
Nový animovaný film studia Disney je pohádkový, magický, dobrodružný, jsou v něm živí bohové, moře v něm má vlastní osobnost a vše to je zabaleno do pozoruhodné mytologie. Animovaný je báječně, odehrává se v krásném prostředí, jeho hlavní hrdinka je sympatická a polobůh Maui má obživlé tetování. Jsou v něm emoce, zábava, napětí i příběh o odhodlání a nutnosti následovat své poslání, k němuž byl člověk předurčen, na jehož konci hlavní hrdinka najde sama sebe a dovede svůj lid k následování tradic dávných předků.

K tomu je ještě příjemné, jak si tvůrci umějí dělat legraci sami ze sebe a z disneyovských stereotypů, viz např. průpovídka: „Ty že nejsi princezna? Vždyť máš šaty a za kamaráda zvíře, ty musíš být princezna,“ nebo ten fakt, že tím zvířetem je od začátku roztomilé mini-prasátko, které ovšem nikam nejede a zůstane doma, takže Vaianě po celý zbytek filmu dělá na lodi společnost imbecilní kohout po lobotomii, což lze považovat za skutečně podvratný, až sebeparodický tah.
Každopádně je ten kohout celkem spolehlivým zdrojem humoru, stejně jako narcistní a sebevědomý macho Maui a jeho pohyblivé svědomí vytetované na hrudi, a občas i písničky (protože Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa je samozřejmě částečně i muzikál), které snímku dodávají i na epičnosti a sem tam jsou součástí výborných dějových zkratek. Jen je škoda, že neuslyšíme zpívajícího Dwaynea Johnsona v roli Mauiho, jinak je ale český dabing velice zdařilý.

Problém je akorát v příběhu, který je až příliš triviální a jde v něm skutečně jen o to, že hrdinové musejí vrátit něco někam, což je místy narušováno akčními vsuvkami, aby se alespoň něco dělo. Typickým příkladem je úplně nesmyslná a s ničím dalším nesouvisející scéna s přepadením piráty, což jsou nějací pidimužíci oblečení do kokosů (!) a celé je to natočeno ve stylu posledního Šíleného Maxe (!). Bizarní je i zastávka u hory příšer (nebo jak se to jmenovalo), kde sídlí jakýsi obří krab, který asi mohl působit patřičně nebezpečně, zlověstně a démonicky, kdyby tedy zrovna nezpíval rozvernou písničku, kvůli níž šel jakýkoli náznak temné atmosféry okamžitě do háje (podobný problém jsem měl u opičího krále v nejnovější Knize džunglí), a kde se mihne i Godzilla, jste-li pozorní.
Kromě toho je ve filmu až příliš mnoho míst, kdy se něčí názor, přesvědčení nebo rozhodnutí obrátí o 180° jenom díky tomu, že mu někdo krátce promluví do duše nebo zazpívá písničku. Jakási nesoudržnost a dějová nahodilost (která přesto vede k přesvědčivému, dojemnému a působivému finále) pravděpodobně bude souviset i s tím, že na filmu pracovali hned čtyři režiséři (a o spoluautorství námětu se dělí celkem sedm lidí).

Celkově je ale Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa až překvapivě příjemným a zábavným filmem, který přinejmenším na mě fungoval lépe než třeba Ledové království, a to nejen díky tomu, že zamrzlé a zasněžené hory vystřídalo moře, teplo a lákavé pláže.