Ambice Sense8 výše uvedeným nekončí, protože seriál, za kterým scenáristicky stáli sourozenci Andy a Lana Wachowští a J. Michael Straczynski, míří mnohem, mnohem výš. První jmenovaní o lesbický motiv obohatili neonoir v Pasti, popularizovali vyprávění napříč několika médii díky kyberpunkové sci-fi Matrix, propojili hraný film, anime a mangu ve Speed Racerovi a (spolu s Tomem Tykwerem) experimentovali s možnostmi síťového vyprávění v Atlasu mraků. Druhý jmenovaný kultovní space operou Babylon 5 vedle rozprostření pořadu do několika platforem prosadil i vytvoření plánu na několik sezón dopředu.

Wachowští po několika vysokorozpočtových propadácích (Speed Racer, Atlas mraků, Jupiter vychází) potřebují útočistě, kde by je nikdo neomezoval a kde by mohli znovu přijít s něčím opravdu průlomovým, a Straczynskému by zase po několika filmových scénářích/adaptacích neuškodilo znovu-obnovit své jméno jako značku spojenou s původními projekty. Obojí se v Sense8 zdařilo na výbornou, přestože jsou dosavadní kritické ohlasy spíše rozpačité a další sezóna (z plánovaných - rozvržených - pěti) zatím nedostala zelenou.

Průlomovost nespočívá ani tak v produkčním měřítku, kdy se natáčelo v různých městech (San Francisco, Chicago, Londýn, Reykjavík, Soul, Bombaj, Nairobi, Berlín, Mexiko) na několika kontinentech. Není dána ani ukázáním dosud nevídaných věcí (explicitní montáž porodů, soft-core sexuální scény neohlížející se na gender, rasu, etnicitu a dokonce ani sexualitu). Nespočívá ani v počátečním nerespektování pravidel pro výstavbu a způsob dávkování informací v seriálech a audiovizuální produkci obecně, když se základní pravidla fungování fikčního světa dozvídáme až ve čtvrté epizodě a když se vždy po třech epizodách promění uspořádání pořadu.

S posledním uvedeným bodem ale ona průlomovost do jisté míry souvisí, protože Wachowští a Straczynski experimentují s možnostmi vyprávění. Neroztrousili příběh do přidružených produktů (komiksů, her ad.), což je strategie, která se jim osvědčila u matrixácké franšízy, potažmo u Babylon 5. Namísto snadné cesty se rozhodli si pohrát s konvencemi síťového vyprávění. Pro tento typ narace je příznačné, že velká spousta zprvu oddělených a pomyslnou štafetu si předávajících postav je spojena za pomocí (1) významového rámce (globalizace - Babel, předsudečnost vůči různým rasám a etnikům - Crash), (2) události (nejčastěji automobilová bouračka - Amores perros - Láska je kurva, ale i jiné - Svatba), (3) omezeného "herního pole" (město -Prostřihy) anebo (4) médií (televizní soutěž - Magnolia, rádio - Knoflíkáři) či (5) putující rekvizity (kůň, potažmo americká zástava - Válečný kůň, pistole - Winchester 73, housle - Krvavé housle).

Síťové vyprávění se ale v průběhu 90. let 20. století vyčerpalo, v novém tisíciletí se ho někteří tvůrci snažili ozvlášnit rozšířením měřítka a odlišným stylistickým uchopením každé linie (Babel), případně žánrovým odlišením a větším rozpětím nejenom v prostoru, ale i v čase napříč stoletími (Atlas mraků). Vzhledem k tomu, že část tvůrčího týmu Sense8 se překrývá s tvůrčím týmem Atlasu mraků, byla na místě obava, že budou pouze stejné postupy (žánrová diferenciace, zvětšení měřítka) aplikovány na seriál. 

Obava se naštěstí ukázala jako mylná. Sense8 jakožto vyprávění o osmi mentálně a smyslově propojených postavách sice přejímá některé konvenční a již zautomatizované postupy síťového vyprávění (společný zpěv ala Magnolia, odvíjení dění na různých místech planety). Orientace v jednotlivých příbězích je taktéž usnadňována žánrovým rozlišením: policejní drama, gangsterska, sociální drama s prvky gangsterky, sebereflexivní melodrama o homosexuálovi tajícím svou identitu, queer thriller o "ženách" v nesnázích, soap-opera/telenovela, byznysové drama překlápějící se do vězeňského, thriller o ženě na útěku. Většina prvků je ale motivována s ohledem na potřeby žánrů a vyprávění, nikoliv - jako v jiných síťových vyprávěních - proto, aby strhávaly pozornost na sebe, významové struktury a samotné médium.

V kombinaci s nekomunikativním vyprávěním, kdy jsme vrženi přímo do dění bez ustavujících záběrů a základních informací o světě a postavách v něm, se zpočátku ztrácíme. Zatímco v dřívějších "síťově" odvyprávěných filmech určité postupy (např. hudba poslouchaná několika prostorově oddělenými postavami, přírodní jevy a především počasí) tvořily kontinuitu mezi jednotlivými příběhovými liniemi, v Sense8 jejich užití vytváří diskontinuitu. Policista v Chicagu slyší z vedlejšího pokoje hudbu, ale následující sekvence ukáže, že zněla v klubu v Londýně. Indka si chce v Bombaji vzít deštník, protože prší (a my si to díky nízké hloubce ostrosti s rozmazaným druhým plánem myslíme zprvu taktéž), ale přitom je krásně a zvuk pocházel z předchozí linie na jiném kontinentě. 

Různé - zvukové, hudební - můstky překlenující několik sekvencí slouží sice k jejich provázání, ale osvětlená příčinná provázanost po dobu několika epizod chybí. Jinak se to má se zacházením se žánry, jejichž funkce není jenom odlišit jednotlivé příběhy, aby se divák/divačka neztrácel, protože dochází k jejich velmi nápaditému křížení. Protínání je v první polovině prvních tří epizod dáno snadno odvoditelnými paralelismy a kontrasty v osudech postav - problematický vztah s otcovskou figurou u Willa, Wolfganga a Sun, milostné trable u Kaly a Lita apod.

Jakmile se ale protagonist(k)a z jedné linie začne objevovat v další, dochází k neotřelým kombinacím jednotlivých žánrů a k ovlivňování jedné linie druhou. Nejprve je tento postup diskontinuitní, když je na základě střihové skladby vytvářena jenom domnělá spojitost dějů. Ukázkovým příkladem je montážní sekvence, kdy je prostříháváno mezi policejní (je třeba dostat postřeleného chlapce včas do nemocnice) a gangsterskou linií (je třeba vyloupit sejf, než přijdou majitelé), přičemž policejní sirénu slyší jeden z gangsterů. Od závěru třetí epizody dál však vzniká příčinně provázaná spojitost mezi děním v několika líních, jako když je soap-opera/telenovela kombinována s gangsterkou při sbližování postav Wolfganga a Kaly.

Prostorové rozdělení a smyslové a mentální propojení postav navíc umožňuje "blbnutí" na rovině střihové skladby. Nejde jenom o výše zmiňované montážní sekvence, kdy se kříží a posléze kombinují různé žánry a linie, ale i o "prosté" dialogové anebo akční sekvence. Mimo avantgardní díla se člověk příliš nesetkává s tím, aby v jedné scéně, ve které spolu dvě prostorově několik tisíc kilometrů vzdálené (!) postavy hovoří bez pomocí jakékoliv technologie, byl skoro každý záběr z jiného místa. Akční sekvence, ve které si protagonisté postupně předávají štafetu a ve kterých je pohyb v jednom prostoru dokončen v dalším a zvuková paleta splývá dohromady, zase patří k jedněm z nejopojnějších za dlouhou dobu. 

Ambice tvůrců však nekončí u revitalizace svého jména jako značky spojované s kvalitou a u hry s výstavbou, vyprávěním a střihovou skladbou. V každé z osmi linií je poukázáno na určitý společenský problém: závislost na drogách jako způsobu úniku před světem, internalizovaná homofobie, smrtelné nemoci a nulová zdravotní péče v zemích třetího světa, postavení žen v mužské společnosti a s tím související fenomén skleněného útesu, sňatek z rozumu z důvodu kulturních tradic ad.

Sjednocujícím prvkem všech je jejich navázání na patriarchální společnost, která je prostřednictvím nejednoznačných otcovských figur kritizována. Sympatické je, že se vážným tématům navzdory dovede seriál "shodit" sebeuvědomělým postupem (např. keňský řidič autobusu chce být jako JCVD), podvracením žánrových konvencí a diváckých očekávání (např. "sebevražda" jednoho protagonisty) anebo tzv. "dvojím kódováním" (např. pro naivního diváka/divačku je jedna scéna odehrávající se na hřbitově dojemným rozchodem dvou postav, pro poučeného/poučenou je i odkazem na závěr kultovního noiru Třetí muž). 

Pokud to z předchozího napsaného nevyplynulo dost jasně, Sense8 je seriálová událost přinejmenším první poloviny tohoto roku. Názor, že na opravdu zajímavé věci lze v současnosti natrefit nikoliv v kině, ale v televizi, kam se přesouvají výrazné autorské osobnosti, je třeba poupravit. Sense8 ukazuje, že to zdaleka nejpozoruhodnější se odehrává na netu.