Justine (Lorenza Izzo) je naivní studentka, kterou okouzlí mladý a pohledný sociální aktivista Alejandro (Ariel Levy). I přes varování své kamarádky Kaycee (Sky Ferreira) se rozhodne následovat jeho a skupinu jeho přátel na nebezpečnou výpravu do deštného pralesa v Peru, kde chtějí protesty zabránit kácení lesa a zničení domorodých kmenů. Na svou obranu chtějí použít mobilní telefony a díky živým streamům na internet se jim to také podaří. Justine je však použita jako návnada, protože její otec má vysokou funkci v Organizaci spojených národů. To, že Justine Alejandrovi nalítla, zjistí při zpátečním letu domů. Jejich letadlu se však porouchá motor a při havárii v džungli čeká zbytek přeživších doslova peklo, neboť je zajme místní kanibalismu holdující kmen.Abyste The Green Inferno ocenili, nemusíte znát nutně celou historii kanibalistického žánru, jako jí zná Eli Roth, který svůj film pojmenoval podle "filmu ve filmu" kanibalistické klasiky Kanibalové z roku 1980. The Green Inferno je zručně natočený a napínavý horor. Pravda, pro hororové fanoušky to bude velmi příjemná podívaná, neboť film má všechny potřebné komponenty pro uspokojení každého drsných scén lačného diváka. A tak se můžete těšit, že uvidíte opravdu hodně gore scény, při kterých bude vaše kanibalistické já plesat radostí. Roth se ukázal jako učenlivý student pana Ruggerao Deodata a jeho verze Kanibalů pro jednadvacáté století je jeho důstojným nástupcem.
Pouze v jediném Roth Deodata nenásledoval. Vyvaroval se snuff scén reálného mučení zvířat, které způsobilo velké pobouření právě v případě Kanibalů. Také diskutabilní poselství, že za kanibalismus můžou "bílí", kteří utlačují domorodé kmeny a zaslouží si proto být sežráni, které Kanibalové nesli, už Roth nepřejímá. Soustředí se raději pouze na naplění diváckých očekávání, což se mu podle mého soudu zdařilo velmi dobře. A když už jsme u srovnávání obou už tak rozdílných filmů, musím podotknout, že The Green Inferno je daleko lépe stravitelné než Kanibalové. Nikoliv proto, že by bylo "krotší", naopak šťavnatých kanibalistických scén si tu užijeme i více než v Kanibalech, ale především kvůli době vzniku. Kanibalové vypadali spíše jako poloamatérský film, podobně jako jeho celá řada klonů a odnoží. Na Kanibaly bylo hnusné se dívat. Na The Green Inferno se naopak dívá dobře a příjemně. Jde totiž o kašírovanou brutalitu, víme, že se zde žádné násilí neděje. Roth se nás nesnaží přesvěděčit, že to, co nám ukazuje, je skutečné.The Green Inferno je zkrátka povedenou poctou kanibalistického subžánru, který má Roth rád a na rozdíl od jeho italských předchůdců se na něj příjemně dívá. A nemusíte být nutně sadisti a kanibalové, abyste tento fakt ocenili.
P.S.: Film je věnován Ruggero Deodatovi a končí slovy "Per Ruggero".
