Patnáct let poté (tedy v současnosti) žije Derek jako poustevník a Jeníček se kdesi v poušti věnuje meditacím a orgiím, leč dá je znovu dohromady nabídka opět vystupovat na přehlídce nejnovějších módních kolekcí, což by Derekovi mohlo pomoct získat zpátky syna a Jeníčkovi vyřešit krizi identity. A ještě se do toho zamotá agentka Interpolu (Penélope Cruz), pátrající po vrahovi celebrit. A módní zlosyn Mugatu (Will Ferrell) mezitím sedí ve vězení a pochopitelně plánuje pomstu…
Výsledek je ten, že Zoolander je sice kravina, leč vysoustružená do komediální dokonalosti, nehorázně vtipná a zábavná, zároveň však upřímná a dojemná. Nicméně chápu, že zrovna tento styl humoru je opravdu hodně specifický svou mírou praštěnosti v kombinaci se sofistikovaností, bizarní ujetostí a absurditou, a že rozhodně nemusí sednout každému. Na mém promítání s normálními, platícími diváky se v průběhu projekce zvedl k odchodu nejméně půltucet lidí.-
Naprosto nelogický a ultra-dementní příběh začínající brutálním zabitím Justina Biebera a končící telekinetickými tahanicemi o odjištěnou bombu nad lávovou řekou v římských katakombách během obřadu rituálního obětování.
-
Neuvěřitelné množství celebrit a známých osobností z filmového, módního a hudebního světa v mini-roličkách (třeba jen třívteřinových), které si umějí dělat legraci sami ze sebe.
-
Bezmeznou přehršel referencí na americkou popkulturu od těch vyloženě obskurních (dvouvteřinový odkaz na Rocky Horror Picture Show) až po snadněji rozpoznatelné (tříminutová scéna natočená celá ve stylu Červeného draka s Anthonym Hopkinsem).
-
Derekův nový obličejový výraz!
Takže v podstatě podle očekávání. Zoolander No. 2 má sice pomalejší rozjezd, pár hluchých míst, dadaističtější a méně sevřený děj než v jedničce a ne všechny vtipy fungují (některé už nemají daleko k trapnosti), avšak těch povedených až brilantních vtipů, které to vyvažují, je o poznání víc. Totální nasazení všech zúčastněných, schopnost herců variovat od jemných a citlivých hereckých výkonů až po bláznivé přehrávání a Stillerův naprostý režisérský dohled nad každým aspektem filmu dělají z druhého Zoolandera značně zábavnou podívanou pro jisté poškozené jedince a v podstatě sázku na jistotu pro ty, kterým se líbil první Zoolander. V posledních dvaceti minutách jsem se smál téměř nepřetržitě, akorát je škoda, že tomu tak nebylo už od samého začátku.[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]











