Devítiletý Louis Drax není ani náhodou obyčejný chlapec. Jednak vykazuje jisté vzorce chování a povahové vlastnosti, které běžně u kluků jeho věku nenajdete (třeba si osvojil teorii, která mu dává právo zabíjet domácí křečky), ale hlavně je magnetem na nehody. Každou chvíli má odřené koleno nebo zlomenou končetinu, nesčetněkrát byl v nemocnici a již osmkrát dokonce přežil vlastní smrt (v šesti měsících na něj spadl lustr, v útlém věku dostal ránu elektrickým proudem, zažil otravu jídlem…), a když v den svých devátých narozenin spadne z vysokého útesu do moře a záchranáři ho vyloví mrtvého, tak to chvíli vypadá, že s Louisem Draxem je už definitivně amen.Jenže po dvou hodinách strávených v márnici najednou začne chlapcovo tělo prokazovat známky života a ukáže se, že Louis je sice živý, leč v kómatu. Jeho případu se ujímá specialista na kóma, doktor a psycholog Allan (Jamie Dornan), který zároveň začne utěšovat evidentně zkormoucenou Louisovu matku Natalii (Sarah Gadon), zatímco Louisův otec (Aaron Paul) zmizel bůhvíkam a pátrá po něm policie. Zanedlouho v sobě Allan a Natalie najdou zalíbení…
Nejde ani tak o to, že by byl nezvládnutý režijně – režisér Alexandre Aja má sice zkušenosti především s brutálními exploatačními horory (Hory mají oči, Noc s nabroušenou břitvou), přičemž zdaleka nejvíce psychologický je jeho předposlední snímek Rohy o hlavním hrdinovi, kterému narostou čertovské rohy, takže Devátý život Louise Draxe působí na jeho tvorbu možná až příliš sofistikovaně a jako moc velké a ambiciózní sousto, ale zároveň nevyvolává dojem, jako kdyby se Alexandre nesnažil. Je evidentní, že si na natočení filmu dal záležet a vydal ze sebe to nejlepší, ale narazil na překážku v podobě poměrně dost divného a nepřesvědčivého děje, u něhož se nedá jednoznačně říct, zdali je na vině spíš původní románová předloha, nebo adaptovaný scénář.
Hlavně je to ale k uzoufání předvídatelné. Už před polovinou snímku jsem si správně tipnul, kdo nebo co asi bude strůjcem těch Louisových nehod, v polovině jsem si byl už téměř jistý a všechny zbývající napovídající indicie, kterých je v průběhu snímku odhaleno proklatě mnoho, mě v té jistotě už jenom utvrzovaly. Po nějaké páté nebo šesté stopě, která ukazovala na konkrétního viníka, jsem byl přesvědčený i o tom, že i všichni ostatní diváci v sále musí už dávno nutně vědět, jak se věci mají. Film to přesto ve svém závěru vydává za šokující zvrat.
Devátý život Louise Draxe, kanadsko-britský snímek natočený původně francouzským režisérem podle knižní předlohy, by tudíž mohl představovat libovolný z těchto žánrů:
Psychologické drama o matce trpící tím, že její syn tráví po nemocnicích příliš mnoho času, manželství jí uvadá a pak najde útěchu v pohledném a chápajícím doktorovi.
- Mysteriózní drama o doktorovi, co se snaží přijít tomu všemu na kloub za pomoci chlapcova psychiatra a postupně propadá do osudového vztahu s jeho matkou.
- Krimithriller, v němž se policie snaží přijít tomu všemu na kloub trochu racionálněji, zatímco pátrá po otci chlapce a do toho řeší nějaké výhružné dopisy.
- Téměř magický příběh Louise, který o svém osudu vypráví, zatímco leží v kómatu a částečně se pohybuje v jakémsi fantazijním světě.
No a jak už asi tušíte, problém je tak trochu v tom, že Devátý život Louise Draxe se snaží být tohle všechno najednou. Rozhodně se nedá říct, že by zrovna tyto žánry s těmito elementy nešlo smíchat do jednoho celku tak, aby to fungovalo, ale v případě tohoto filmu to nevyšlo úplně hladce.
Nejde ani tak o to, že by byl nezvládnutý režijně – režisér Alexandre Aja má sice zkušenosti především s brutálními exploatačními horory (Hory mají oči, Noc s nabroušenou břitvou), přičemž zdaleka nejvíce psychologický je jeho předposlední snímek Rohy o hlavním hrdinovi, kterému narostou čertovské rohy, takže Devátý život Louise Draxe působí na jeho tvorbu možná až příliš sofistikovaně a jako moc velké a ambiciózní sousto, ale zároveň nevyvolává dojem, jako kdyby se Alexandre nesnažil. Je evidentní, že si na natočení filmu dal záležet a vydal ze sebe to nejlepší, ale narazil na překážku v podobě poměrně dost divného a nepřesvědčivého děje, u něhož se nedá jednoznačně říct, zdali je na vině spíš původní románová předloha, nebo adaptovaný scénář.Film má jednak hned několik hlavních hrdinů a perspektiva každého z nich přináší do výsledného mišmaše úplně jinou atmosféru, lavírující od dětského magického realismu po strašidelný horor, případně od seriózního psychologického dramatu po paranormální thriller. Od vyprávění v přítomnosti si snímek často odskakuje do značného množství flashbacků, které nám o jednotlivých postavách a o celém tom případu pádu Louise z útesu postupně odkrývají víc a víc, takže čekáte, co se z toho vyklube, a pak to skončí poněkud nemastně a neslaně ve chvíli, kdy to začne být zajímavé. Nemastný a neslaný je i výkon Jamieho Dornana a vůbec celé to jeho vášnivé vzplanutí k Natalii. Naopak velmi zdařilé jsou scénky u zmíněného Louisova psychiatra v podání Olivera Platta. Velmi dobře hraje i dvanáctiletý Aiden Longworth v roli Louise.
Hlavně je to ale k uzoufání předvídatelné. Už před polovinou snímku jsem si správně tipnul, kdo nebo co asi bude strůjcem těch Louisových nehod, v polovině jsem si byl už téměř jistý a všechny zbývající napovídající indicie, kterých je v průběhu snímku odhaleno proklatě mnoho, mě v té jistotě už jenom utvrzovaly. Po nějaké páté nebo šesté stopě, která ukazovala na konkrétního viníka, jsem byl přesvědčený i o tom, že i všichni ostatní diváci v sále musí už dávno nutně vědět, jak se věci mají. Film to přesto ve svém závěru vydává za šokující zvrat.Devátý život Louise Draxe je rozhodně zajímavý film, obsahující řadu povedených scén, originálních drobností a pozoruhodných nápadů. Celkově ale doplácí hlavně na neujasněnou stylizaci, případně na smíchání spousty různých stylizací do nepřesvědčivé žánrové směsi, jejíž jednotlivé zdařilé elementy jsou navíc naroubovány na příběh, který není nic moc.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
