Na rovinu, Elysium je recyklace na jedničku s hvězdičkou. Pokud půjdete do kina se zkušeností s District 9, uvidíte opět spoustu záběrů na přecpané a smradlavé slumy ve žlutohnědém filtru, tentokrát se změnou lokace z JAR do Los Angeles. Příběh sleduje hlavní postavu, která se opět osudově změní nějakým konkrétním přičiněním z budoucnosti (tentokrát je to namísto mimozemského osvěžovače ozáření ve výrobně robotů), s nímž je přímo konfrontována, a musí se tak zapojit do dění s hlavním rozporem děje. V District 9 se letělo na mateřskou loď emzáků, v Elysiu na loď boháčů.Budoucnost se se spodní vrstvou lidí moc nemazlí - kontrastem hluboké chudobě je obrovský technologický pokrok (všeléčící medi-kóje a zbraňové skeletony ala Deus Ex) s buržoazií zalezlou na gigantické vesmírné stanici. Ta má kromě umělé atmosféry, gravitace a pekelně ostré Jodie Foster také dost nedomyšlené vedení a bezpečnost. Země je přelidněná a nemocná, jediné, co ISS ve verzi velkého bratra ohrožuje, jsou nelegální lety uprchlíků, kteří se chtějí na stanici ve zmíněných kójích vyléčit.
A podívaná je to parádní. Megakorporace ovládané výkonnými řediteli z oběžné dráhy, bezpečnostní absolutiska Foster nemilosrdně sestřelující uprchlické raketoplány, eye-candy záběry na modelky z rajských zahrad Elysia, nemilosrdný život v chudobě slumů, interakce člověka s roboty-kurátory a desítka dalších věcí. Osobně by mi nevadilo dívat se na běžný život pozemšťana v roce 2154 - tak moc je fungování světa promyšleno.
Bohužel, jak si Blomkamp vymazlil setting, všechny blbovinky a vychytávky do nejmenších detailů, zklamal tam, kde to bolí nejvíc. V jeho psaní chybí zdravá dávka umírněnosti, a bohužel, vařící kotel dalších věcí. Děj je proto až příliš fatální a zbytečně strojený. Ve zkratce: z nuly hrdinou, který může spasit planetu. Za perfektní dynamikou akce, úžasným CGI a rychlým střihem se to dá ignorovat, ale tu pětku na ČSFD Neillovi prostě nedáte. A to i přesto, že vybudoval vesmír, ve kterém bych se za nějakou žánrovou trilogii, promakaný seriál nebo počítačovou hru vůbec nezlobil.Na druhé straně, v dramatických konfliktech charakterů a vlastně v postavách samotných je scénář postaven do překvapivě lidských rozhodnutí - hlavní motivací je u kladných hrdinů přežít, popřípadě zachránit své potomstvo. Matt Damon se po dojemné zvířecí historce nad leukémií prorostlou dcerkou neslituje, a to i přesto, že její matka je jeho největší crush z mládí. Sobecké výše s nadvládou nad Elysiem teď nechávám stranou - za sto padesát let prostě budete muset myslet hlavně na sebe.
Audiovizuál je strhující a perfektně pracuje s kombinací ruční kamery, všemožných záběrů ze vzduchu a občas nějakou tou zpomalovačkou. Damon je jako vedoucí osazenstva v roli Maxe příjemně stravitelný, to samé platí i o zbytku herců - včetně parádní záporácké role Sharlta Copleyho. Obraz a zvuk vypadá/zní skvěle, budoucnost je až nebezpečně skutečná a nabízí srovnání s geniálními Potomky lidí Alfonse Cuaróna, jehož vize lidstva byla podobně ponurá. Fanoušci žánru budou v sedmém nebi, to je už ale jasné z trailerů. Poznají režisérovo pomrkávání včetně scén, kdy mají čelisti padat na uslintaný koberec. Víc prozrazování pro ně už nebude - po skončení projekce budou ale určitě chtít víc, to je zaručeno. Proč? Blomkamp uspěl, a to i přes uklopýtaný konec s nemalou skupinou otazníků. Ty budou divákovi útočit do dějové logiky stejně jako parta důchodců při ranní otvíračce akcemi nasáknutého Lidlu. Slast z perfektně odvedené filmařiny bude ovšem mnohokrát silnější. Chceme víc, Neille.
