A pokud budeme mezi oběma snímky hledat podobnosti a vlastně tedy i velmi ojedinělý rukopis vyprávění tohoto režiséra, nabízí se rovnou ta, že Lindholm zde opět prozkoumává psychiku muže po osudovém rozhodnutí - s patrným rozdílem toho, že v Boji se jedná o čin, za který byla zodpovědná ústřední postava a nebyl proti němu kompletně vyfabrikovaný.Tou je zde vojenský velitel Claus (Pilou Asbæk) odloučený od své rodiny na zahraniční misi, kde se na denním pořádku potýká s teroristy, ale i problémy obyčejných civilistů. Osudovým se mu však v nepřehledné přestřelce stane příkaz k bombardování, při němž zahynou pouze neozbrojení civilisté. Za tento čin je zbaven funkce a poslán zpět do Dánska, kde čelí obvinění a dlouhému soudnímu procesu.
A již tato dějová linka film rozděluje do dvou velmi rozlišných částí. První se odehrává v Afghánistánu a vypadá jako tuctový snímek z válečné zóny, kde občas i hapruje a nefunguje napětí, ale má i zajímavé prvky, jako je rozhodnutí, zda zachránit ohroženou rodinu, nebo ne. V této části jsou také načtrnuty vztahy vojáků mezi sebou a několikrát je ukázána Clausova rodina vedená jeho manželkou (Tuvou Novotny), ta kupodivu často předčívá svůj protějšek výkonem i přes minimum prostoru.Druhá polovinu filmu se již kompletně odehrává v Dánsku a je divácky mnohem vděčnější a zajímavější, jelikož se z Boje nestává boj válečný, nýbrž osobní. Zde se mnohem hlouběji noříme do Clausovy psychiky a je tu reflektováno jeho svědomí, kdy si sám není vědom hloubky své odpovědnosti za smrti nevinných obyvatel. Sledování složitého soudního řízení je kupodivu možná mnohem záživnější než vojenské operace, už protože se nejedná o tak často omílané téma.
Z mého pohledu ne zrovna povedená je i kamera, a to hlavě ve válečných záběrech, kdy se snaží o přílišnou autenticitu a nakonec působí vlastně až dokumentárně, což může být místy i rušivé. Konec konců to ale rozhodně není špatný počin, za což už asi samozřejmě mluví i vyzdvihnutí u Akademie, ale na své soupeře v kategorii jako jsou Mustang a Saulův syn, přeci jen trochu ztrácí se svou studeností a občasnými problémy vtáhnout diváka do děje. Pokud ale máte rádi Lindholmovu práci, očekávejte další hutné vyčerpávající drama.
