Poprvé na sebe výrazně upozornil už v roce 1957 svým druhým celovečerním válečným snímkem Kanal, který se vracel k režisérovým vlastním zkušenostem s protinacistickým Vašavským povstáním. Toto brilantně natočené drama mu získalo první větší mezinárodní pozornost, nominaci na Zlatou palmu v Cannes a Zvláštní cenu poroty. Hned o rok později natočil svůj zřejmě nejslavnější snímek Popel a démant, situovaný do poválečného Polska, kterým zaujal i jeho hlavní herecký představitel přezdívaný "polský James Dean" Zbigniew Cybulski. Popel a démant pro změnu obdržel nominaci na cenu BAFTA. Z více než padesáti filmů, které během padesáti let Wajda natočil, jmenujme ještě alespoň těch pár nejvýznamnějších jako například vítěze Zlaté Palmy v roce 1981, film Člověk ze železa. V něm Wajda zobrazil počáteční úspěchy právě probíhajícího antikomunistického hnutí Solidarita a objevil se v něm i jeho tehdejší vůdce a budoucí polský prezident Lech Wałęsa. Dalším velmi známým Wajdovým dílem je historický Danton z období Velké francouzské revoluce, do nějž obsadil tehdejší francouzskou hvězdu Gérarda Depardieu. Danton Wajdovi získal cenu BAFTA a francouzského Césara za nejlepší režii.
Na Oscara byly nominovány celkem čtyři Wajdovy filmy. Poprvé byla v roce 1975 nominována jeho historická tříhodinová freska Země zaslíbená, podruhé drama Slečny z Vlčí, potřetí už zmíněný Člověk ze železa a nakonec počtvrté i v našich kinech hrané drama Katyň. Wajda nakonec získal čestného Oscara v roce 2000. Jeho posledním snímkem uvedeným v našich kinech byl biografický Walesa: Člověk naděje. Posledním autorovým dokončeným filmem je letošní snímek nazvaný Powidoki s Boguslawem Lindou, který měl premiéru v září na festivalu v Torontu. Wajda byl celkem čtyřikrát ženatý, naposledy s kostymérkou a scénografkou Krystynou Zachwatowicz. Zemřel v neděli večer 9. října v polském Krakově na dýchací potíže. Bylo mu 90 let.
