jeho otec) i Joey (Crazy Joe - Joe je bývalý člen zásahového týmu, který uniká před hrozbou vojenského soudu).

James Delaney může působit jako knightovská manýra, jenže tentokrát nepřipomíná skutečné postavy ruských gangsterů (Nikolaj) či ty z akčního filmu (Joe), ale protagonisty pulpu. Stejně jako oni (např. The Shadow, Doc Savage, The Phantom) je obestřen záhadou, o které se budeme postupně dozvídat, a do začátku víme hlavně to, že je dobrodruh a svým způsobem i detektiv, který jde proti svým protivníkům, v čemž mu pomáhá komorník jeho otce jakožto jediná osoba, jíž věří. Ne náhodou Shadow, Doc Savage i Phantom byli předobrazy pro komiksové superhrdiny, přičemz Hardy ve své neupovídané, ale výmluvné roli dá upomenout na svou roli Banea z Temný rytíř povstal, kterou taktéž hral za pomoci držení těla a svého hlasu. (Ačkoliv tvůrci by tvrdili, že Delaneyho uhnětli z jiného těsta, respektive spíše bláta: z "klasických" rozporných figur jako Dionýsus, Oidipus ad. Při současných nákladech na televizní mini-série s jejími vysokými produkčními hodnotami a hvězdným obsazením je však třeba v dobrém slova smyslu low-brow produkt prezentovat jako high-brow.)

S pulpem jakožto původně literárním žánrem se pojí i určitá míra exploatačnosti, protože se slibuje vyobrazení různých zapovězených věcí, ale těch se ve výsledném díle nedostává tolik, kolik slibuje propagace. Taboo už svým názvem dáva najevo, že se dočkáme porušování norem a společenských zvyklostí, i dosavadní prezentace produktu navenek sází na různé senzační prvky (incest, kanibalismus, pedofilie...), ale všechny aspoň prozatím končí u pouhých náznaků. A i kdyby nekončily, protože druhý díl slibuje pěkne sadistické záporaky/záporačky (po vzoru pulpové odnože weird menace), kteří/které chtěji brutálně ublížit Delaneymu, mini-sérii kameraman Mark Patten noří do tmy. Přece jenom na počátku 19. stoleti (1814) ješte nebylo vynalezeno umělé osvětlení, a tak je logické, že po kubrickovském vzoru (Barry Lyndon) se používá hlavně přirozeného osvětlení v podobě ohně v krbu, svíček apod. 

Nedochází ke kontrastu realisticky motivovaného svícení (byť je zjevné, že řada záběrů se musela promyšleně dosvěcovat či post-produkčně upravovat) s tzv. transtextuálně motivovanou (s ohledem na žánrové konvence) hudbou. Tak tomu je v Peaky Blinders - Ganzích z Birminghamu, v nichž po scorseseovsku zní k dobové gangsterce moderní vypalovačky. Přestože je pod Peaky Blinders i Taboo podepsán Steven Knight, nelze předjímat, jestli se i z druhé jmenované mini-série taktéž stane rodinné drama (motivy na to jsou - smrt otce, nevlastní matka, incestní vztah s nevlastní sestrou ad.), nebo se naopak posílí náboženská témata a motivy (protivení se boží vůli, navrátivší padlý syn, mučednictví). Nelze ani odtušit, nakolik - jestli vůbec - bude patrná změna režiséra v druhé polovině (první čtyři díly režíroval Anders Engström - Wallander, Jordskott, poslední čtyři díly Kristoffer Nyholm - Forbrydelsen).  

Jistotou je pouze to, že James Delaney je jedna velká enigma, přestože předtitulková sekvence i titulky samotné ustanovily vše podstatné. Tajemný muž (zahalený do kápě), který v budoucnu svede boj Davida s Goliášem (malá loďka, na které připlouvá vs. velká nákladní loď), zatimco sám je hříšníkem (prosba o odpuštění, ukradnutí dvou zlatých). Po skončení mini-série se může ukázat, že moře z úvodních záběrů i titulků neskrývalo televizní poklad, ale vyplavilo vyvanutého vorvaně. Zatím se dá pouze zamručet, jako to ve své úspornosti dělá Delaney (a neméně efektivní vyprávění zužitkovávající v pilotu vše předestřené), přičemž po první čtvrtině (na recenzi poskytnutých dvou dílech) je to zamručení pochvalné, vesměs spokojené. Hmmm...