Film do značné míry staví i na Kerrově kamarádském vztahu s jeho manažerem, trenérem a zápasníkem Markem Colemanem (Ryan Bader) a zejména pak na interakcích s přítelkyní Dawn Steples (Emily Blunt), která před ním nijak neskrývá, že touží po pozornosti, jíž se jí nedostává. Herecké výkony všech zúčastněných ve vedlejších rolích jsou přinejmenším solidní, a kromě toho film disponuje skvělou dobovou výpravou i vizuální stylizací podpořenou natáčením na ruční kamery s vyšší mírou zrnitosti, díky čemuž mnohé scény působí jako autentické dokumentární záběry pořízené před více než čtvrt stoletím. Zápasnické střety nejsou kdovíjak vtahující, leč realizovány jsou zdařile a realisticky. Leckteré rány působí nepříjemně a bolestivě, přičemž ve filmu nechybí poukázání na následky ve formě podlitin nebo zašívaných stehů.

Ve finále je však Mlátička spíše filmem o drogové závislosti a o využité druhé šanci než sportovním dramatem, v němž by vyloženě záleželo na výsledcích bojových utkání a na osudových střetech zápasníků. A v tomto ohledu jde o počin šablonovitý a plný klišé, v němž si hlavní protagonista musí projít ve zrychleném režimu nadměrným užíváním opiátů, delirickými stavy, hádkami se starostlivou přítelkyní, fyzickým kolapsem, pobytem na odvykací klinice a upřímnými omluvami před zástupci sportovní obce. Mlátička tak představuje jeden z mnoha dalších filmů na podobné téma a nabízí jen veskrze standardní průběh děje, prostý jakýchkoli překvapení a okořeněný prakticky jen netradiční osobností hlavního hrdiny a vykonstruovaně vyhrocenými konflikty Marka Kerra s jeho partnerkou, kteří jsou ve filmu vylíčeni jako přitahující se protiklady, jejichž vztah balancuje na hraně mezi vzájemnou láskyplnou oddaností a nebezpečnou toxicitou.

Možnost vybudovat nějaké katarzní drama ze závěru zasazeného na mistrovství světa film nevyužil, neb dal přednost věrnosti historickým reáliím. Z mnoha jeho scén je znát, o kolik větší péči by ve scénáři potřebovaly charaktery vedlejších postav. Spousta záběrů krom toho trpí přílišnou délkou, kvůli níž film vypravěčsky místy vypadává z tempa, leč leckteré prezentované události v něm paradoxně působí spíše zbrkle a zkratkovitě. Navzdory chvályhodným hereckým výkonům divák zůstává pasivním pozorovatelem namísto toho, aby útrapy postav emocionálně prožíval spolu s nimi. Z technického hlediska se jedná o precizní snímek jasně demonstrující smysl tvůrců pro detail, nicméně po vypravěčské stránce budí Mlátička pochybnosti, zdali vůbec říká k příběhu Marka Kerra říct něco víc, než co bylo vylíčeno již v jiných filmech o pádu na dno a opětovném nadějeplném postavení se na nohy.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]