Novinka Gora Verbinského však má mnohem těžší startovní pozici – nevychází z oblíbené atrakce v zábavním parku, nýbrž ze starého amerického seriálu z padesátých let, jenž se dočkal několik televizních, filmových, rozhlasových či komiksových resuscitací napříč dalšími desetiletími. Maskovaný strážce zákona John Reid a jeho indiánský pobočník Tonto byli ve své době, podobně jako třeba Tarzan nebo Zorro, oblíbenými dobrodružnými hrdiny, kteří se proměňovali s dobou. V tom případě musela nevyhnutelně přijít nová reimaginace, tentokrát v podobě monstrózního hollywoodského blockbusteru za čtvrt miliardy dolarů, jenž by mohl kdysi oblíbenou americkou „legendu“ opět postavit na výsluní.Nelze nezmínit, že šlo z hlediska zkušeností s podobnými filmy o nevyhnutelný finanční přešlap ze strany studia. Příběhy odehrávající se v neatraktivním prostředí pouště (John Carter, Princ z Persie: Písky času) nebo westerny (Kovbojové a vetřelci, Wild Wild West) jsou v době komiksových a sci-fi spektáklů diváky bohužel považovány za přežitky, o čemž svědčí také mizivé tržby a aury kasovních propadáků. Mezi ně se co nevidět přidá i Osamělý jezdec, který, byť se rozhodně nejedná o špatný film, v době hypermoderních blockbusterů sází na westernovou nostalgii z jiné doby spojenou s typickými hollywoodskými atrakcemi. Díky přehnaným ambicím a přebujelé stopáži tato látka však nedrží moc pohromadě.
Film má totiž více než dvě a půl hodiny, což byl obecně problém i druhého a třetího dílu Pirátů z Karibiku, kteří jednoduchou odpočinkovou jízdu zbytečně obalovali do hlubší mytologie, přiváděli na scénu mnoho vedlejších postav a obecně si v rámci letního filmu hráli na něco, čímž rozhodně nejsou. V tom případě se Osamělý jezdec až příliš přibližuje právě zmiňovanému třetímu dílu Na konci světa – také jde o skoro tříhodinový hollywoodský kolos bez téměř žádné akce (zato v bohatých propracovaných kulisách a kostýmech) se závěrečnou megalomanskou dvacetiminutovkou, kde všechno padá, vybuchuje, naráží a střílí. Nejvíce zarážející však je, že i v tak dlouhé stopáži, za níž by se dala srozumitelně odvyprávět i mafiánská sága ve stylu Kmotra, je mnoho věcí nedokončených a neuzavřených, jako by tvůrci až moc počítali s tím, že vedlejší zápletky a postavy rozvedou až v druhém díle. To se ale dost určitě nestane.Osamělý jezdec totiž trpí přehnanými ambicemi, které by chtěly uspokojit každý druh diváka – proto ve své mohutné stopáži ani zdaleka nefungují tak, jak by chtěly. S tím souvisí hlavně nečekané střídání žánrových poloh snímku. Chvíli se díváme na odlehčenou rodinnou komedii, poté na vážně míněné melodrama, sem tam proletí klasická westernová atmosféra s typickými žánrovými klišé a nakonec dostaneme nefalšovaný závan nadnesené (němé) grotesky, která jakoby otevřeně parafrázovala Friga na mašině Bustera Keatona. Je v tom zkrátka docela zmatek a nejednoho diváka tato westernová „multižánrovka“ může trochu překvapit a svým táhlým tempem také poněkud unudit. Verbinski totiž nikam nepospíchá a uprostřed napínavého děje nechá postavy klidně patnáct minut klábosit u ohně, načež je pošle na dalších dvacet dialogových minut do nevěstince.
Stmelujícím bodem je však ústřední dvojka v podání Armieho Hammera a Johnnyho Deppa, kteří dokáží rozdílné epizody účinně spojit dohromady. S tímto aspektem se Osamělý jezdec stává spíše typickým zástupcem buddy-movie, než filmem, který by obsahoval hlavního hrdinu a jemu podřízeného sidekicka. Správňácký Reid a pomatený Tonto tak tvoří skvěle se doplňující dvojici, kde nemá jeden nad druhým převahu a zároveň by jeden bez druhého nemohl existovat. Mimo verbální přestřelky mezi nimi zajišťuje většinu humoru hlavně indiánský Johnny Depp, který zde otevřeně parafrázuje mimóznost Jacka Sparrowa a na rozdíl od věčně ožralého piráta, který už se za ty roky zprotivil, je jeho Tonto velmi osvěžující volbou. Tedy pokud vám podobný styl humoru nevadí.U letního popcornu diváky snad nejvíce zajímá akce, ale té je ve filmu bohužel poskrovnu. Jedna krátká akční scéna se odehraje v úvodu a napříč vyprávěním se dočkáme pár několikasekundových přestřelek – v závěru se však Verbinski zřejmě chtěl odvděčit za vše, čím si museli diváci projít, a servíruje stoprocentně přepálenou a hravou vlakovou sekvenci v duchu němých grotesek se spoustou originálních nápadů, drahých triků a hlavně nadsázky, která s přehledem strká do kapsy scénu na mlýnském kole z Truhly mrtvého muže. Diváka skoro až zamrzí, že takovým tempem, vtipem a vyvážeností neoplýval celý film. Za doprovodu slavné melodie William Tell Overture, kterou si do svých burácejících rytmů upravil Hans Zimmer, se opravdu jedná o vrchol celého filmu.
Stojím si za názorem, že pokud by Osamělý jezdec odhodil přehnané ambice spojené s nevyhnutelnými finančními záměry a raději nám naservíroval odlehčenou a o hodinu kratší poctu/parodii westernů, jak se Verbinskému povedlo v případě animovaného Ranga, mohlo jít vskutku o výjimečný film. Takhle tady máme obří hollywoodské monstrum se zbytečně nataženým dějem, který ani jednou nedokončí to, co načne, a nedokáže udržet díky neustálým změnám nálad divákovu pozornost. Na druhou stranu nejde o žádný průšvih, kvůli němuž by se musely přepisovat žebříčky nejhorších filmů roku – stále se jedná o ucházející dobrodružnou podívanou s perfektní akcí, výpravou i humorem, v níž se dá navíc najít několik aluzí na slavná žánrová díla. Teď jen jestli to v nabité konkurenci stačí...
